KAM NA OBĚD: Restaurace Zelený strom v Otvicích

24. 7. 2011

Chomutov -V dalším díle našeho testu jsme zajeli do Otvic. Restaurace, kterou často míjíte, vaří slušně

JOSEF DUŠEK

Otvický Zelený strom je klasická vesnická hospůdka. Kulečník, velká televize, dřevěné obložení a tuctové ubrusy od pivovaru. Tedy nic, co by průměrného člověka odradilo, ale žádný tahák to také není.

Jídelný lístek celkem zajímavý, příjemně lidový. A přestože některá jídla měla názvy zajímavější, já si dal obyčejnou osmaženou vinnou klobásu a brambory. Zeleninová obloha (v lístku psaná jako ozdoba), se skládala jen z krouhaného zelí a mrkve. Někomu to může přijít málo, ale mě to vyhovuje. Čerstvé a dobré – lepší než náklad včerejších rajčat nebo uschlých okurek.

Samotnému jídlu není co vytknout, snad jen kdyby byla součástí jídla hořčice, bylo by to ještě o fous lepší. Brambory jsem si nemusel ani dochucovat, což považuji za kousek kuchařského umění, protože ne všude to zvládají a nechávají to na hostech, jejich chutích a solničkách na stole.

Nějak marně hledám, co k tomu dodat, takže konec asi bude znít zase trochu alibisticky. V této hospůdce není nic, co by mě lákalo dojíždět za obědem do Otvic. Na druhou stranu, když se tu na jídlo zastavíte, rozhodně to nebude chyba. Howgh.

Moje známka: 2–

MARTINA ZYKLOVÁ

Projíždíme tudy sice často, ale na jídlo jsme se tu ještě n ikdy nestavili. Když ale bude čas oběda a pojedeme příště kolem, nevidím důvod proč si neudělat pauzu. Vaří se tu poměrně slušně.

Zvenčí je restaurace laděná do zelené zevnitř vypadá spíše jako hostinec. Sice se tu kouří, ale není to tak strašné. Výhodou může být i televize, na které můžete během oběda zkouknout například sportovní přenos. My jsme viděli reprízu jedné z etap Tour de France.

No ale zpet k jídlu. Z šesti pokrmů a jedné denní akce jsem si vybrala Čertovskou řezanku s opečeným bramborem a ozdobou :–). Chybu jsem neudělala. Maso bylo poměrně libové a chuť příjemně pikantní, což já ráda. Jen brambory nebyly úplně podle mého gusta. Pod nimi se totiž skrývala loužička oleje. Z toho mě pak nejspíš odpoledne pálila lehce žáha. Přesto po oklepání byly poměrně dobré.
Samotné jídlo stálo sice o trochu více než normálně – 89 korun, ale odešla jsem najedená a spokojená. S vodou jsem tu nechala celkem 107 korun. Myslím, že restauraci mohu doporučit.
Dnes dávám 2.

MIRKA ŠEBESTOVÁ

V Otvicích jsou dvě hospůdky naproti přes silnici. My si vybrali Zelený strom. Protože se do ní prakticky vchází z frekventované silnice, kterou odděluje od úzkého chodníku a vstupu zábradlí, vyřešili to vtipně. Jeden díl se otevírá jako dveře, takže ušetříte pár metrů obíháním okolo. Jen pozor, nenásledují schůdky, skáče se takřka z metru.

Samotná hospůdka je čistá. Na stole jsou popelníky, takže i tady jsou alibisticky zváni k obědu nekuřáci i kuřáci, měli jsme ale štěstí a nikdo právě nedýmal.
V nabídce obědů, bylo šest jídel a jedna zvláštní nabídka: uzené žebírko s křenem, hořčicí a cibulí. Hned u mě vyhrála. Nejdřív jsem se ale částečně zasytila hovězí polévkou s drobením. Docela dobrá, jen tam mohlo být víc všeho: drobení, masa i zeleniny.

Na žebírko se srdce smálo. Paní hospodská ho přinesla na prkýnku. Měla jsem na něj takovou chuť, že mi zvlášť nevadilo zdlouhavé pižlání masa od kosti a od tučného. Jako nabídka oběda je to prostě originalita a přišla mi k chuti. Chválím, ačkoli jsem se musela dodatečně dojíst jinde.

Polévka, žebírko a lehce perlivá voda mě vyšly na 97 korun.

Zelený strom nezařadím mezi restaurace, kam chodit na oběd, hlavně kvůli vzdálenosti. Jinak by klidně mohla patřit do mého rejstříku.