„Výstavu jsme mohli uspořádat, protože nám byla zapůjčena část pozůstalosti po paní Hřibové,“ nastínila kurátorka výstavy Hana Zvalová. Její součástí jsou módní časopisy z 20. až 40. let minulého století, mezi nimiž nechybí Vogue, Elle a Paris Chic. Dále takřka sto let staré kresebné návrhy nejrůznějších odpoledních šatů a komplikovaných kostýmků, elegantní modely a nejrůznější doplňky.

Milada Hřibová na historickém snímku.Milada Hřibová na historickém snímku.Zdroj: se svolením Roberta Bělocha„Tím nejvzácnějším jsou tři originální výtvarné návrhy oděvů paní Milady a kufr, ve kterém se přepravovaly oděvy a modely,“ vyzdvihla Zvalová. „Radost máme také z toho, že nám studio Barrandov ze svého depozitáře na doplnění zapůjčilo tři originální modely po Haně Podolské,“ dodala.

Výstava byla po zahájení nečekaně obohacená ještě o jeden vzácný a dosud neviděný kousek, a to dámský kostým z pletáže, který Milada Hřibová vytvořila v 50. letech jako svatební dar pro svou neteř. Přivezl ho potomek této módní ikony Robert Běloch. Šaty objevil v pozůstalosti stejně jako další poklady ze světa prvorepublikové módy.

Pec postavili sami členové turistického oddílu mládeže - Tomíci. Na snímku je Matěj.
V Jirkově postavili repliku barokní pece na chleba. Pečení budou veřejná

„Pro naši rodinu má tato výstava neuvěřitelnou hodnotu,“ uvedl Běloch. „O tetě se u nás vždy mluvilo jako o „té tetičce, která v Praze vlastnila domy a salóny“, to ale bylo vše. Podrobnosti, kým skutečně byla, kde žila a co jí všechno v roce 1948 sebrali, jsme se dozvěděli teprve nedávno a konečně tak ucelili vzpomínky na ni,“ dodal.

Sám ji jako dítě zažil. Když ho měla hlídat ve své garsonce vybavené zcela netypicky vysoce kvalitním nábytkem, vystlala prostor, kde si měl hrát, pravými kožešinami. To aby se batole při hraní nezranilo.

Výstava potrvá do konce srpna. Otevřená je vždy od úterý do neděle od 10 do 17 hodin.

Milada Nová Hřibová (1907 Kralupy nad Vltavou – 1991 Praha)

Vyučila se krejčovou a své dovednosti rozšířila také o šití kožešinových oděvů. Její otec byl sklář, a proto se rodina na nějakou dobu přestěhovala do severních Čech, po uzavření sklárny se ale vrátila do Prahy. Poté, co se paní Hřibová vdala, usadila se s manželem v Dejvicích a začala šít nejprve fiží, které prodávala na poutích. Její přirozené krejčovské dovednosti byly ale velké, učila se šít komplikované modely z drahých látek a její věhlas rostl.

Krejčovská dílna se rozšiřovala a stala se opravdovým módním salónem. Šily se tam nejen originální elegantní modely, ale také malosériové luxusně vypadající kolekce šatů, kostýmů, halenek a sukní. Krejčovský salón dokázal uspokojit náročné paní i slečny z nejvyšších společenských vrstev, které chtěly jen to nejlepší. Na druhé straně ji vyhledávala také střední vrstva pro levnější, přesto velmi líbivé modely. Hotové výrobky se balily do pověstných žlutých krabic, aby odešly k budoucím majitelkám toužícím po elegantní módě.

Při znárodnění v 1948 přišla Milada Hřibová stejně jako Hana Podolská o veškerý majetek. Pracovala pak pro Ústředí lidové umělecké výroby a s šitím nepřestala až do sametové revoluce. Dožívala v garsonce obklopená svým uměním.