JAN RÖDLING
V jídelně u Bílé labutě jsem nikdy nebyl, ale od známých jsem slyšel, že tam vaří dobře. To jsem si potvrdil na vlastní jazyk. Gulášová polévka za 15 korun byla výborná, byl jí velký talíř. Pečená krkovička se špenátem a bramborovým knedlíkem za 65 korun byla rovněž dobrá, špenát i knedlíky byly dobré, masa dva velké kusy. Klasická hotovka, která ničím nepřekvapí, spolehlivě ale člověka nasytí a je dobrá.

Jídelny mám rád, jídla bývají rychle a to v polední pauze oceňuji. Nevadí mi ani samoobsluha nebo společné hodování s ostatními jedlíky. Ovšem snížený komfort v Labuti mě trošku zarazil. Nejdříve jsem stál ve frontě, pak si objednal, šel si sednout, musel počkat až mě zavolají a pak si pro jídlo dojít.

Navíc jsem nejdříve dostal hlavní jídlo, a teprve potom polévku – poté co jsem musel pár minut čekat než se někdo vynoří zpoza závěsu do kuchyně.
Primárně hodnotím jídlo, a to bylo dobré, ale snížené pohodlí a celková atmosféra snižují známku pro podnik. Dávám za 3.

JOSEF DUŠEK
Nemám vůbec nic proti jídelnám. Obědval jsem v nich dřív často. Jenže když má člověk srovnání…

Bílou labuť znám, včetně toho, jak to tam s výdejem jídla chodí. Trochu zmatené, mírně nedůstojné, ale jsme přeci v jídelně a ne ve čtyřhvězdičkovém hotelu. S tímhle si poradit dokážu.

Jenže co je důležité – za snížený komfort bych očekával sníženou cenu. A to v Labuti neplatí. Za bělehradský řízek jsem zaplatil 75 korun, čili stejnou sumu, jako v jakékoliv jiné restauraci, kde ale nikdo nebude přes všechno stoly vyřvávat, co mám k obědu, kde mi všechno donesou až pod nos a také zpod nosu odnesou. Tak proč chodit do jídelny?

Samotné jídlo? Ušlo to. Bělehradský řízek mám rád, tady bylo maso trochu tužší a bojoval jsem s ním. Za to musí body dolů. Nekouří se tu, to je fajn.
Jídelna byla skoro pořád plná, takže zákazníky evidentně má a nejsou to jen dělníci v montérkách. Jen nějak nechápu, co tu lidé hledají. Rychlost? Není kdovíjaká. Levné jídlo? Není tu nic levnějšího než jinde…

Od horšího hodnocení zachránily jídelnu dva klady – velký výběr jídel a čistě subjektivní dojem – úplně obyčejná jídla v nabídce, která já mám prostě rád. Čevabčiči s bramborami a podobně. Jenže jen kvůli tomu sem chodit nebudu, to by musela jídla stát padesát korun. A nestojí. Moje známka: 3–.


MIRKA ŠEBESTOVÁ
„Kotletáááá, bělehrááád, čočkááá!“ Dřív, než jsem si stihla udělat představu o tom, jak vaří v Jídelně Bílá labuť, jsem narazila na tamní specifický styl obsluhy. Každý si vystojí frontu, nahlásí jídlo, na které má chuť, zaplatí u pokladní a jde si sednout ke stolu. Tam si počká, až pokladní opět spustí ryk. Chcete čočku s uzeným? Tak si počkáte na „čočkááá, kdo chtěl tu čočkůůů?“ Zvuková kulisa provázela celý oběd. Hlučnější už bylo jen naklepávání masa v kuchyni oddělené plentou.

Výběr jídel je v Labuti skutečně široký. Jako jídelníček slouží velká tabule u vstupu, na které byla vypsaná snad dvacítka jídel. Objednala jsem si kuřecí řízek s bramborovým salátem a čekala na pokřik, abych mohla vyrazit k pultu pro svou porci. Rychlost je důležitá, protože, jak jsem si všimla, občas jeden host druhému přebere jeho oběd. Má porce nakonec stála za to: řízek přes půl talíře, měkký, šťavnatý a pořádná nálož dobrého salátu. Za jídlo dík, to tu doopravdy umí.

Co vidím jako negativní, jsou ceny. Platila jsem 75 korun, což je stejně nebo dokonce víc, než se platí za hotovky v nóbl restauracích v centru města. Jenže tam je nosí slušně a tiše na stůl a po obědě opět nádobí sklízejí. V jídelně bych unesla nižší kulturu stravování, pokud by byla vyvážena nižší cenou. Spolu s hlučným výdejem jídel je to pro mě za 4.

Jak chutná U Bílé Labutě vám? Máte stejný názor jako redaktoři nebo jiný? Diskutujte pod článkem.


Příští pátek: Restaurace U Dvou medvídků. Základní článek a archiv předešlých testů najdete ZDE.