Přípravy na největší vzpomínkovou událost v roce vrcholí. Už zítra, v pátek 2. listopadu, začínají Dušičky, kdy si své blízké přijedou na hřbitovy po celém Ústeckém kraji připomenout tisíce lidí. Nápor se dá očekávat hlavně o víkendu.
O tom, že přípravy na Památku zesnulých nemusí vždy probíhat podle plánu, se přesvědčila žena z Litoměřicka. Když šla začátkem týdne umýt krycí desku na hrob do Žitenic nedaleko Litoměřic, deska se pod ní podlomila a ona tak spadla do tři metry hluboké hrobky. „Hasiči ženu vytáhli pomocí nastavovacího žebříku a vakuové matrace. Zdravotnická záchranná služba ji odvezla na vyšetření do nemocnice,“ uvedl mluvčí krajských hasičů Lukáš Marvan. Podle informací Deníku je už žena z nemocnice doma a vyvázla bez vážnějších zranění.
Jako už tradičně je ve střehu policie, která apeluje hlavně na řidiče, kteří za zesnulými mnohdy cestují i desítky kilometrů. „Měli by být opatrní a obezřetní. Zvýšený provoz na silnicích, a to nejen v blízkosti hřbitovů, tma a špatné klimatické podmínky jsou rizikovými faktory pro vznik mnoha dopravních nehod,“ uvedla krajská policejní mluvčí Veronika Hyšplerová s tím, že v Ústeckém kraji budou policisté v blízkosti hřbitovů dohlížet nejen na dopravu, ale posílí i kontroly kvůli pořádku a krádežím.
„Mnohdy se policisté setkávají s velmi neopatrnými řidiči, kteří svá auta nezamykají, mají otevřená okna nebo v autě nechávají na viditelném místě cennosti jako například kabelky, peněženky nebo notebooky,“ doplnila Hyšplerová.
S krádežemi přímo na hřbitově se pak dlouhodobě potýkali ve Velkém Březně na Ústecku. V místní části Valtířov kradli zloději hlavně květiny a věnce. Město vsadilo na moderní technologie v minulém roce umístilo do areálu hřbitova kameru, která prostor 24 hodin monitoruje. Záběry si starosta Michal Kulhánek může prohlížet i ve svém telefonu či na stolním počítači v práci. Instalace kamerového systému se podle něj osvědčila. „Od té doby se už žádné krádeže neobjevily. S ohledem na to, že nám loni vandalové pokáceli vánoční stromek na náměstí, máme v úmyslu rozšířit kamerový systém také tam,“ podotkl starosta Kulhánek.
close
info
Zdroj: obec Velké Březno
zoom_in
Neznámý vandal pokácel loni ve Velkém Březně vánoční strom. Foto: obec Velké Březno
Od nájezdu zlodějů mají díky správci klid také v Dolní Poustevně ve Šluknovském výběžku. Přímo na hřbitově totiž bydlí v tamní kapli Jiří Brůna, který pietní místo spravuje. „Než jsem tam bydlel, tak vandalové dělali na hřbitově mejdany. Teď už je klid,“ zmínil Brůna. „Intenzivní práce v souvislosti s Dušičkami probíhají už 14 dnů. Odvážíme listí, upravujeme nevyužívané hroby a živý plot,“ sdělil Brůna s tím, že s dušičkovým obdobím nechává hřbitov otevřený déle, i do večerních hodin.
Biourny či semínko s popelem
Úmrtí blízkého člověka je vždy bolestivé. Dušičky tak pravidelně nastolují rovněž tematiku pohřebních služeb a způsobů, jak si zemřelé co možná nejintenzivněji připomenout. „V oboru pohřebnictví souvisí služby s naší českou tradicí. Když člověk zemře, uskuteční se smuteční rozloučení buď s obřadem s rodinou a veřejností, anebo bez účasti rodiny, kdy proběhne zpopelnění v krematoriu a uložení popela do úřední schránky,“ vysvětluje odborník na pohřebnictví a šéf ústecké pohřební služby Harmonie Jiří Šauer s tím, že i na tradičním českém trhu se objevují nové trendy a široká plejáda možností, jak s popelem zesnulého dále naložit.
„Ukládá se buď do jednotlivých kolumbárních okének, nebo do pomníkových sestav. Moderní metody pak nabízejí rozptyl na loučky a tedy smísení popela s přírodou. Novinkami jsou také možnosti ukládání popela do biouren, které jsou ekologicky rozložitelné. Staví se dokonce i smuteční zahrady, kde je možné si vysadit semínko s popelem zesnulého, ze kterého vyroste strom jako památeční věc,“ přibližuje Šauer.
Dalším trendem je zpracování popela do formy upomínkových předmětů. „Popel se dává například do památečních skel a dalších ozdob. Ty pak mají nejrůznější motivy jako srdíčka, amulety nebo přívěšky k uchování věčné vzpomínky a pocitu, že část dotyčného člověka je s vámi,“ popisuje Šauer, který se specializuje také na blízké příhraničí. „V Německu se hojně využívají mořské obřady, kdy se popel při smutečním rozloučení vsypává do hladiny moře. Rodina se sejde na lodi, kde je pro ně připravené pohoštění, smuteční řeč i hudební doprovod. Podobnou věc jsme zajišťovali v Norsku na fjordu, kde se setkali kamarádi zesnulého, se kterým jezdili na ryby,“ říká Šauer. Ten se snaží vyhovět i mimořádným požadavkům od klientů. „Finančně jde o dost náročné záležitosti, například zpracování popela ve formě uhlíku a vytvoření diamantu,“ líčí Šauer.
Dušičky jsou pak podle něj v českém prostředí klasickým svátkem spojeným zejména s návštěvou hřbitova. „Většinou lidé pořizují květinovou výzdobu, různé typy svíček, nosí i různé upomínkové předměty, holubičky nebo dekorace. Na Vánoce jsou zase oblíbené stromečky bonsajového typu, na které se věší dárky,“ zmiňuje Šauer.
Epitaf už nestačí, přibývá QR kódů
Stále velký zájem je rovněž o klasické náhrobní věnce. „Lidé si pak na stuhy mohou nechat napsat jakýkoli vzkaz, převládají nápisy typu Poslední sbohem, Na rozloučenou, S láskou a vzpomínkou, Nikdy na tebe nezapomeneme,“ vysvětluje Šauer a nastiňuje i další moderní metody související s hrobem zesnulého. „Život zesnulého je zpracovaný ve formě QR kódů, které jsou na některých pomnících. Se svým smartphonem pak máte možnost si kód oskenovat a přečíst si životní příběh člověka, čím byl přínosem pro společnost, čemu se věnoval,“ informuje Jiří Šauer z Harmonie.
Příčinou, proč se speciální kódy na některé hroby dávají, je zejména rozsáhlost textu. „Všechny údaje o zemřelém by se za normálních okolností na náhrobní desku nevešly. Vesměs jde o lidi ze společenského, kulturního a vědeckého života v Praze,“ dodává Šauer.
