JAN RÖDLING

Jsem zastáncem kompletního oběda, takže si dávám polévku, i když není přímo součástí menu. V Don Diegu jsem si vybral česnečku za 18 korun. Dostal jsem velkou misku (pro někoho možná až moc), polévka byla rychle na stole, byla dobrá a výrazná. Ocenil jsem i pečivo zdarma.

Na vepřovém dušeném v mrkvi za 69 korun jsem si pochutnal, vařené brambory byly čerstvé, maso i mrkev dobře udělané. Stejně jako polévka bylo i hlavní jídlo na stole včas.

V Diegu mi vadilo, že se tam kouří i v době oběda. Výběr ze tří jídel je pro mě dostačující, naopak oceňuji střídmost. Naznačuje to, že kuchař nevytáhne nějakou mraženku, ale že uvařil čerstvé menu. Jako plus vidím, že je možné se na nabídku jídel podívat před vstupem do restaurace nebo na internetu.
Celkově jsem byl spokojený, do Diega půjdu klidně znova a rád, jak zpívá Jožo Ráž. Kdybych u oběda kouřil, dal bych jedničku, takhle dávám za 2.

JOSEF DUŠEK

Protože se snažíme dát si každý jiné jídlo, špagety na mě tak trochu zbyly. První testovací oběd a trocha zklamání – nebudu mít žádné maso. A to přesto, že název zněl exoticky: Špagety aglio – olio – peperoncino.

Ještě na talíři vypadalo jídlo tak chudě a nevýrazně, jak si jen špagety můžete představit. Ale na jazyku… Všechno rázem zapomenuto. Nikdy by mě nenapadlo, že někdo dokáže udělat s těstovinami, trochou zeleniny, koření a sýra takovou dobrotu. Ani jsem neměl pocit, že si dávám hotovku, spíš nějakou specialitku. Vážně, tak dobré to bylo.

Výběr ze tří jídel mi nepřijde zrovna bohatý, ale protože jsem Váha, mám ušetřeno složité rozhodování. A ještě se mi nestalo, že bych si tu nevybral.
Obsluha, cena (68 Kč), rychlost, všechno v pořádku. Chuť jídla vynikající. Ale to kouření!

Jsem takřka militantní nekuřák a když si někde vedle u stolu zapálí, dokáže mi to zkazit sebelepší oběd i náladu. Sorry, kouření přes oběd – to už snad jenom někam do čtvrté cenové. Navíc koutek, který si hraje na „stavebně oddělený prostor pro nekuřáky“, je z tohoto pohledu vážně směšný.
Nebýt toho, klidně bych dal jedničku, ale kouření mi vadí ještě víc než kolegovi. Tak hodně, že mě odrazuje od pravidelné návštěvy. A to je dost podstatné. Ohromná škoda, jinak by to byl můj favorit. Moje známka: 3.

MIRKA ŠEBESTOVÁ

Bez masa k obědu bych nevydržela, do hodiny by se ozval hlad. Můj výběr byl tedy jasný: mexický kuřecí steak a hranolky. Na pohled i chuťově to byla výhra. Pořádný kus masa, pod pikantní omáčkou z rajčat a hranolky propečené tak akorát, aby nebyly sinalé, ani vysušené. Prostě do zlatova. Nebylo, co vytknout. Platila jsem 74 Kč a za čaj, který mi přinesli v konvičce, jsem přidala dvacku.

Kolegové pravili, že hodnotit chtějí hlavně a v první řadě to, co mají na talíři. Souhlas. Na druhou stranu se nedá odmyslet prostředí, útulnost, míra vkusu. Na Restauraci Don Diego se mi líbí, že je svá. Se svou podobou westernového městečka je hrubá, neotesaná a útulná zároveň. Na stěnách sombrera a býčí lebky, v oknech kaktusy. Pokud se dobře najím a ještě se můžu pokochat očima, jako v tomto případě, je to plus navíc.

Co naopak vadí, je to, že si kuřáci smějí zapálit i v čase oběda. Zatímco my byli v půli jídla, strávníci u dalších stolů už měli „po“ a většina z nich si rozkošnicky zapálila. Nejde mi na rozum, proč nekuřáci nemají možnost v klidu si vychutnat jídlo bez toho, aby je štípalo v nose a neodnesli si v oblečení a vlasech nepříjemný zápach. Dalším kazem byl chlad. Zimomřivá nejsem, přesto jsem zaváhala, jestli vůbec svlékat zimní bundu.

Závěr? Jídlo bylo na jedničku s hvězdičkou. Nepohoda kvůli kouři a zimě jdou podniku na vrub. U mě tedy za 2.

Jak chutná v Don Diegu vám? Máte stejný názor jako redaktoři nebo jiný? Diskutujte na našem webu.

Příští pátek v novinách a v sobotu na webu: Restaurace U Dvou Rytířů. Obecně informace o našem testu najdete ZDE.