Na zeleném plácku pod hradbami kadaňské pevnosti se vzduchem nese libá vůně. To kuchaři, bratr Aleš a bratr Vít, připravují hostinu. Opodál několik rytířů kříží své meče. Zpovzdálí zní nádherná hudba. Poklidnou atmosféru přerušuje nelidský bolestný řev. Johanitský mistr chirurgický začíná operovat.

Amputace nohy při plném vědomí

Drsná a dech beroucí podívaná je v plném proudu. Na operačním stole leží nemocný muž. Mistr ortopéd, bratr Slavata, vynáší nelítostný verdikt. Noha musí být amputována. Bere nachystanou pilu a přikládá ji na stehenní sval zraněného. Nikdo z kolem přihlížejících ani nedutá a se zatajeným dechem všichni sledují krvavé divadlo.

Ticho a napětí rozřezává další série výkřiků. Z úst raněného muže se začíná řinout krev. Pila v rukou Slavatových dokonává své dílo a noha odpadává od těla. Krev se valí doslova proudem. Malé děti si zakrývají své oči a tulí se k rodičům. Dospělí nevěřícně zírají. Slavata se rozhoduje, zda ránu zastavit vypalovacími železy nebo obyčejným obinadlem.

Šance na přežití? Dvacet procent

Nakonec, ačkoliv moc dobře ví o možných rizicích, volí druhou variantu. „Operovaný muž by pravděpodobně po přiložení rozpálených želízek dostal šok. Proto padla volba na prosté ovázání," vysvětluje potem zbrocený Slavata a smutně dodává, „bohužel, riziko infekce je veliké. Pacient má tak dvacetiprocentní šanci na přežití."

Hotovo, dokonáno. Operace se zdařila, pacient zatím žije. Diváci se pomalu začínají rozcházet. „Bylo to příšerné. Jak všude stříkala ta krev…, to bylo hrozné," svěřuje se se svými pocity sedmiletá Vlastička. „Když mu odřízli tu nohu, ani jsem se už nedívala." Pak se ještě jednou ohlédne do stanu a užasle prohodí: „Hele, on už stojí. Asi to přežije."

Její maminka se usmívá. „Bylo to skvěle a věrohodně připravené. Moc se mi to líbilo. "

Ze stanu vychází operatér. Ani on nešetří úsměvy. „Letos to bylo dobré. Lidé to úspěšně zvládli, nebyly žádné žaludeční potíže," pochvaluje si Michal Doleček alias bratr Slavata.

Středověké odpoledne v Kadani připravila historická skupina Hospitaliers Johanité 1300 již poněkolikáté. „Letos je to pro nás již třetí ročník. Naším cílem je demonstrovat život Johanitů špitálníků a válečníků v jednom. Řekl bych, že se o jejich bytí moc neví," naznačuje Doleček.

Operace jasně vede, následuje jídlo

Podle jeho slov se skupina historických nadšenců zaměřuje hlavně na ukázky určitých důležitých a zajímavých aspektů johanitského žití. „Na setkáních lidem představujeme vojenskou přípravu, způsob stravování, samozřejmě včetně ochutnávky, a také právě proběhlou středověkou chirurgii. Ta bývá mezi návštěvníky asi nejoblíbenější."

Nejen krev ale přitahuje. Oblíbená je také polní kuchyně. Ohniště, kotlík, dřevěné nádobí a středověká bašta budí velkou pozornost. „Dnes bude ovesná kaše s medem a švestkami. K tomu lze pozřít pšeničné kynuté placky, dělané přímo na ohni," láká k obědu středověký šéfkuchař bratr Aleš.