Zklamání a na druhé straně vděčnost. To jsou dva základní pocity Josefa Holáka, kterého ve středu 17. srpna pobodal muž u pošty u Horníku. Zklamaný je kvůli nečinnosti a údajným výmluvám strážníků, kteří nepomohli s jeho záchranou. Neskonale vděčný je naopak za profesionální zásah policisty, který přijel na vlastní pěst a dokázal poskytnout první pomoc.
Spoléhají na závěry vyšetřování. Zbytečně
Představitelé města Jirkova se po stížnostech manželského páru, které proběhly médii, chystají věci dále věnovat. Bude hlavním bodem dnešní rady města. „Dohodli jsme se na tom, že ředitelka Městské policie Jirkov napíše podrobné vyjádření a stáhneme si veškeré články, které prošly médii, včetně negativních ohlasů,“ přiblížil místostarosta Stanislav Moutelík. „Také je ale potřeba vzít v úvahu, že případ vyšetřuje policie, z čehož by měly vyplynout konkrétní závěry,“ dodává místostarosta.
Na výsledky vyšetřování spoléhá i starosta města Radek Štejnar, kterého celá událost zastihla, když odjížděl na dovolenou. Informace se tak k němu dostávaly jen útržkovitě. „Stále nemám dostatek informací, abych byl schopen říct, jak budeme postupovat,“ upozornil. „Myslím, že v rámci vyšetřování policisté udělají časový snímek, z něhož vyplyne, jak se věci seběhly,“ domnívá se. „Pokud se na jeho základě ukáže, že městská policie něco zanedbala, pak z toho vyplynou důsledky,“ dodal.
Podle policejní tiskové mluvčí Marie Pivkové nemá ale postoj představitelů města opodstatnění. „Pochybuji, že se vyšetřovatelé budou zabývat zároveň i přístupem strážníků městské policie,“ upozornila policistka s tím, že se vyšetřování může protáhnout i na půl roku. „Pokud strážníci pochybili, město musí, coby zřizovatel městské policie, samo přijmout opatření po své linii,“ uzavřela.
Slovo proti slovu
Oč vlastně jde? Přímo u pošty je služebna městské policie. Těžce zraněného a potácejícího se pana Holáka, který krvácel z pěti bodných ran, měla jako na dlani jedna ze strážnic, která stála na ochozu pár metrů nad ním. Josef Holák ji slábnoucím hlasem prosil o pomoc, jeho žena Jana Holáková, křičela, že potřebuje, aby sešla dolů a pomohla. To se ale nestalo. Strážnice údajně pouze odběhla a pak se vrátila zpět spolu s další kolegyní, přičemž obě měly sledovat dění dole.
Ředitelka Městské policie Jirkov Marta Bendová dodatečně hájila nečinnost své podřízené prohlášením, že v danou chvíli byla na služebně jen dva lidé - ona strážnice a právě ředitelka. Za dané situace jim prý předpisy bránily opustit služebnu. Uvedla také, že po chvíli slyšela sirénu a domnívala se, že jde o záchranku, čili měly dojem, že pomoc už je na dosah. Nakonec se jednalo o policejní vůz.
Tvrzení policistky Josefa Holáka rozčilují. Považuje je za výmluvy. Vadí mu, že ve chvíli, kdy mu šlo o život, ho nevyslyšely strážnice vzdálené od něj pouhých pět metrů. Jako první přiběhla kolemjdoucí, která ho slyšela na padesát metrů. „A jak je možné, že policistka nerozezná policejní houkačku? To si nespletu ani já,“ podivuje se muž. „Říkal jsem v tu chvíli ženě, proč policajti? Já je nechci. Chci sanitu!“
Promluvili svědkové
Původně šlo o slovo proti slovu. Jinak věci vidí Josef Holák a jeho manželka, něco jiného tvrdila ředitelka policie, hájící svůj postup a postup své kolegyně.
Na redakci Chomutovského deníku se ale obrátili dva svědkové, jejichž výpověď podporuje to, jak události popsal manželský pár. Jejich plné znění najdete v modrém infoboxu dole.
Policista - hrdina
Velkým paradoxem nakonec zůstává, že prvním, kdo skutečně pomohl nebyli příslušníci bezpečnostních složek vzdálených od místa činu jen pár metrů, ale policista, který přijel na vlastní pěst z jiné části města.
Josef Holák je přesvědčen, že žije jen díky jeho včasnému zákroku. Policista v tu chvíli řešil jiný problém kus od Horníku. Nikdo ho na místo nevyslal. Ve vysílačce ale slyšel hlášení, na nic nečekal, jen oznámil, že tam jede a vyrazil k poště.
Přijel jako první a úplně sám. Poskytl první pomoc, zajistil svědky a požádal strážníky, aby vyčetli z kamerového záznamu SPZ auta, kterým pachatel ujel.
Policista Jaromír Kotrč patří k elitě. Je jedním z těžkooděnců pořádkových jednotek.
Ředitelka strážníků versus svědkové
Písemné vyjádření ředitelky MP Marty Bendové pro Chomutovský deník z 19. srpna.
Oznámení přiběhl podat neznámý mladík, kolegyně okamžitě zjišťovala skutečný stav z ochozu ke služebně. Viděla, že zraněnému je již poskytována první pomoc, dotázala se jestli má volat sanitku, k tomu jí neznámý muž odpověděl, že už volal. Po zjištění všech skutečností přiběhla na služebnu, okamžitě jsme přivolaly policii, ona z lékárny na služebně vzala obvaz. Venku jsme slyšely houkání a předpokládaly jsme, že je to už sanitní vůz, tak jsme se z ochozu sklonily. Sanitní vůz to nebyl, první přijel policejní vůz a policista poskytl první pomoc. Já jsem znovu telefonicky urgovala sanitku a bylo mi sděleno, že už je na cestě, také vzápětí přijela. Na služebně jiný strážník nebyl. Okna služebny, která jsou do ulice patří šatnám a služebně strážníků a v té době tam nikdo nebyl.
Marta Bendová, ředitelka Městské policie
Po přečtení reakce ředitelky se nám ozvala nejdřív svědkyně, která byla celému incidentu blízko.
Po přečtení článku „Žena pobodaného si stěžuje na postup strážníků“ jsem byla v šoku… Kyž už teda strážnice opustila služebnu na ochoz, proč nepřiběhla na pomoc? Proč paní Bendová, ředitelka MP, hájí tak ženy? Přece, kdybych byla na služebně sama, tak jí zamknu a utíkám na pomoc. Kde to žijeme? Kdyby tam nikdo nebyl, tak Josefa nechá chcípnout? Byly tam dvě, proč jedna nešla dolů ke mě? Já,laik, základní informace o poskytnutí pomoci – ona, žena strážnice, je školená… Jedna žena jen na mě zavolala, že sanita je na cestě, že rány mám přitlačit silou… A že chtěla hodit obvaz? Vždyť se z ochozu ani nehla, jen koukala… I podle houkání sirén u auta poznám,co jede, a ona paní strážnice předpokládala? Jen dodám – nevím, co bych dělala,kdyby mi tam pod rukama pan Josef vykrvácel. Plně souhlasím s jeho manželkou. Byla jsem na druhé straně silnice, slyšela jsem volání o pomoc, vytáhla okamžitě telefon a volala jsem záchranku. Tam mi bylo sděleno, že pomoc je na cestě a utíkala jsem ihned ke zraněnému. Řekla mu, ať tu ránu pustí a vší silou jsem se mu o hrudník opřela svýma rukama. Poté přijel státní příslušník, okamžitě vytáhl lékarničku a řekl mi,co mám dělat…
Júlia Bysterská, svědkyně
Později poslal své vyjádření ještě další pisatel a svěděk…
Nejsem ani policistou a ani strážníkem, jsem občan města Jirkova, který byl ve špatnou dobu na špatném místě.
Viděl jsem již to, jak zakrvácený muž chodí pod ochozem, který je jako příchodová cesta ke služebně MP Jirkov, s ním v těsné blízkosti chodila nějaká pani (dle fotografií bych řekl, že se jedná o manželku pobodaného muže) a dále u muže byla ještě jedna žena. Ta uvedená první pani spatřila na tom ochoze dvě strážnice, které jsem i viděl já (z dálky cca. 30 metrů) a něco směrem k nim křičela, kdy jsem jen slyšel slovo POMOC. Na toto ale strážnice nikterak nereagovaly, ba naopak, jedna z nich odešla směrem ke dveřím na služebnu.
Po chvilce se vrátila tato strážnice opět k zábradlí na ochoze a jen koukaly dolů. Pak jsem slyšel houkačku a během několika vteřin se vyřítilo ze zatáčky vozidlo Policie ČR. Tam byl jeden policista a tento poskytl první pomoc až do doby příjezdu sanitního vozu.
Pak nás tento policista všechny vykázal pryč, tedy až na svědky, kteří měli něco vidět a celý prostor ohraničil páskou. Já jsem pak koukal zpoza pásky a věřte mi, strážnice tam stály pořád.
Když si ale přečtete potom v tisku, že nejdříve nevěděla ani jedna strážnice o zakrváceném muži a tedy o pobodaném a pak chtěla jedna z nich přinést obvazy až najednou uslyšela houkačky a tak si myslela, že je to již sanitka? Při prvotním vyjádření nemohla ani jedna opustit služebnu, pak již nevěděla ani jedna o pobodaném a pak nakonec si spletla jedna tak i druhá auto Policie a záchranky?
Nezbývá tedy než dodat - ACH JO. Nezlobte se, ale již jsem i pochopil, po vyjádření starosty v tisku, že s tímto problémem nebude nic dělat a dále tedy nic nebude prošetřovat a tak i já zůstanu jen u svého mírně zatrpklého snu o profesionalitě našich bezpečnostních složek.
p. Mrvík, svědek