K Březenecké: Kdyby chtěl investor rychlý zisk, nestaví areál za miliony

Chomutov - Není sice investor, ale s projektem je spojený od začátku. Pavedl Dologh je jedním z těch, který k němu má nejblíž a ví o něm nejvíc.

Vypracoval mimo jiné metodiku, kterou by se měl projekt řídit (a případně další podobné). A na prvním setkání s lidmi se s mikrofonem v ruce snažil přesvědčit přítomné, že na Březenecké nemá vyrůst žádná ubytovna pro nepřizpůsobivé. Sešli jsme se s ním k rozhovoru krátce po prvním setkání s obyvateli Březenecké…

Pojďme od začátku, co je to vlastně za projekt?
Náš projekt reaguje na zhoršující se situaci lidí v České republice. Ono se často sociálně slabý zaměňuje za nepřizpůsobivý, což jsou ale dva různé termíny. Hlavní princip projektu je usnadnit najít levné bydlení cílové skupině.

Počkejte, hlavní cíl každého podnikatele je přece vydělat…
Jistě, to ani nikdo nezakrývá. Investor chce získat dotaci, tedy vybudovat nemovitost za zhruba poloviční náklady a poté ji provozovat. Je ale zajímavé uvést, v jaké míře je to pro investora rentabilní projekt. Já jsem přesvědčený, že kdyby se rozhodl koupit za dva či tři miliony deset zdevastovaných bytů v panelácích na různých sídlištích, vyjde ho to levněji, snadněji je pronajme a bude mít jistotu, že lidi nájem platit budou, protože na to přispěje stát. Ale to je cesta do pekel, byť by byla z pohledu podnikatele výnosnější. Tady se investoři rozhodli vybudovat nové objekty. Něco, za co se nebudou moci stydět. Jejich udržitelnost je dvacet let a jak mám propočítáno, tak návratnost investic je až někdy po desátém roce provozu. Takže je to konzervativnější cesta k penězům, ale samozřejmě nikdo netvrdí, že to investoři dělají jen proto, že jsou samaritáni. Ten výdělek tam bude.

Mají tam vyrůst dva bytové domy se startovacími byty pro nízkopříjmové rodiny. Co to znamená nízkopříjmová rodina?
Jde o klienty, kteří nedosáhnou na 0,6 násobku průměrné měsíční mzdy. Což je nějakých třináct či čtrnáct tisíc korun. Pokud je to rodina vícečlenná, tak se ten násobek zvedá.

Znamená to, že nárok na bydlení v těchto domech mají ti, kteří tuto částku neberou?
Ano, přesně tak. Jestliže někdo bere třeba patnáct tisíc, není náš klient.

Můžete dát tedy příklad, kdo je typický klient pro tyto byty?
Vezměte si třeba mámu samoživitelku s jedním dítětem. Jsou dva, takže naše hranice pro maximální příjem je někde u dvaceti tisíc. A ona je prodavačka, bere třeba deset tisíc, něco jí doplatí sociálka, má nějaké přídavky na děti. Ale přes tu hranici se nedostane. To je naše klientka. Takových lidí je hodně, odhadujeme, že tomu odpovídá možná šedesát procent obyvatel Chomutova. Takže se nebojíme, že nenajdeme takovou tu „lepší" klientelu, kterou chceme do těchto bytů umísťovat. Vážně z toho nechceme mít areál pro nepřizpůsobivé, chceme vybudovat dobré a slušné bydlení.

Šedesát procent Chomutováků by mělo nárok bydlet ve startovacích bytech? To je smutné, ne?
Je, ale to jsme my nezavinili. My na to jenom reagujeme. O tom, že malometrážní byty teď frčí, svědčí třeba nedostatek garsonek na realitním trhu. Všude se prodávají byty 3+1 nebo 4+1.

Ale když říkáte šedesát procent lidí, znamená to, že nárok tu bydlet bude mít i řada nepřizpůsobivých. Navíc v dotačních podmínkách od ministerstva je jedna ze skupin také lidé ze sociálně vyloučených romských lokalit…
…kterých je v Chomutově spousta a nežijí tam jen nepřizpůsobiví. Stejně tak jsou v ministerských podmínkách jako jedna ze skupin matky s dětmi. A my nemůžeme říci, že tam chceme jen tu nebo tu skupinu. Ale můžeme garantovat, že budeme nájemníky schvalovat společně s městem a bude se rozhodovat podle potřebnosti. Určitě tam nechceme lidi, kteří by zhoršovali situaci v ulici. Je přeci i v našem zájmu si ohlídat, aby lokalita nedostala nálepku „pro nepřizpůsobivé", pak nám tam nikdo bydlet nebude. Stejně tak nechceme, aby tam přišel někdo, kdo nám to vybere, rozprodá, zničí… To by přece byla špatná investice.

Kdo tedy bude rozhodovat o tom, kdo tam bude bydlet?
Sociální komise na městě.

A jaká kritéria bude mít?
Nájemník nesmí mít záznam v trestním rejstříku a nesmí mít vůči městu ani státním institucím žádné dluhy. To jsou základní předpoklady, že ten člověk není žádný darebák.

Ale ne každý nepřizpůsobivý má záznam v trestním rejstříku, mají na kontě třeba spoustu přestupků...
Ale vezměte si, že v Chomutově je pronajímáno tisíce bytů, u nichž nikdo nehlídá, kdo tam bydlí. A my tu nabízíme, že budeme společně s městem klienty vybírat. Třeba se ta selekce někomu může zdát nedostatečná, ale rozhodně je to dobrý úmysl. Nejednáme ve stylu hlavně byty naplnit a je jedno kým, hlavně že budou platit.

Co když sítem přesto projde někdo, kdo tam bude dělat nepořádek?
V areálu bude i kamerový systém, a to nejen na ochranu nájemníků, ale třeba i pro tyto případy. Ve smlouvách samozřejmě bude, že v případě porušení řádu dojde k ukončení nájemní smlouvy a vystěhování.

Co obavy, že to bude fungovat první dva či tři roky a pak tam stejně nastěhujete nepřizpůsobivé?
To bychom byli sami proti sobě. Ve chvíli, kdy se ta lokalita zkazí, tak náš projekt jde do kytek. A náš zájem je opačný aby se lidi o naše byty tak trochu prali.

Viděl jste ale sám, že lidé z Březenecké se bojí, že to bude jinak. Že tam skončí nepřizpůsobiví a situace na jejich sídlišti se ještě zhorší…
Ano, řekl jste správně, že se lidé bojí. A podle mně by neměl rozhodovat někdo, kdo se bojí, protože za něj mluví emoce, nikoli fakta. Což se potvrdilo na tom prvním setkání. Lidé nás ani nevyslechli, vůbec o projektu nic nevěděli, a křičeli. A když jsem něco nastínil, jediná reakce byla „my vám stejně nevěříme". Já ty lidi neodsuzuji, já bych byl první, kdo by jim pomáhal problematiku s nepřizpůsobivými řešit. Ale musím jí nejdřív poznat a ne, že zpranýřuji první projekt, kterého se bojím.

Je pravda, že na setkání jste moc prostoru pro představení projektu neměli…
Vezměte si třeba, že investor dal nemalé peníze za 3D studii, kterou v tuto chvíli nepotřebujeme. Byla udělaná jen proto, abychom projekt představili lidem. A přitom jsme tušili, že tam přijdou naštvaní lidé, které nebude možné přesvědčit. Přesto jsme tam šli a zkusili to. A lidé si nás ani neposlechli.

Protože se bojí, to bylo myslím jasné, ne?
Ale já si myslím, že jsou naštvaní na něco, co jsme nezpůsobili. Lidem vadí, že nepřizpůsobiví nejsou trestaní. A tuhle naštvanost si přenesli na to setkání a prostě řekli, že tam nechtějí nic. Že tam chtějí chodit s pejskama. Jenže také musíme respektovat soukromé vlastnictví. Ten pozemek někomu patří. Ale znovu říkám, kdybychom chtěli dělat něco nekalého, tak pan Mikulášek s panem Kordulíkem skoupí byty a i bez dotace by došli ke svému zisku daleko rychleji.

V úterý bude další jednání s lidmi. Budete chtít lidi znovu přesvědčit?
Já posun moc neočekávám. Lidi jsou na spoustu věcí naštvaní a další jednání podle mého názoru nemá efekt. Jako rozumnější vidím, když lidé sepíší dotazy a my na ně odpovíme, jako teď odpovídám vám. Bohužel jsem přesvědčený, že i kdybychom říkali, že sluníčko je žluté, lidi ho stejně uvidí zeleně…

Jak by měl vypadat areál na Březenecké?Na místě by měly vyrůst dvě patrové budovy s jednadvaceti startovacími byty (vizualizace najdete v galerii). Většina z nich by měly být jednopokojové garsonky, pár bytů je projektováno o velikosti 1+1. Počítá se také s tím, že byty by byl již částečně zařízené i základním nábytkem.
Areál by měl být oplocený, uvnitř bude parkoviště, které si mimo jiné žádají normy pro podobné stavby. „Počítá se také s lavičkami, prolézačkami a venkovním posezením na způsob grilu," doplňuje k tomu Pavel Dologh. Uvnitř areálu bude rovněž kamerový systém. Ten by měl nejen chránit zdejší nájemníky, ale také řešit bezpečnost uvnitř areálu v případě problémů.
Stavba by investora vyšla na dvacet milionů korun, polovinu by měla pokrýt dotace od státu.