Oblečení typické pro lesáky a zelená čepice. V ničem jiném snad Jaromíra Fialu ani není možné potkat. Jako lesní inženýr se více než třicet let snaží o udržení a zvelebení lesů v Krušných horách, poslední dekádu je ve vedení Lesů města Jirkova, které sídlí v Boleboři.

Jaký je stav jirkovských lesů?
Není dobrý, to si můžeme říct na rovinu. Je to hlavně poslední dva tři roky. I předtím jsme měli problémy, ale nebyly tak devastující. Mívali jsme problém s kloubnatkou, což je parazitující houba, která napadala smrk pichlavý. Byl tu jako náhradní výsadba. V 70. až 80. letech se hledaly alternativy za usychající smrky ztepilé a smrk pichlavý se jevil jako jedna z nejodolnějších dřevin. Odolával daleko lépe kyselým dešťům. Jenže kloubnatka na pichláči našla ideálního nositele. V současnosti je většina jehličnatých stromů napadána kůrovcem.

Jaromír Fiala

Věk: 56 let
Vzdělání: Vysoká škola zemědělská v Brně – lesnická fakulta 
Hobby: cestování, fotografování, počítače

Kůrovci hodně nahrává sucho a teplo a podle dlouhodobé předpovědi počasí má být letos podobně horký rok jako loni. Jaké máte možnosti v boji proti škůdci za takových podmínek?
Moc možností není. Za standardních okolností jehličnaté stromy dokážou kůrovci vzdorovat tím, že ho zalijí pryskyřicí, když se začne zavrtávat. Jenže teď jsou dlouhodobě oslabené. Jde to odspodu výš do hor do nadmořské výšky kolem 600 metrů, což je zhruba Boleboř. Sucho je prvotní příčinou, na Moravě se to začalo odvíjet dřív, k nám to dorazilo až v roce 2018. Loni se v lesích nad Jirkovem začaly projevovat souše, kde usychají dospělé borovice a smrky. Například pod Boleboří máme dvouhektarový porost, kde stromy jednoduše nastojato uschly. Způsobuje to pokles spodní vody. Navíc má každý jehličnatý strom své kůrovce. Nejhorší je lýkožrout smrkový, ale je i chalkograf, česky lýkožrout lesklý, který stromy napadá od vršku. Když chodí člověk pod stromy, nevidí to. Napadá spíš slabší větve, ale strom pak začne hromadně opadávat a to už je v podstatě pozdě. Klasický lýkožrout smrkový nalétává na kmeny a to je vidět. Když se zavrtává, padají ze stromu drtinky. Napadá dospělé a starší stromy, zatímco chalkograf mlaziny. Jestli bude pokračovat sucho a čím dál častější větrné smrště, letos jich bylo několik – smrčiny ve vyšší poloze jsou rozlámané, bude to pro kůrovce ideální. Boj s kůrovcem je velmi omezený. Vytěžit dřevo, zpracovat, odvézt.

Nic jiného?
Nejvíc by pomohla změna počasí. Kdyby pršelo jako na jaře 2013, kdy byly několikatýdenní deště, kůrovce by to zdecimovalo.

Jestliže bude tento trend pokračovat, jak lesy dopadnou? Kde vidíte jejich budoucnost?
Vyžaduje to změnu. Smrk by neměl být ve spodních částech hlavní dřevinou, to znamená potřebujeme víc listnáčů. Co nejpestřejší druhovou skladbu vysazovat. My naštěstí nemáme smrku tolik, někde ho mají na 70 procentech plochy, a když začnou nálety kůrovců je to katastrofa. Ale pořád je ho dost hektarů. Jiná obrana krom těžby není a to dřevo je čím dál hůř prodejné.

Kde končí?
Leží v lese. Přes zimu to nevadí, ale pak se s tím musí něco dělat. Už jsme uvažovali, že bychom oplotili nějakou plochu u Zaječic, ale kdo to tam bude hlídat? Zatím těžíme, co musíme a hledáme odbyt.

Máte vyčísleno, kolik vás ta nucená těžba stála?
V našem případě jde o více než 400 tisíc korun. Stát kompenzuje vlastníkům tuto ztrátu, zatím to ale nemáme vyplacené, dostali jsme jen papír, že žádost je v pořádku.

Někteří jirkovští zastupitelé kritizovali, že nejste ziskoví. Proč nevyděláváte?
Jsme dokonce hluboce ztrátoví. Žádný les v Krušných horách není ziskový. Ani státní.

Čím to je?
Je to složením lesa. Za normálních podmínek máte zhruba stejné zastoupení věkových tříd 20 až 40 let, 40 až 60 let a tak dále. Jenže u nás mohutným odlesněním v 70. až 80. letech vznikly stejnověké porosty. Úplně se narušily věkové odstupy. Vznikly tu obrovské holiny, které se v krátkém čase zalesnily náhradními dřevinami, převážně šlo o smrk pichlavý, který je dobrý do imisí, ale jiný užitek v podstatě nemá, než jako vánoční stromek. Bříza není vhodná do vyšších poloh, jak se zjistilo, tudíž jako první začaly odcházet březové porosty. Prvně se tedy začaly přeměňovat březové porosty, pak jeřáb, který trpěl kvůli zvěři, a pichlák začala decimovat kloubnatka. Zase se začaly tyto mladé porosty přeměňovat, takže u nás byla převaha porostů do 40 let. Z toho nenatěžíte dřevo, které prodáte. Naopak máte náklady na výsadbu. Dá se říct, že do 10 – 12 let jsou to jen náklady, musíte to ožínat, chránit před zvěří, proti škůdcům.

Čili je to spíš boj, aby tu nějaké lesy byly, než aby se hospodařilo se ziskem?
Tady vysoce převažuje pěstební činnost, která je nákladová. Byť ji stát nějakým způsobem dotuje, jsou to jen příspěvky. Jde o takzvanou sazbovou dotaci, která se nejméně 15 let neměnila, i když cena sazenici práce roste.

Jakou částkou město lesy dotuje?
V průměru se pohybuje kolem pěti milionů ročně.

Těžíte nějak netradičně? Například s pomocí koňského povozu a kočího?
To ne, dnes už koně skoro nikdo nemá. Ani moc nepoužíváme kácecí stroje, například harvestory, ty jsou spíš do rovin. Děláme to klasicky: těžař, který pokácí strom, odvětví ho motorovou pilou a přibližuje se to lesnickým traktorem nebo vyvážecí soupravou. Tam, kde máme strmý terén, například u přehrady, využíváme lanovku.

Zasáhl vás nějak covid-19? Například v zemědělství často pracují dělníci ze zahraničí, kteří teď chybí…
Ne. Na sázení využíváme místní živnostníky a ti fungují. Většinou sázejí ženy, chlapi na to moc nejsou. Tenhle terén je samý kámen, kdy motyka na něj nestačí, musíte vzít krumpáč.

Tak to muži nechávají ženám?
I ty teď postupně odcházejí do důchodu a noví mladí nejsou.

Jak jste se dostal k lesnictví, jste pokračovatelem rodinné tradice?
Jako malý jsem chtěl být opravář televizí, ale zhruba od třetí třídy jsem měl jasno. Měl jsem dva strejdy myslivce, takže jsem se chtěl dát na myslivost, chodil jsem do kroužku. Ve skutečnosti je myslivost něco jiného než lesnictví, i když já si to také kdysi spojoval. Je to zájmová činnost, nakonec ji nedělám.

Hajný ale je povolání.
Hajný se staral o kus lesa, dnešní myslivost je ale v protikladu k lesnictví. Bylo to i dříve, dnes je to ještě mnohem výraznější.

V čem je rozpor?
Je to, jako by manželka měla zahradu se záhony a manžel řekl: „Já tam budu chovat ovce.“ Dopadne to tak, že buď ovce komplet sežerou kytky, nebo zlikvidujete ovce a bude to tam kvést. Když chcete obojí, musíte květiny oplotit. Myslivci, to je takový zvláštní pronájem, oni si nepronajímají les, ale právo myslivosti, což je chovat zvěř, lovit ji. Starost o les ale nemají žádnou. Jejich zájmem je mít tam zvěře co nejvíc, aby si mohli požitek z lovu užít co nejvíc a nejsnadněji. Je to tu od 70. let, nevzniklo to teď, jen se to prohloubilo. V posledních letech se z myslivosti stal vyloženě byznys, takže se honitby soutěží a jdou do toho lidé, kteří na to mají peníze. Samozřejmě tam chtějí mít tu zvěř.

Čili škůdci nejsou jen kůrovci, ale i tito lovci?
Tak. Ne přímo myslivci, ale ty nepřirozeně vysoké stavy jelení zvěře, popřípadě daňčí. Podle normovaného stavu, aby nedocházelo k poškozování lesa, má být na tisíc hektarů 12 – 15 kusů vysoké zvěře. Tady jsou desetkrát překročené. Co zasadíme, to zvěř hned zlikviduje. Náklady na ochranu stromků jsou rok od roku vyšší, když se má vysazovat víc listnáčů, které zvěř nejvíc lákají.

Když poslouchám, s čím se potýkáte, vybral jste si dobře, že jste se dal na lesnictví?
Nedovedl jsem si představit, že bych byl někde ve fabrice. Věděl jsem, že to bude něco s lesem, i když učitelka mě viděla jako ekonoma. Dnes dělám něco mezi tím.

Do Krušných hor se před časem vrátili vlci, už vám sem nějaký zabloudil?
Našli jsme pod Boleboří strženou zvěř, ale podle všeho to byli psi. Šlo o daňka, kterého rozsápali. Údajně je v této oblasti doložený výskyt tří vlků, zadávili jehňata soukromému zemědělci.