Je mu dvanáct, bydlí s rodiči a dalšími sourozenci v jediné místnosti. Domácí úkoly se mu dělat nechce a rodiče ho nenutí. A i kdyby, nemá kde. To je typický malý „klient“ dobrovolníka Davida Ištoka, který začal působit mezi sociálně slabými v holobytech v Novém Březenci.

Většině zdejších rodin je romských, také zmíněný aktivista je Rom. „Chci dětem hlavně pomáhat při učení a ty starší taky trochu zabavit, ukázat jim nějaké kroužky a nenechat je potulovat se venku s nějakým gangem,“ popisuje svou úlohu David Ištok ze společnosti Člověk v Tísni.

Mladý Rom bude s dětmi v jednom z přízemních bytů, které nechala právě pro tyto účely opravit jirkovská radnice. Ve středu se tam byli poprvé podívat i s ředitelem chomutovské pobočky Mirkem Korandou. Vyštukovaná a vybílená místnost, položené koberce… …a také ve všech oknech a ve dveřích silné mříže. „V sobotu sem nastěhujeme nábytek a patnáctého chceme oficiálně otevřít,“ dodává Koranda.

Podle Ištoka žije v lokalitě asi dvanáct dětí, na které se chce zaměřit. Jde především o školáky. Podobně se věnuje už dětem v azylovém domě na Písečné, kde má Člověk v tísni také k dispozici jednu místnost.

Nový Březenec na kraji Jirkova je třetí lokalitou, kde zmíněná organizace podobným způsobem funguje. Kromě Písečné je to ještě proslulá Dukelská, kde se děti chodí učit a hrát si do jedné z buněk. Právě tady funguje projekt nejdéle. Dá se nějak zhodnotit? „Je to těžké, výsledky se projeví až po letech a samozřejmě nejsme stoprocentní. Ale máme zaznamenané zlepšení prospěchu ve škole u některých dětí, zrovna včera nám jedna máma z Dukelské děkovala, že její problémový syn se zlepšil,“ říká Koranda.

Do prostor v Novém Březenci bude dobrovolník docházet vždy v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Ve středu sem chodí terénní pracovník, který se věnuje dospělým a jejich problémům.

U místních: „Kdo je tam? Gádžo?“

Když se chci poptat místních, co říkají na to, že bude někdo pomáhat jejich dětem, David Ištok souhlasí s tím, že mě za některými zavede. Jenže je dopoledne, děti jsou ve škole. Zato dospělých je tu dost a rozhodně nejsou všichni důchodci…

Postarší Romka v jednom z patrových bytů na nás kouká trochu podezřívavě a mluví hlavně na mladého Roma. „My malé děti nemáme, to sousedi… Ale ti mají osmiměsíční…,“ říká.

Místní vědí, že tu „něco“ bude, ale přesné informace nemají.

„Původně si mysleli, že tu bude služebna policie,“ usmívá se Koranda.,

Boucháme na další dveře, podle nápisu na schránce tu bydlí Jan Berki. Otevírá žena, která evidentně vařila. David Ištok se ptá na muže. Žena kývne, podezřívavě loupne očima po mně a Mirkovi Korandovi a zavolá do bytu na svého manžela.

„Kdo je to?“ ozve se halasně z útrob. „Gádžo?“ pozná nejistotu v ženině hlase Berki. David Ištok ví, co dělat. „Cikán,“ odpoví zpátky a za chvíli už stojí ve dveřích drobnější potetovaný Rom, do půl těla nahý. „Je dobře, že to tady bude,“ odpovídá na moji otázku. „Mají tam být počítače, to bude dobře, do toho oni jsou hrrr,“ kývá hlavou. David Ištok mu to vyvrací. „Hlavně se tam budou učit,“ upozorňuje. Rom opět jen přikyvuje. Nemá víc co dodat. „Uvidíme,“ říká jen.

Rozhovor s pracovníkem Člověka v tísni Davidem Ištokem

Chceme, aby se zdejší děti učily a neblbnuly

Jirkov – Mladý Rom David Ištok ví dobře, co chce v Nové Březenci dokázat. Nebo aspoň o co se musí snažit…

Už jste se stačil seznámit se zdejšími rodinami?
Některé znám z dřívějška, pár jsem jich obešel ve středu. Místní jsou ochotní, pozvali mě dál, představili děti. Myslím, že se mnou budou spolupracovat.

Je výhoda že jste také Rom? Nedovolí si pak na Vás víc?
V tuhle chvíli je to výhoda. Hlavně v tom, že mi řeknou víc, i o dětech, než by řekli Čechovi. Musí vědět, že nejsem sociálka ani žádný úřad, že jsem tam pro ně. Pokud mi neřeknou něco nezákonného, nikomu to nebudu říkat a využiju to jen pro práci s dětmi.

Co vlastně bude hlavní Vaše činnost? Někteří si mysleli, že tam děti budou hrát na počítači…
To byla fáma, počítače tam nebudou. Chceme tam dětem vytvořit podmínky, aby měly kde dělat domácí úkoly a aby měly nějaký dohled. Doma pro to často nemají podmínky a ani pro jejich rodiče není vzdělání na prvním místě. A kromě učení se chceme postarat taky o naplnění volného času. Aby neblbnuly někde venku, nechytaly se gangů, nezačaly fetovat…