Na nezvaný vstup vojsk Varšavské smlouvy vzpomíná pamětník Ladislav Novotný, který tehdy v Chomutově bydlel. „Do Chomutova přijela vojska SSSR z tehdejší Německé demokratické republiky krátce po půlnoci, přes Horu Sv. Šebestiána," popisuje Novotný. "Asi v půl druhé ráno mě vzbudila moje vyděšená maminka s tím, že se něco děje. Bydleli jsme na sídlišti Horní ves asi 200 metrů vzdušnou čarou od silnice, kde se do Chomutova od hranic valily ruské tanky. Maminka nelenila a šla se tam podívat. Vrátila se celá vyděšená," vylíčil noc Novotný.

Na nebi to nad ránem hučelo. To každou chvíli letěly směrem k Ruzyni ruské Iljušiny. Z rádia byl slyšet vzrušený hlas hlasatele Pražského rozhlasu: „Všichni, kdo nespíte, vzbuďte ty, kdo spí. Je tu důležitá vládní zpráva. Vojska SSSR a Varšavské smlouvy, která porušila spojeneckou smlouvu, přešla hranici Československa".

V prvním sledu se přes Chomutov převalily tanky a po nich ve druhém a třetím sledu obrněné transportéry a další vozidla s municí a proviantem. Nepřetržitě sedm dní přijížděla jedna kolona za druhou.

Ráno se Ladislav Novotný vydal do města, ale všechny obchody byly zavřené a lidé se dohadovali, co se děje. „Snažili jsme se vojákům vysvětlit, že u nás není žádná kontrarevoluce a že zde nemají co dělat. Prostí vojáci ale ani nevěděli, kde jsou," vylíčil situaci.

Na okupaci si také dobře vzpomíná Petr Zdobinský z Chomutova. „Bydleli jsme tenkrát v Beethovenově ulici a nad ránem jsme slyšeli nějaký hluk. Po určité době jsme se z rozhlasu dozvěděli, že nás obsadila vojska Varšavské smlouvy," vzpomíná Zdobinský. Před 47 lety mu bylo 23 let. „Nikdo nechápal, co se děje, až postupně jsme se dozvěděli o invazi a začali okupanty mást. Měnili jsme cedule s názvy ulic, přendavali směrovky a malovali hesla," řekl Zdobinský.

Pamatuji si, jak na křižovatce Školní a Beethovenovy ulice byl na paneláku velký nápis „Savětskije zachvatiteli iditě damoj," vybavuje si Zdobinský.

Někteří lidé byli hodně odvážní. „Na křižovatku pod kinem Oko se postavil železničář a dělal regulovčíka. Spoustu transportérů a vojenských vozidel posílal místo na Prahu na Kadaň. Když na to vojáci přišli, musel utéct, později i ze země za hranice. Rusové si tam pak dali svého vojáka ," popsal Zdobinský.

Vpád spojeneckých vojsk byl připravený. Dne 18. srpna 1968 schválili vedoucí činitelé zemí Varšavské smlouvy na moskevské poradě vpád vojsk do Československa. O dva dny později, dvacátého srpna 1968 před 23:00, navštívil velvyslanec S. V. Červoněnko prezidenta republiky Ludvíka Svobodu a oznámil mu, že vojska pěti zemí překročila hranice Československa.

Byl vyhlášen poplach v pražských vojenských posádkách. Za dramatické situace došlo ke schválení rozkazu ministra obrany Martina Dzúra, aby armáda nekladla odpor (totéž se vztahovalo na Bezpečnost a Lidové milice) a bylo sepsáno Provolání ke všemu československému lidu, v němž se uvádělo, že vojska obsazují ČSSR proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí.

V Chomutově svůj nesouhlas se vstupem okupačních vojsk dal jasně najevo i tehdejší okresní tajemník KSČ Sněgoň. Když k němu do kanceláře přišel v srpnu major sovětské armády s tím, že je velitelem města, tak ho vyhnal se slovy: „Já jsem tu zvolený tajemník KSČ. Vy tu nejste žádným velitelem města, sovětská vojska tu nemají co pohledávat," vzpomínal Novotný. Což tehdejšího tajemníka stálo místo.

Sovětská armáda přijížděla v noci 21. srpna také přes Boleboř. Noční jízdu dolů po klikatých silnicích řada tanků nezvládla. „Dopoledne 21. srpna jsem vyjel na motorce na Boleboř. Silnice byla úplně rozrytá. Sloupy telefonního vedení kolem silnice byly vyvrácené. V každé prudší zatáčce byl na louce tank a na něm seděli vojáci a čekali na to, až je někdo vytáhne zpátky na silnici," vzpomíná na první den okupace Josef Pechan z Jirkova.

Jeden z tanků také stál na náměstí v Jirkově. Kolem něho byli lidé a snažili se vojákům vysvětlit, že tu nemají co dělat. „Vojáci byli většinou zmatení a jediné co chtěli, byla voda. Tu jim až na výjimky ale nikdo nechtěl dát," vybavuje si tehdejší atmosféru Pechan.

Takhle byla zahájena operace Dunaj: donucení Čechů a Slováků k zastavení demokratických reforem. Okupační vojska tu zůstala až do sametové revoluce v roce 1989, po které pak začal jejich odsun. Celkem Československo k 30. červnu 1991 v 925 transportech opustilo 73 500 vojáků a 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice.