Chomutovsko – Pokud se vydáte do crossfitové tělocvičny, takzvaného gymu, uvidíte na tabuli či uslyšíte mezi crossfiťáky slova jako WOD, AMRAP, EMOM, HSPU, OHS, SNATCH a spoustu dalších. „Trvalo mi dlouho, než jsem se do toho dostala. Navíc každý rok přibývají nové crossfitové prvky a tedy i názvy. Základy už znám, ale občas mě něco překvapí," přibližuje Veronika Fričová, která cvičí v chomutovském Carnage.
CrossFit není jen cvičení
Hned po vstupu do gymu se rázem ocitnete v jiném světě. Je to ale svět přátelský, kde vám každý rád pomůže. CrosssFit totiž není jen cvičení, ale životní styl. „Jsem na tom závislá a vždy se těším na každý trénink a na lidi co cross cvičí se mnou," přibližuje Pavlína Písaříková z chomutovského Hard Crossu, která crossfitovým tréninkům propadla před tři čtvrtě rokem. „Společně se účastníme i různých běžeckých závodů či Sparťana. Vždy tam máme super partu a zábavu. Je to o lidech a na crossu jsou moc fajn," přibližuje crossfitové prostředí Pavlína, kterou ke CrossFitu přivedl přítel.
Může za to kamarád
Pavlína dnes chodí nejen na kruhové tréninky – tabaty, ale přidala i wod, tedy jakési denní výzvy, které crossfiťáci pokořují. „Po zvládnutí základních technik jsem přidala i wod. To je zase jiný level. Baví mě obojí," dodává Pavlína Písaříková. „Je to zábavné, je to náročné a nemá to hranice. Člověk se může neustále zlepšovat," vysvětluje Pavlína, jejímž cílem nejsou ani tak crossfitové závody jako osobní zlepšování. Lucii ke CrossFitu přivedl kamarád, když probíhal nábor nováčků. Ještě předtím běhala a cvičila doma insanity – náročný kruhový trénink, což jí sice bavilo, ale nenaplňovalo. „Vůbec jsem tehdy neměla ponětí, do čeho jdu," svěřuje se Lucie Santnerová z Carnage. „Můžu říct, že po prvních hodinách crossu jsem se na to chtěla vybodnout. Přišlo mi to náročné a myslela jsem si, že nikdy nebudu zvedat takové váhy jako ostatní. Popravdě jsem ani nechtěla," přibližuje své začátky Lucie. Vytrvala! „Najednou se to zlomilo a začalo mě to neskutečně bavit. Pocit, který mi dává CrossFit, nemám z ničeho jiného," dodává.
Nejen pro chlapy
Ani jedna z žen si nemyslí, že CrossFit je cvičení určené jen pro chlapy. „Už to bude rok, co na cross chodím pravidelně, ruce mi narostly, ale pořád vypadám jako ženská. Naopak můžu říct, že se to i líbí," svěřuje se Lucie Santnerová. „Cvičení je tak komplexní, variabilní, náročné i zábavné, že si to člověk ani neuvědomí a najednou se mu začne měnit postava a objevují se svaly," doplňuje kolegyni Pavlína Písaříková s tím, že svaly rozhodně nejsou na škodu. Ženy z Chomutova už crossfitem a s nimi spojenými kruháči formují svá těla již čtvrtým rokem. O tom, že se s CrossFitem na Chomutovsku doslova roztrhl pytel, svědčí i počet tělocvičen, takzvaných gymů, kde se dá zacvičit. Jen v Chomutově lákají na CrossFit, tabaty a crossové tréninky minimálně čtyři místa- Hard Cross, Carnage, Squash Fitness Chomutov a Tiger Relax Club. Další crossfitový boom nedávno zažil také Klášterec nad Ohří díky Blackholegymu či obec Strupčice. Crossfiterů a crossfiterek, kteří se věnují závodní podobě tohoto sportu je mnohem méně. Většina se věnuje spíše kruhovým tréninkům. Kdo ale zkusí, už nechce měnit.
close
info
Zdroj: Deník/ Martina Zyklová
zoom_in
ROZHOVOR S CHOMUTOVSKOU CROSSFITERKOU VERONIKOU FRIČOVOU
„Než jsem si zlomila nohu, dala jsem 100 kilo na zadní dřep"
Chomutov – Do gymu Carnage, který se nachází v garáži za plochou dráhou, dopajdala usměvavá blondýnka ve sportovním oblečení se sádrou na noze. Obnovila se jí zlomenina zánártní kůstky, ale v tréninku jí to nebrání. Prý aspoň potrápí „vršek", když trénink je kvůli sádře větší nuda. Věnuje se závodní formě CrossFitu a absolvovala asi nejvíce soutěží z chomutovských crossfiterek. Trénuje dvě až tři hodiny pětkrát v týdnu. Veronika Fričová se svěřila Chomutovskému deníku a popovídala si s ním o své vášni a životním sportu CrossFitu.
Jak jsi se ke CrossFitu vůbec dostala a jak dlouho ho už děláš?
Začala jsem před třemi lety na kruhových trénincích. Tehdy se cvičilo ještě v Admirálu, kde se vedle kruháčů cvičil také CrossFit, tak jsem to začala sledovat. Kluci tam zvedali činky a to se mi vždycky líbilo. Asi po měsíci jsem přešla na CrossFit. Začalo mě to bavit. Bavilo mě, že člověk musel každý den překonávat své možnosti. Navíc trénink byl každý den jiný. V CrossFitu se cvičí gymnastika, činky, běhy a spoustu dalšího.
Jaké byly tvé začátky?
Strašné! Neměla jsem žádnou pokoru. Kluci tehdy už uměli krásné shyby na hrazdě, vzpírali a já to taky chtěla umět! A hned! Samozřejmě to nešlo. Musela jsem začít od začátku. Než jsem udělala první shyb, trvalo mi to půl roku.
To, že cvičíš, na tobě je vidět. Jak na tvůj sport a postavu reaguje okolí?
Mám kladné i záporné ohlasy. Spíš holky jsou dost negativní, málokteré se líbí osvalené ženy. Ale dělám to pro sebe, ne pro okolí. Rodiče jsou rádi, že něco dělám. Raději by ale byli, kdybych se jen „nějak" udržovala, než zvedala takové váhy. Přítel, ten mne podporuje. Nepřijde mi to jako špatné cvičení pro ženskou.
Jaké jsou tvé silné a slabé stránky v CrossFitu?
Slabinou je pro mě gymnastika. Už zvládnu třeba shyby a muscle upy na hrazdě, ale pořád si nejsem tak jistá, jako na čince. Také běhání není oblíbená část mého tréninku. Mojí silnou stránkou je vše, co je o síle. Mám ráda činky, nevadí mi wallbally, ketlebelly.
Co tvé osobní rekordy?
Než jsem si zlomila nohu, tak jsem dala dvakrát 100 kilo na zadní dřep, 75 na nadhoz a 62,5 na trh.
Pojďme se podívat na tvé úspěchy na závodech. Jak si stojíš?
První závody v Pardubicích nedopadly podle mých představ. Jela jsem tam nemocná a úplně jsem vyhořela. Skončila jsme na chvostu výsledkové listiny. Pak jsme jezdili spíše na týmové soutěže. Nejlépe jsme dopadli v Sokolově, kde jsme skončili na sedmém místě. Tam to bylo výborné. Na posledních dvoudenních závodech v Plzni jsem skončila v první desítce. To je asi můj největší úspěch. Nemohli jsme přitom předtím úplně trénovat, protože se nám stěhoval gym. Mým cílem je přesunout se z kategorie sport do elity. To znamená, ovládat všechny cviky a poměřovat se s těmi nejlepšími v republice.
