Václav Homolka na chomutovském náměstí.Asi největší arzenál předvolebních dárečků má současný senátor Václav Homolka (foto vpravo). „Například kalendáříky, propisovačky, pastelky, balónky, otvíráky s logem třešniček a další. Nesmím zapomenout na originální balení cukru (homolky) a obaly na vyžvýkané žvýkačky," vypočítává. Vše rozdává při kampani „z očí do očí", jak tomu říká.

Kontaktní kampaň, to je ostatně u senátorských voleb skoro povinnost. Lidé totiž volí především podle osobnosti, méně podle strany. Ale roli hraje i další fakt taková kampaň je nejlevnější. A kdo nemá na billboardy a plakáty, do ulic prostě musí.

Například Václav Homolka otevřeně přiznává, že na billboardy nemá. I když zároveň dodává, že i kdyby na ně měl, raději by za peníze uspořádal akci pro děti.

Skromné kampaně mají hlavně kandidáti malých stran. „Nestojí za mnou peníze bohatých podnikatelů ani sekretariátů politických stran," říká například Václav Netolický, kandidující za Suverenitu Jany Bobošíkové. Jak dodává, jeho foto „nebude halit stěny paneláků a billboardy u silnice nebudou strašit řidiče". Sází prý na osobní komunikaci s lidmi, což byla odpověď v podstatě všech kandidátů.

Za všechny ta nejstručnější od Jiřího Bintera (ODS): „Moje kampaň? Především osobní kontakt s voliči."

Mezi lidi ale chodí i ti, kteří na plakátech vidět jsou. Jako třeba Rudolf Kozák (ČSSD). Jeho obličej visí skoro na všech lampách v centru Chomutova a na plakátovacích plochách po všech sídlištích. On sám ale spoléhá víc na něco jiného. „Mám za to, že plakáty, mítinky či billboardy už lidem příliš neříkají. Ve volbách se jich vždy vyrojí nepřeberné množství. Chodím po městech i malých obcích a tak jako po celý rok si s lidmi povídám o jejich problémech i radostech a tam, kde mě požádají o pomoc, se jim snažím pomoci. A protože jsem vášnivý rybář, spolu se svým volebním programem rozdávám rybářskou kuchařku a dřevěné vařečky," prozradil.

Milada Benešová na držadlech v trolejbusech.Co do počtu plakátů má zřejmě nejvíc navrch Milada Benešová, kandidující za hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Její billboardy jsou vidět na několika místech okresu. Ale nejen tam, zajímavostí jsou například upoutávky na držadlech v trolejbuse (snímek vlevo). Ale ani ona nespoléhá jen na tvář na plakátech. „Mítinky, zábavné pořady pro děti či seniory… Kampaň je kontaktní, mezi lidmi osobně setkání v pivotéce, potkáte jedno auto s polepem, ale kampaň se vede i na webu a facebooku," vypočítává.

Naopak co do velikosti billboardu nemá konkurenta Jan Micka, kandidující za hnutí Severočeši. cz. Jeho tvář totiž visí na obrovském plakátu, který pokrývá celý bok jednoho z experimentů. Vystupuje také na mítincích, na kterých se mezi přítomnými losuje o mobily či auto. „Materiál na mítinky vozí polepená dodávka, také můj osobní vůz a automobily mých příznivců nesou mou tvář a volební motto." dodává sám Micka.

A co to Rabasovo „ovoce", zmíněné v titulku? Vysvětlení skýtá jeho odpověď na způsob kampaně: „V senátní kampani spoléhám na velmi starou pravdu. Poznáte je po ovoci. Není podstatné co všechno člověk v kampani naslibuje, ale především to co je za ním vidět. Výsledky dlouholeté práce a konzistentní názory. Kromě klasických plakátů počítám s podporou příznivců, kteří si dají samolepku na auto, plakát na dveře domu, či provozovny. A samozřejmá je i kontaktní kampaň."

Koho zvolit? Vizitky kandidátů najdete ZDE.