Místo, kde před více než půl stoletím stával kostel, má Hora Svatého Šebestiána opět zaplněné. Zdobí ho impozantní ocelový erb s připomínkou zbořené památky. Postarali se o něj ukrajinští kováři, které nezastavila ani válka. Odhalený byl v pondělí za přítomnosti několika desítek horalů a faráře, který ho posvětil.

Erb má nezvyklé provedení. Zavěšený je na dvou sloupech se zdobným čelem a nápisem Sebestiansberg. Pod ním je plastika kostela s letopočtem 1874 – 1967, který připomíná položení základního kamene a pozdější odstřel zchátralého svatostánku.

Práci neodřekli ani kvůli válce

Dílo pro horskou obec ukovali umělečtí kováři v zakarpatském městě Iršava, kteří práci neodřekli ani poté, co Ukrajinu napadla vojska Ruské federace. „Je zřejmé, že do tohoto díla dali opravdu kus svého srdce,“ ocenila starostka Lenka Štelcichová.

Původně místostarostka Lenka Králová vytipovala dvanáct kovářských firem, které se mohly úkolu ujmout. Žádná z nich ale nepředčila nabídku kovářské firmy FOP Kormosh zastoupené Kormoshem Oleksandrem Ivanovychem. Na základě jejích návrhů také dílo narostlo do úctyhodných rozměrů: dosahuje výšky tři a půl metru, váží tunu a skládá se z osmi částí.

Kováři si s obcí podali ruku čtyři dny před začátkem války a své slovo neporušili. „Pracovali na erbu až do května,“ poznamenal tlumočník Valerij Kulacký. „Přitom poslední raketa, která v Karpatech spadla, byla jen deset kilometrů vzdušnou čarou od jejich dílny,“ doplnil Volyňský Čech, který s rodinou zakořenil v Hoře Svatého Šebestiána.

Kvůli převozu dva dny nespali

Nakonec kováři dílo také přivezli a na místě smontovali, než se zase vrátili do více než tisíc kilometrů vzdáleného města sužovaného válkou. „Vím, že dva dny nespali, protože byl převoz přes hranice náročný. I pro ně to ale byla práce na něčem výjimečném, nastudovávali si historii města a kostela na internetu,“ doplnil Kulacký.

Hora Svatého Šebestiána měla svůj kostel zasvěcený římskému vojákovi a křesťanskému mučedníkovi už v 16. století. Založil ho Šebestián z Veitmile. Svatostánek ale shořel spolu s více než stovkou domů na náměstí při velkém požáru v polovině 19. století.

Poté se horalové svěřovali do ochrany boží ve filiálním kostele v Nové Vsi. Nový chrám dostali po více než dvaceti letech. Vystavěný byl jako pseudorománská stavba s velkou obdélníkovou lodí a štíhlou hranolovou věží. I o ten ale přišli v roce 1967, kdy byl odstřelený kvůli zchátralému stavu a také na žádost armády. Památka totiž představovala významný orientační bod blízko nově vybudovaným kasárnám raketového vojska.

Později ve stejném místě stávala dřevěná plastika na podstavci. Když podlehla zubu času, vedení obce zvažovalo, jak ho důstojně zaplnit. Výsledkem je nový neobyčejný erb.