V kadaňském klubu Posezení Pohoda neplatí licenční poplatky za veřejné pouštění rádia. Místo toho tu raději pouští místní kapely. Jeho vedoucí René Vaněček si ale musel svou cestu vybojovat. Svůj soudní spor s Integramem, který poplatky vybírá, vyhrál.Vaněček měl podle návrhu Integramu platit přes tři tisíce ročně za užívání autorských práv interpretů. Tedy za to, že z rádia pouští kapely a umělce, které má údajně Integram zastupovat. „Pána jsem se zeptal, jestli by mi tedy neukázal nějaký seznam umělců, které zastupuje, abych věděl, koho nemám na Pohodě pouštět. Nic mi ale neukázal a když jsem opakovaně nechtěl platit, tak jim asi došla trpělivost a dali mě k soudu," vypráví Vaněček.

Na soud ani nepřišel

Soud v Ústí nad Labem se konal v průběhu prosince minulého roku. Integram žádal přesně o 3 272 korun za produkci kapel, které měly hrát v klubu v během roku 2012. Toho se ale společnost nedočkala, neboť „Rádio není používáno, není k němu přiveden žádný signál. Provozovatel využívá zařízení pouze k přehrávání CD od regionálních kapel, od kterých má k tomu ústní souhlas." Tedy alespoň podle rozsudku soudce Jiřího Derfla, který o celé záležitosti rozhodoval. Rozsudek je navíc pravomocný a nelze se na něj už nikam dále odvolat.

Zajímavé na celé události je to, že agent společnosti se z účasti na soudním jednání omluvil a vůbec nepřišel. Údajně si na návštěvu Pohody nevzpomíná a nerad by svou výpovědí navíc riskoval trestní stíhání.

Průlom nebo selhání jednotlivce?

Podle Vanečka se jedná o přelomové rozhodnutí. „V podstatě tento rozsudek ukázal, že se hospodští a všichni ostatní můžou bránit a nemusí se nechat do nekonečna vydírat. 18 let se mi daří víceméně odolávat a tenhle případ může posloužit i ostatním," vysvětlil šťastný vedoucí. „Pouštím regionální kapely s jejich ústním souhlasem a jak vidíte, může to fungovat," dodal.

Jednoduché řešení? Ani náhodou

Vyhýbat se produkci známých umělců se může zdát jako jednoduché řešení, realita je ale často úplně jiná. Právě pod nátlakem agentů z Integramu, ale i jiných, umělce zastupujících agentur, provozovatelé restaurací nebo jiní obchodníci často raději zaplatí, než aby riskovali soudní stíhání. „Když jsem měl na starosti hospodu ve Vejprtech, tak jsem dokonce platil OSE poplatek za rádio, na který jsem prokazatelně u hranic chytil jen německé stanice," kroutí hlavou vedoucí klubu Drak v Klášterci nad Ohří Michal Babáček. „Jindy jsem zase platil jen za to, že jsem hifi věž použil jako zesilovač k televizi," dodal.

Není sám. Třeba vedoucí penzionu U Zlatého Jelena Zuzaně Netoličkové se zastupujícími společnostmi došla trpělivost. „Nejdřív to byla jen OSA, teď tu máte i Integram a Óázu a všechny společnosti po vás chtějí peníze za rádia, reproduktory, televize … to jsou ročně nehorázný sumy," uvedla. „Raději jsem to všechno zrušila, protože tohle podporovat nehodlám," dodala.

Podobně jako paní Netoličková se zachovala řada vedoucích nebo provozních. Velká část z nich ale stále ze strachu ze soudních tahanic a možných exekucí raději stále platí.