Naplnila se listopadová očekávání? Co přinesla demokracie? Co si stále neseme z komunismu? Nad těmito otázkami se u příležitosti třiceti let od sametové revoluce zamýšlelo několik osobností v kadaňském Orfeu. Pozvání přijal evangelický farář a spisovatel Petr Pazdera Payne, římskokatolický farář Josef Čermák, starosta Kadaně Jiří Kulhánek, historik a vysokoškolský pedagog Petr Hlaváček, bývalí kasteláni na Jezeří, manželé Stejných a emigrant David Vereš. Každý přispěl vlastním listopadovým příběhem.

V pátek 17. listopadu 1989 neměla většina z nich o pražských událostech ani tušení. Měli za sebou běžný den ve škole nebo v práci. Výjimkou byl Petr Pazdera Payne, který byl přímo v centru dění na Národní třídě.

„Šel jsem se tam podívat s přáteli, a když jsem viděl ty transparenty s razantními nápisy a slyšel projevy, bylo mi jasné, že se děje něco pozoruhodného. Přesto je pro mě pojem 17. listopad spojený s Kadaní,“ uvedl Payne, který tam v září nastoupil jako farář. Do té doby byl v Praze topičem a pracoval také pro Východoevropskou informační agenturu disidenta Petra Uhla. „Protože fara nebyla obyvatelná, často jsem jezdil do Prahy. Také jsem tam jezdil, abych se účastnil demonstrací. To jsme opravdu prožívali, byly to pro nás důležité události,“ dodal.

O událostech se ještě týž den dozvěděl současný starosta Kadaně Jiří Kulhánek. „Poslouchal jsem Hlas Ameriky, protože jsem se těšil, až to praskne,“ prozradil. „Druhý den byla sobota, jel jsem s kolegy na šachové utkání do Údlic a cestou jim to vyprávěl. Nevěděli to, nebyl internet ani mobily a pevná linka byla na příděl,“ dodal.

O pár dní později šel plný očekávání na náměstí, s sebou ročního synka v kočárku. „Kolem morového sloupu se nás sešla skupinka asi dvaceti lidí a slíbili jsme si, že se budeme scházet i další dny. U Hotelu Svoboda stáli hasiči, to vím bezpečně, protože jsem měl strach, že mi nastříkají do kočárku, naproti Veřejná bezpečnost,“ pamatuje si. 

Přes drolící se systém nebylo jisté, jestli nezasáhnou.

Ještě o něco dříve byl do dění vtažen kastelán zámku Jezeří a později také zámku Červený Hrádek Jaroslav Stejný, který se účastnil ekologických demonstrací v Teplicích. Ty se staly předzvěstí pádu režimu, i když nebyly politické. Demonstrantům šlo o čisté ovzduší, protože devastující dopady těžebního průmyslu ničily lesy i zdraví lidí.

Vyhrožovali jim vyhozením ze školy

V následujících dnech prožívali vzrušenou atmosféru například na kadaňském gymnáziu, kam chodil do druhého ročníku historik Petr Hlaváček. „Tehdy přijížděli studentští emisaři vysokých škol, původem Kadaňáci, a snažili se nás informovat o dění v Praze. Přijela Petra Novotná z Akademie výtvarných umění, soudruh ředitel ji ale vykázal,“ zavzpomínal. „My si poté vymohli setkávání v aule, kde s námi diskutoval ředitel, který byl občas doplňován školníkem, o němž jsme netušili, že je nejdůležitější osobností gymnázia. Byl předsedou tamější školní organizace KSČ. A ten školník nám vyhrožoval, že nás vyhodí ze školy a neodmaturujeme!“ doplnil o poznatek, který je z dnešního pohledu absurdní.

V Chomutově byla založena místní pobočka Občanského fóra, což bylo politické hnutí odmítající totalitní komunistický režim, události vyvrcholily generální stávkou a v následujícím roce se obyvatelstvo dočkalo i svobodných voleb.

„Rok 89 byl otevřenou branou ke svobodě. Zázrak jménem demokracie se ale podařilo ustavit ne v listopadu, ani volbou Václava Havla prezidentem ČSSR, ale tím, že jsme proces v letech 1989 až 1991 dotáhli do konce včetně toho, že jsme přestali být okupovanou zemí,“ poznamenal historik Hlaváček. V zemi se totiž od roku 1968 setrvale zdržovalo na sto tisíc sovětských vojáků.

Panelovou diskuzi v Orfeu uspořádalo kadaňské gymnázium.