Retrospektivní výstavu známého chomutovského malíře Kamila Sopka připravovalo muzeum s předstihem. Krátce před vernisáží chodil malíř do galerie téměř každý den, i když ho to poměrně vyčerpávalo. „Trochu mě trápí zdraví, objevili mi boreliozu, a to až po sedmi letech. Ráno mi chvilku trvá, než se dostanu do kondice, ale na vernisáž přijdu," konstatoval s trochu trpkým úsměvem Sopko.

Uvažoval jste o tom, že byste u příležitosti letošních sedmdesátých pátých narozenin připravil retrospektivní výstavu?

To určitě ne, to byla iniciativa muzea, ale na druhou stranu jsem rád, že se tak rozhodli. Na bilancování jsem ještě nemyslel, trochu mě limituje nemoc, a tak jsem rád, že se podařilo koncem minulého roku dokončit třímetrovou Pallas Athénu na gymnáziu.

Mezi zajímavá vystavená díla patří ukázky vašich obřích intarzií (obraz vytvořený skládáním a lepením dýh různých barev a struktur). Jak k těm jste se dostal?

Intarzie je spíš dekor nábytku, ale já jsem zjistil, že se z toho dá udělat obraz. A protože mě zajímala rodina, tak jsem je pojal do rodinné formy. V jedné škole jsem narazil na velký prostor, který se nedal vyzdobit a pak jsem na něm pracoval deset let. Poté přišel Kosmos, k němuž mě inspirovala rodina. Je na ní muž a žena a další postavy, které znázorňují to, co se děje na zeměkouli.

Jaká vaše známá díla zdobí Chomutovsko?

Ono to není samozřejmě jen na Chomutovsku, například v Německu mám plastiku Přátelství, kde už jsem použil určité náznaky duchovna. Pokud jde o Chomutov, tak je to zmíněná Pallas Athéna. V Kadani jsem dělal v rámci sympozia sochu na téma jazz. Vytvořil jsem černošku, která má tvar kytary. V chomutovském zooparku mám také sousoší.

Athénu jste dělal dvakrát?

Nejdříve jsem jí sochal z vlastního kamene v zooparku, ale kvůli výstavbě restaurace jsem musel dílo přesunout. Umístil jsem ho před 8. základní školu ve Školní ulici, kde učila moje první žena a dcera. Nakonec jsem z kamene vytvořil sochu s názvem Pedagogika. Je to vlastně taková oslava učitelského povolání. I já jsem učil, takže mi to je blízké. Použil jsem atributy jako je zeměkoule, ale ještě mě tu čekají dokončovací povrchové úpravy. Před základní uměleckou školu jsem zase udělal houslistku. Náznaky hudby jsou tady zobrazeny v takových elastických obloucích. Samozřejmě také socha Masaryka, která stojí na Masarykově náměstí.

Právě socha Masaryka je hodně zajímavá, prozradíte čím?

Ono to svého času bylo také Hitlerovo náměstí a já jsem to pojal tak, že hlava Masaryka je v takovém jako obalu a odpoledne, když svítí sluníčko zezadu, má dokonce kolem hlavy světelnou auru. To byl můj záměr.

Ještě nějakou další zajímavou sochu v Chomutově máte?

Ano, je to významný chomutovský rodák František Josef Gerstner, zakladatel Vysokého učení technického v Praze. Pro jeho sochu jsem dlouho hledal předlohu, až sem našel fotku, podle které jsem udělal hlavu. Kolem ní jsem vytvořil auru z kolejnic, která vlastně znázorňuje to, že vymyslel koňskou dráhu. Nechybějí koňské hlavy a také znak zednářů, protože k nim patřil.

Od kdy jste věděl, že z vás bude malíř?

Určité náznaky už tu byly v dětství. Ve druhé třídě nám paní učitelka dala namalovat kohouta. Ten můj se jí tak líbil, že jsem ho namaloval na tabuli a všichni se na něj chodili dívat. Sloužil jako předloha. Pak jsem také navrhoval kulisy do divadla, ale o dráze malíře jsem ještě neuvažoval. Pak přišlo divadlo, kde jsem v šestnácti letech dokonce režíroval. Jako herec jsem také dostal roli malíře. To byly takové osudové náznaky.

Začínal jste jako malíř realista, ale postupně jste se věnoval řadě směrů. Bylo to cílené, nebo přirozený vývoj?

Já jsem se o spoustu věcí zajímal a chtěl jsem si je vyzkoušet, a tak jsem se dostával stále k jinému způsobu tvorby. Takovou mojí doménou je strukturální nová figurace. Jsou v ní náznaky pohybu, třeba očí. Používám různých třpytů, kdy jednou se pohyb jeví hmotný a jindy jako záblesk svitu.

Bylo něco ve vaší tvorbě, co jste dělal nejradši?

Dělal jsem všechno, co mě zajímalo. Od malování přes plastiky a sochy až třeba po tepanou mříž.

Díla Kamila Sopka v chomutovských ulicích 

Manželé, držící se za kolena, byli podle minulého režimu pro děti moc necudní Z dílny Kamila Sopka pochází i známá socha uprostřed dětské zoo v chomutovském zooparku.

Ví to asi málokdo, ale z dílny Kamila Sopka pochází i známá socha uprostřed dětské zoo v chomutovském zooparku. A co neví skoro nikdo, váže se k ní zajímavý příběh. Původně ji totiž sochař dělal na zahradu mateřské školy v centru města. Jenže odpovědným lidem bývalého režimu se zdálo, že manželé držící se za kolena jsou příliš hanbatý motiv. A tak se rozhodli ji raději „uklidit" z očí. Dnes je plastika neodmyslitelnou součástí zooparku a hlavně děti ji využívají i jako prolézačku a skluzavku (tak byla původně také zamýšlená).

Náměstí T.G.M.: Nezamýšlená Sopkova galerie pod širým nebem

Park na náměstí T.G.M. by se dalo skoro považovat za malou Sopkovu galerii pod širým nebem. Ve vzdálenosti několika kroků tu najdeme hned čtyři Sopkovy sochy. Přímo uprostřed parku stojí jeho podobizna prvního československého prezidenta , přes ulici na zahradě průmyslové školy zase velká plastika coby pocta Františku Josefu Gerstnerovi, slavnému chomutovskému rodákovi. Pár kroků od sochy T.G.Masaryka, na dvoře umělecké školy, je další Sopkovo dílo houslistka a pokud se vydáte dolů po Školní ulici, vedle budovy školy najdete jeho Pedagogiku. Fotografie děl najdete v galerii u článku.

Poslední dílo Kamila Sopka: Blyštivá Pallas AthénaPoslední dílo: Blyštivá Pallas Athéna

Sochař Kamil Sopko vrátil v prosinci loňského roku chomutovskému gymnáziu bohyni moudrosti, panenskou Pallas Athénu. Někdejší symbol gymnázia tak stanul na piedestalu po více než sedmdesáti letech.

Původní socha z bronzu, která měřila tři a půl metru, zmizela v době války a pravděpodobně byla roztavena pro válečné účely. Nová socha vznikala deset měsíců a na její tvorbě se podíleli také žáci gymnázia. Chodili k sochaři monument brousit. Jako základní materiál umělec použil polystyren, který je potažený tvrzeným kamenem, symbolická místa na soše pak zdobí zlato. Na sochu vedení gymnázia uspořádalo sbírku, vybralo se 132 tisíc korun. Sopko na díle pracoval po celou dobu bez nároku na honorář.