Létající talíře a golfové hřiště? Proč ne. Říká se tomu discgolf a jeden takový areál vyrostl také v Kadani.

Sportovní novinka boduje. Zájem veřejnosti je tak velký, že půjčovaná frisbee nestíhají ani vychladnout. Potichu se začíná rodit myšlenka, že bude potřeba několik talířů přikoupit. „No, možná to tak opravdu dopadne. Prozatímní návštěvnost máme docela vysokou a občas se stane, hlavně tedy o víkendech, že jsme kompletně rozpůjčovaní," vysvětluje vedoucí odboru životního prostředí Jiří Frajt, který má provoz hřiště pod patronací.

Příjemná procházka, nulové náklady

Velká pozornost, kterou nová aktivita přitahuje, není zase až takovým překvapením. Kadaňský devítijamkový (či spíše košový) areál je široko daleko jediným svého druhu. Přitom se nejedná o sport nijak náročný. Zahrát si mohou stejně dobře malí jako velcí. Fyzická náročnost rovná se příjemné procházce, finanční zátěž je nulová. „Jsme jedním z osmnácti míst v republice, kde něco podobného mají, určitá atraktivita se tedy přímo nabízí. Přesto, nebo možná právě proto nechceme na discgolfu vydělávat. Jsme rádi, že můžeme lidem nabídnout něco méně obvyklého a hlavně, že se to líbí," říká Jiří Frajt.

Město má s hřištěm do budoucna smělé plány. Rádo by tady pořádalo větší turnaje a nevyhýbá se ani slůvku mezinárodní. „Určitá vize tu je. Záleží to samozřejmě na mnoha aspektech, popularita, finance a tak dále. Rozhodně to ale nevylučujeme," uzavírá debatu správce.

Kadaňský discgolf v číslech
Mapa diskgolfového hřiště v Kadani.Místo: Rooseveltovy sady, Kadaň, (lesopark)
Rozloha: Devítijamkové hřiště, celková délka drah 640 metrů, par 28
Cena: Hra zdarma, létající talíř pro hru si můžete zapůjčit ve sportovní hale proti dvousetkorunové vratné kauci
Jamka č. 1: délka 58 metrů, par 3
Jamka č. 2: délka 51 metrů, par 3
Jamka č. 3: délka 71 metrů, par 3
Jamka č. 4: délka 63 metrů, par 3
Jamka č. 5: délka 79 metrů, par 3
Jamka č. 6: délka 54 metrů, par 3
Jamka č. 7: délka 81 metrů, par 3
Jamka č. 8: délka 122 metrů, par 4
Jamka č. 9: délka 61 metrů, par 3
Něco málo z pravidel: Hráč hází z určeného odhoziště, nesmí přešlápnout. Pokud zůstane disk na nehratelném místě, hází se z místa nejbližšího možného. Hráč nesmí měnit žádnou součást hřiště (např. ohýbat nebo lámat větve)


Discgolf? Kousali mě komáři, brodil jsem se bažinou, ale přijdu znovu

Když se ke mně poprvé donesla zpráva o tom, že v Kadani bude discgolfové hřiště, zajásal jsem. V této hře jsem přeborník, mám za sebou několik vítězných turnajů a na žádném mnou hraném hřišti nebyl problém zakončit kolo s celkovým skóre hluboko pod par. Pravda, hraji to sice jen na Playstationu pěkně doma v bačkůrkách, takový rozdíl to ale přece nebude.

Jak daleko od pravdy jsem, bylo patrné hned po prvním odhodu. Můj nádherně blankytný talíř zamířil kamsi do roští a už jen dostat se k němu byla opravdu fuška. I přes počáteční potíže nakonec ale první jamka nedopadla nejhůře. Jedna přes par. To v klidu stáhnu.

Bez repelentu příště ani ránu

Pevně rozhodnutý napravit svoji chybu z jedničky, nastoupil jsem na odpaliště číslo dvě. Koš se zde ukrývá kdesi za stromovým porostem. Pochopil jsem, že musím zvolit faleš. Podařilo se. Mé frisbee úžasně plachtí vzduchem a dopadá na přijatelnou pozici. To jsem ještě netušil, že přistálo na podmáčené půdě a že za chvíli budu stát po kotníky ve vodě. Aby toho nebylo málo, pustili se do mě komáři, kterých v lesíku bylo požehnaně. Důrazně si v hlavě ukládám myšlenku na příště, repelent je nutnost. Nebudu to protahovat, vcelku se ctí jsem obstál i na dvojce. Promočený, pokousaný, ale obstál.

Další čísla byla super. Rozlehlé louky, krásná viditelnost přímo na koš, skoro rovina. Tak proč to ale sakra nelítá tam, kam potřebuji? Proč musím svůj disk nahánět všude možně? Hrozivě narůstající součet na mé skórkartě dával zapomenout skvělým obývákovým výkonům. A pak to přišlo.

Dráha číslo sedm, délka jednaosmdesát metrů. První hod vcelku podařený, hod druhý potvrdil mé prvotřídní kvality, se kterými jsem na hřiště nastoupil. Ze vzdálenosti čtyřiceti metrů rozcinkal letící talíř řetěz v koši. Neklamné znamení parádní trefy. Ruce letí nahoru, hruď se dme pýchou, na malý moment jsem mistrem světa. Radost se mi snažil pokazit dvanáctiletý syn, který okamžitě odtušil, jaký že jsem haluzák. Nepovedlo se mu to. Nadšení z úspěšného, byť trochu náhodného pokusu vydrželo mi až do konce hry. Přece jen ten domácí trénink k něčemu byl.

Nikdo není dokonalý

Jamku s číslem devět máme odehranou, jde se sčítat. U mého jména skví se čtyřicítka. Dvanáct přes par hřiště. Jak nečekané. Budu muset ještě hodně trénovat.

Mé představy o vlastní dokonalosti sice dostaly trhliny, z lesoparku ale odcházím příjemně unavený a naprosto spokojený. Strávili jsme s rodinou pohodovou hodinku a půl ne zcela všední zábavy a už na odchodu bylo jasné, že jsme kadaňské létající talíře nedrželi v rukách naposledy.