„Omlouvám se, ale politický rozhovor ne. Vážně ne!" Plavkyně Simona Baumrtová, která mnoho lidí překvapila svým jménem na kandidátce do poslanecké sněmovny, se o politice prostě bavit nechce. Paradox? Vlastně ani ne…

Proč i ona? Tahle otázka vrtala hlavou spoustě lidí. Začali se ptát poté, co se jméno mladé sympatické olympioničky objevilo na kandidátní listině hnutí Hlavu vzhůru. Proč se Simona Baumrtová pouští do politiky?

Chtěli jsme se jí zeptat, ale tohle téma je pro ni zjevně tabu. Slušně ale rázně odmítla. „Na kandidátce je dalších pětadvacet lidí, udělejte rozhovor s někým z nich," reagovala na přesvědčování Chomutovského deníku.

Pravda je, že Simona Baumrtová je na kandidátce až na konci, na 21. místě. A nijak se politicky neprojevuje, ani není tváří strany, byť by to bylo velké plus. I proto se sluší dát slovo „kandidátka" do uvozovek. Ale její jméno tam je. Proč?

Na to nakonec Chomutovskému deníku odpověděl krajský koordinátor hnutí Zdeněk Kubec. Simona chce jen podpořit sport. „Nemá ambice jít do poslanecké sněmovny," řekl na rovinu Kubec. „Na šestadvacetičlenné kandidátce máme jednadvacet lidí z hnutí Pro sport a zdraví. Náš dominantní volební cíl je pomoci sportovnímu prostředí. A Simona Baumrtová, která je ikonou úspěšného sportovce, tím projevuje souhlas s naším cílem."

Nejlepší plavkyni republiky prý nepřemlouvali dlouho. „Měli jsme jednu schůzku, kde jsem jí vysvětloval, o co nám jde. Že buď sedíme doma a nadáváme, že je málo peněz ve sportu a nebo se budeme snažit to změnit," vysvětluje Kubec. Na to prý Simona coby aktivní sportovkyně zřejmě slyšela. „Vzala si týden na rozmyšlenou a na prostudování naše programové dokumenty. Večer mi pak psala, že souhlasí."

Dopředu se prý ale se Simonou dohodli bude na kandidátce, ale nebude zatahovaná do kampaně, nebude jezdit po mítincích, nemusí dávat politické rozhovory…

GLOSA JOSEFA DUŠKA:  Simonino NEKdyž jsem Simoně Baumrtové vysvětloval, že kandidatura za politické hnutí není „soukromá věc" (jak to nazvala), připadal jsem si, jako bych čůral na korunovační klenoty. Všemi milovanou a obdivovanou (obojí zaslouženě) plavkyni jsem tlačil do něčeho, co jí zjevně nebylo po chuti. Jenže to je moje práce. Spousta lidí se ptala a já mám přinášet odpovědi…

Nečekal jsem rozhovor o politických vizích, jen pár vět o jejích důvodech. Ani jedna otázka ale nezazněla, tak rázné bylo NE. Budiž, má na něj právo. Jen mi vrtá hlavou kandidovat za někoho, abych podpořil jeho myšlenku a pak se k ní ani jednou větou nepřihlásit? To je takové nepolitické, že? Ale není to v případě Simony vlastně dobře? Daleko radši jí budu držet palce ve vodě než jí tlačit k politické odpovědnosti…