Bylo to super, ale doma je doma. Tak by se daly shrnout dojmy mladého Luboše Jíry z Klášterce z olympijské anabáze.

Ve Vancouveru jako jediný sportovec reprezentoval Ústecký kraj, společně s týmovým kolegou sjížděli ledové koryto na sáňkách. V závodě skončili osmnáctí, za úspěch by považovali dostat se do první patnáctky. „Je to úspěch, ale mohlo to být lepší,“ shoduje se svým otcem a trenérem v jedné osobě.

Domů do Klášterce se už Jíra mladší těšil. „Nádhera, konečně jsem doma a mezi svými,“ libuje si. Ne že by se mu na olympiádě nelíbilo, ale přece jenom osmnáct dní v Kanadě bylo dlouhých. Možná to má po otci. „Jak jsem někde týden, tak už chci pryč,“ dodává Jíra starší, taktéž bývalý olympionik.

Kromě osmnáctého místa a dojmů si domů bohužel přivezl i nemoc. „Omarodil jsem to, asi jsem to chytil v letadle. Teď beru antibiotika,“ popisuje závodník stinnější stránku návratu.

Na druhou stranu ho to „uchránilo“ před návratem do školních lavic střední zemědělské školy v Kadani. Tam by zřejmě poklimbával, protože časový posun mezi Kanadou a Českem je značný. „Teď už je to lepší, spíme normálně, ale první dva dny jsme v noci doma strašili,“ vykládá Jíra junior.

„S tátou v noci bloumali po bytě, uklízeli a vybalovali, přes den spali,“ říká se smíchem máma Hana Jírová. Ta olympiádu sledovala z Klášterce a trnula u televize. I když se na ní moc nedívala. „Koukala jsem se na start a pak na konec, během jízdy ne,“ vypráví, jak jízdu syna prožívala. V duchu si počítala a když se dvojice měla blížit do cíle, otevřela oči.

„Jsem ráda, že jsou doma živí. Nemám moc ráda, když jezdí takhle daleko.“ Dříve musel syn po příjezdu ze závodů ukázat, jestli má ruce nohy a kolik si přivezl odřenin. „To jsem teď na letišti po něm nechtěla,“ směje se Jírová.

K obavám měla důvod, na stejné dráze se na olympiádě zabil mladý gruzínský závodník. Kvůli tragédii byly změněny podmínky závodu, což závodníkům přineslo komplikace, mnohé z nich to stálo lepší umístění.

Jíru mladšího teď čeká odpočinek, pak znovu trénink. Hry se mu líbily. „Bylo to super, dobrá atmosféra, hodně fanoušků. Spousta lidí se s námi chtěla fotit,“ popisuje ruch ve Whistleru.

Na další olympiádu by jel rád, tentokrát do ruské Soči. Tam by mohl zúročit nabyté zkušenosti. Jeho otec–trenér ale nadšení trochu krotí. „Jsou ty čtyři roky, takže uvidíme.“ Je však jasné, že by oba do Soči jeli rádi. A paní Jírová by to zas musela nějak přežít.