Opíjejí se v parcích, zfetovaní žebrají na náměstích, rozhrabávají popelnice a obtěžují kolemjdoucí. Různí pobudové se pohybují snad v každém městě, v Jirkově to ale začnou mít o dost těžší. Místní strážníci jim vyhlašují válku a pro své soupeře mají neobvyklý název. Pracovně jim říkají slimáci.

Název pro ně vymysleli sami strážníci a inspiraci skutečně našli, jak název napovídá, v živočišné říši. „Tihle lidé se také různě plazí po městě a zanechávají za sebou nechutnou stopu,“ vysvětluje ředitel městské policie Martin Řehůřek. „Strážníci mají za úkol během služby tyhle „slimáky“ vyhledávat, pronásledovat a v rámci svých zákonných možností otravovat, aby jim pobyt ve městě znepříjemnili,“ prozrazuje Řehůřek novou strategii svého sboru, která míří k úplnému vytlačení této skupiny lidí z města.

A jaké nástroje k tomu zvolí? „Strážníci mohou pobudy třeba vykázat z místa nebo je předvést na policejní služebnu kvůli zjištění totožnosti,“ popisuje strážnické postupy mluvčí města Jirkova Josef Dušek. „Zmíněná skupina lidí má totiž na svědomí celou řadu přestupků, kterými ostatní obtěžují,“ doplňuje k přísnému jednání Dušek.

Opilci, jež po fialkách zpravidla nevoní, velmi často pospávají na autobusových zastávkách, bezdomovci neváhají žebrat u marketů a ve městě narazíte i na pobudy, kteří močí na ulici a rozhrabávají popelnice. Nezřídka se podle Duška jedná i o lidi hledané policií.

Pomocnou ruku mnozí odmítají

Město však k lidem bez domova či narkomanům nevysílá pouze represi, v první řadě vždy nabízí pomocnou ruku. Ve městě funguje Azylový dům pro osoby bez přístřeší i noclehárna, kde bezdomovci získají čisté oblečení a základní potraviny. Strážníci se ale zaměřují právě na ty, kteří pomoc vytrvale odmítají. „Mnohdy se setkáváme s tím, že někteří lidé bez domova mají problém s respektováním nastavených pravidel, a proto tuto možnost nevyužijí,“ poznamenává Josef Dušek. „Poté je strážníci nacházejí po autobusových zastávkách nebo ve vchodech panelových domů,“ doplňuje mluvčí. „Třeba noclehárna je ale v zimních měsících využívána poměrně dost,“ doplňuje Josef Dušek.

Svého pověstného bezdomovce má snad každé město. V Jirkově je to například falešný vozíčkář. Ve skutečnosti jde o muže, který na zdravotní pomůcce, již nepotřebuje, obvykle vyspává kocovinu nebo žebrá. Pomoc od úřadu i ubytovnu vytrvale odmítá. „Často také řeší strážníci dva čichače toluenu, které je po městě pořád někde vidět s hadrem u nosu,“ připomíná Dušek.

Asi nejslavnější figurou Chomutova je sběrač kovů, který už přes 10 let projíždí město s kárkou a směrem k lidem vede vulgární monology a rozpravy nad významem práce. Nikdo mu neřekne jinak než Evrybády.