„Nevidím, kde jste? Držte mě!" Tyto lehce zoufalé výkřiky se rozléhaly na chodbách Domova pro seniory U Dubu. Jirkovští školáci tam zažili unikátní seminář, kdy měli možnost na vlastní kůži vyzkoušet omezení těla a smyslů, které přináší stáří. Zakusili pocit závislosti, protože skoro neviděli, špatně slyšeli, pohybovali se pomalu a špatně a když se chtěli podepsat, třásly se jim ruce. To vše díky speciálnímu gerontoobleku a jeho součástem.

„Je to šíleně těžký," překvapilo šesťačku Anetu Dřevikovskou, když jí Andrea Tajanová z Asociace poskytovatelů sociálních služeb oblékla dvacetikilovou vestu. Drobná školačka se pod její tíhou jen prohýbala. Nato jí přistály na nose slepecké brýle, sluchadla, která simulovala nedoslýchavost, další šestikilová závaží na ruce a speciální boty, které způsobují těžkou chůzi. Když se Aneta vydala na cestu chodbou, tápala, vrávorala, pomalu se šourala a nevěděla, kam se obrátit. „Tedy je to hodně těžký být starý a pohybovat se s tím vším," zhodnotila po tom všem.

Zatímco se Andrea a další školáci potýkali s gerontooblekem, u jednoho ze stolků se školáci pokoušeli podepsat za podmínek, které Gerontooblek několik desítek let. Aneta Dřevikovská oblékla dvacetikilovou vestu, závaží na ruce, brýle i sluchátka a s obtížemi se sunula místností. zakoušejí naše babičky a dědové. Na očích měli brýle zhoršující vidění a speciální rukavice, do kterých proudily elektrické impulsy. „Mají sice nízkou intenzitu, způsobují ale třesy, takže je těžké se podepsat. Také je těžké odhadnout vzdálenost, takže tu děti občas píší po stole," dodala Andrea Tajanová s úsměvem.

Právě podepisování řada školáků vnímala jako ten obtížnější z úkolů. „Nejhorší bylo podepisování klepavejma rukama. Brnělo to a bylo to strašně nepříjemný," podělila se o své pocity sedmačka Lenka Brožová. Vidět to bylo i na výsledku. Její podpis byl rozklepaný, místy vyrytý a napsaný skoro pěticentimetrovým tiskacím písmem.

Gerontoobleky i psaní „pod proudem" si k příjemnému překvapení zaměstnanců domova pro seniory vyzkoušeli všichni školáci. Bylo jich 65. „Teď přesně víte, jak se senioři cítí. Pamatujte si to," doporučila ředitelka Městského ústavu sociálních služeb v Jirkově Eva Šulcová. To byl také hlavní smysl akce pořádané v rámci projektových dnů - aby se děti vcítily do pocitů seniorů a díky tomu pochopily jejich chování a reakce v určitých situacích.