Kdysi přijela na sever Čech až z Jičína. S sebou si Jaroslava Macháčková přivezla lásku k folkloru a k tanci. Více než třicet let se proto angažuje v úspěšném chomutovském folklorním souboru Krušnohor, většinu z této doby jej také sama vede. Jde o jediný dětský folklorní soubor toho druhu v Ústeckém kraji. Pro bývalou státní zástupkyni byl tanec a lidová hudba útěkem od mnohdy nepěkné a drsné reality.

„Po státní zástupkyni se mi nestýská. Při této práci jsem sice často viděla naší společnost z té horší stránky, ale vždy mi pomáhal soubor,“ přiznala v rozhovoru pro týdeník Chomutovsko.

Jak jste se ocitla v Chomutově? Přišla jste z východu Čech za svým mužem?
Po absolvování jičínského gymnázia jsem šla studovat na právnickou fakultu do Prahy. Když jsem pak hledala místo, byla jsem právník, chtěla jsem pracovat na prokuratuře nebo u soudu. V Praze bylo velmi obtížné najít v této oblasti místo, tady to naopak problém nebyl. Volná místa byla. Také tady nebyl problém sehnat byt, zkrátka tady bylo všechno, co mladý člověk potřebuje. Tenkrát jsme nemysleli na to, že tady je špatné životní prostředí.

Stejně jste ale musela být asi rozčarovaná. Přeci jen přejít z Jičína do Chomutova?
No to byl šok! Když jsem tehdy přišla na generální prokuraturu a řekla jsem, že chci dělat v severních Čechách, tak mi krajský prokurátor řekl, ať udělám krok na světlo, aby si mě prohlédl. Chtěl vidět, co je to za blázna, který se sem hlásí dobrovolně. Tak jsem dostala místo v Chomutově. Brzo na to jsem se vdala, dostali jsme byt. Byl to tady zkrátka dobrý start! To, jak to tady opravdu vypadá, mi docházelo, až když jsem jezdila po Chomutově s kočárkem. Ale na úvahy, jestli jsem neudělala chybu, už nebyl čas.

Kdy ve vás vzplála láska k lidové hudbě a tanci?
Už jako dítě jsem chodila na pohybovou výchovu. Při studiu na gymnáziu jsem se pak dostala do lidového souboru Český ráj z Jičína. Zabýval se tradicemi Podkrkonoší. V Praze jsem pak spolu s několika dalšími studenty z Jičína přestoupila jako tanečnice do souboru Josefa Vycpálka, jednoho z nejlepších amatérských folklorních souborů v republice S tímto souborem jsem se také poprvé podívala za „železnou oponu“. A právě v souboru Josefa Vycpálka jsem získala k lidové hudbě a tanci velký vztah. Soubor se zabýval folklorem celých Čech ale i Slovenska.

S folklorem jste začala hned poté, co jste přišla do Chomutova?

Až tak v roce 1988, to bylo dceři 10 let. Tehdy na sídlišti Zahradní otevřeli krásný nový kulturní dům. Tehdejší vedení tam chtělo zavést volnočasové kroužky. A protože ředitel kulturního domu byl původem z Domažlic a měl rád folklor, chtěl založit soubor lidových písní a tanců. V novinách Nástup tehdy vyšel inzerát, že pořádají konkurz do dětského folklorního souboru. Vzala jsem dceru a šly jsme. Vedoucím souboru byl pan Týř z Jirkova. V padesátých letech byl, stejně jako já později, v souboru Josefa Vycpálka. Slovo tedy dalo slovo a já v souboru pomáhala, zpočátku jako korepetitorka.

Jak působil na přehlídkách soubor původem ze Sudet, kde většina původních tradic odešla spolu s původními obyvateli?
Byli jsme velmi úspěšní. Především proto, že materiálu z této oblasti je velmi málo a je vzácný. Přijali jsme do repertoáru i písně a tance z jiných konců Čech. V roce 1995 jsem převzala vedení souboru. Tehdy jsme se přejmenovali na Krušnohor. Přeci jen, název KASS Chomutov nezněl úplně dobře.

close Jaroslava Macháčková. info Zdroj: archiv zoom_in

Když se ohlédnete za třemi dekádami existence souboru, která z nich byla podle vás nejúspěšnější?
Myslím, že nejúspěšnější období bylo od roku 1996 do roku 2005. V té době začal spolupracovat s krušnohorskou muzikou Míla Rychta z Prahy, někdejší primáš z Vycpálkovců a vedoucí Pražské lidové muziky. Byl výborný muzikant a upravovatel lidové muziky. A když se v souboru sešly velké talenty, dokázal s nimi pracovat a rozvíjet je.

Hledali jste i původní místní folklor, tedy ten německý?
Hledali jsme, kde se tehdy dalo. Navštěvovala jsem muzea v Chomutově a Chebu. Čerpala jsem ze sbírek manželů Balounových, kteří sbírali po druhé světové válce materiál v Poohří. Původní písničky jsou česko německé, jedna melodie, dvojí text. Tento materiál bylo třeba zpracovat, aby šel uvést na scénu. V roce 1993 jsme zpracovali původní Karlovarské dětské hry a s nimi jsme se dostali až na celostátní přehlídku dětských folklorních souborů do Kroměříže. Ocenění jsme dostali hlavně za to, že původní materiál našeho regionu je vlastně velmi vzácný.

Jak je v dnešní době těžké, nalákat děti na folklor, na lidové tence a hudbu?
Jak kde. U nás je to těžší. Někdy je nás málo. Možná je to tím, že chybí kořeny. Je to také otázka mnoha náhod. V minulých letech jsme měli štěstí na opravdu velmi talentované muzikanty. Vždycky jsme měli muziku. Začínali jsme s harmonikami a k tomu se přidaly housličky, klarinet. Byly doby, kdy jsme měli nejlepší kapelu.

A jaká je situace dnes?

Dneska mám tanečníky, co jsou na dobré úrovni. Celkem máme šestnáct tanečníků. S muzikou je to horší. Nemám nikoho, kdo by muzikanty vedl. Máme výbornou harmonikářku, a když muzika selže, harmonika je schopná ji nahradit. Máme ještě troje housle a basu. Potřebovali bychom ale někoho, kdo by muziku vedl, kdo by je vycepoval.

Skutečně v dnešní době místní děti baví folklorní tanec?

Baví! Fungují jako parta. Myslím, že by fungovaly, kdyby dělaly cokoliv. Jsou báječní. Jsou rádi za to, když se něco dělá, někam se jezdí, když se mohou předvést. Pamatuji se podle sebe, že jsem šla do souboru, protože tam byli pěkní kluci. A dneska to není jiné. Navíc tančíme v párech, tak je to baví. Mám tam děti od nejmenších po starší. Většina jich je ale čtrnáctiletých a patnáctiletých. Máme i osmnáctiletá děvčata. I dospělého muže! Působí to věrohodně, protože je to přirozený průřez celou společností. Když zpíváme koledu, máme tam paní mámu, pantátu i koledníky.

Kde nejčastěji vystupujete?

Naposledy na vánočních trzích v Chomutově na náměstí v party stanu. Jezdíme i po domovech seniorů, také na Lesnou, kde je Krušnohorské muzeum. Jezdíme tam i na Velikonoce, na šlapání zelí a jiné tradice. Účastníme se festivalu Českého Středohoří v Třebívlicích. A letos jsme byli také na Krojované slavnosti v Praze pořádané Senátem České republiky. Byly jsme na celostátní přehlídce v Jihlavě a na Mezinárodním folkorním festivalu v Karlových Varech. A občas se podíváme do saského příhraničí. V minulosti jsme navštívili celkem jedenáct evropských zemí. Nejdál jsme byli asi v Turecku a v Portugalsku. Naposledy jsme absolvovali velký zahraniční zájezd asi před deseti lety do Lotyšska.

Máte čtyři vnoučata, věnují se také folkloru?

Mám čtyři vnuky. Mladší dcera se odstěhovala do Lišova u Českých Budějovic, kde založila s manželem svůj vlastní folklorní soubor. Takže dvě vnoučata mám až na jihu Čech. Kluci tam tancují oba. Druhá dcera žije tady. Pětiletý má talent a mám v úmyslu si ho přetáhnout k sobě. Ovšem jeho tatínek je jazzman a vidí ho spíše se saxofonem v ústech. Že by měl hrát na housle, to nerad slyší. Musím to nějak vymyslet. A ten starší vnuk je také nadaný, ale u něj si neumím představit, že by někde vystupoval na veřejnosti.

Jste v penzi, užíváte zaslouženého odpočinku. Přesto, nestýská se vám po práci státní zástupkyně, po prostředí soudu?
Nestýská. Při této práci jsem sice často viděla naší společnost z té horší stránky, ale vždy mi pomáhal soubor. Tam jsem se odreagovala a načerpala energii. Dcera je navíc soudkyní, takže jsem kontakt s prostředím soudu tak úplně neztratila.

JAROSLAVA MACHÁČKOVÁ
- Dlouholetá státní zástupkyně, dnes v důchodu. Má dvě dcery a čtyři vnuky
- Ve folklorním souboru Krušnohor je 32 let. Od roku 1994 soubor vede
- Soubor je členem regionálního spolku „Širší karlovarsko“, pravidelně se účastní setkání dětských folklorních souborů v Teplé u Mariánských Lázní a dětských soutěžních přehlídek.