O zmírnění tohoto stavu a povzbuzení života na horách se snaží starostka Lenka Štelcichová. Narodila se sice v Krkonoších, na „Šebíku“ ale žila od útlého dětství a i když se na čas s manželem odstěhovala do Plzně, zase se vrátila. „Proč? Jsem tady doma. Prostě sem patřím,“ je přesvědčená. „Kraj v Plzni je nádherný, ale tady jsou kopce a to je jiné. Také lidé jsou tu jiní – tvrdší, uzavření, dokážou z mála udělat hodně,“ oceňuje svébytnou krajinu i náturu.

Zdroj: DeníkNa co jste v Hoře sv. Šebestiána nejvíc pyšní? Co byste vyzdvihla?
To je těžká otázka… Vyzdvihla bych asi to, že se místní lidé najednou jakoby probudili. Obyvatelstvo se omlazuje. Dříve se říkalo, že se tu zastavil čas, teď vzkvétáme. Díky tomu, že lidé cestují, někam se podívali a mají srovnání, jak se žije jinde, chtějí to tu mít také hezké. Vidět je to zvlášť v Nové Vsi, kde lidé skupují domy a opravují je. Je tu již více místních než chalupářů. Také bych vyzdvihla vzájemnou solidaritu. Lidé tady více drží pospolu a když se něco semele, jdou a vzájemně si pomůžou. Chlapi třeba starší paní naštípou dříví. Snažíme se pomáhat i my jako obec.

Lenka Štelcichová
51 let, starostkou je necelé tři roky, dříve byla ekonomkou. Narodila se v Trutnově, od útlého dětství ale žila v Hoře sv. Šebestiána. Ráda sportuje, například jezdí na běžkách, věnuje se také zahrádce. Má dvě dospělé děti.

Jak například?
Stačí, aby lidé napsali nebo zavolali a odvezeme je k lékaři, přivezeme nákup, léky. Moc to ale nevyužívají, mají asi pocit, že by obtěžovali. Spíš si řeknou sousedovi, když vidí, že jede do města. Zavedli jsme také příděly dříví pro důchodce nad 65 let. Zdarma jim dáváme a rozvážíme tři metry dříví naštípaného na špalky. To jsou nějaké dvě multikáry. Nevydrží jim to na celou zimu, je to ale přilepšená - pomocníček. Vnímáme to jako službu našim usedlíkům a je to trochu i poděkování. V produktivním věku tu byli pro ostatní, teď nastala doba, kdy potřebují pomoct oni.

Když jste mluvila o omlazování obce, máte tu pozemky pro další výstavbu?
Mělo by se tu stavět osm rodinných domů v zastavěném území, díky čemuž nebudou ulice tak děravé. Obec pozemky nemá, plochy k výstavbě patří soukromým majitelům, zůstávají ale desetiletí nedotčené. Kdyby je obec neprodala, mohly být dnes rozparcelované a už se mohlo stavět. Přísun dalších obyvatel by byl ku prospěchu.

Máte tu nějaké přirozené místo setkávání? Na náměstí máte třeba park s kašnou, je tam autobusová zastávka, ale nevšimla jsem si, že by se tam lidé zdržovali.
Maminky s dětmi chodí na rybníky za ves, máme tu také nový sportovní areál, který stále doplňujeme a rozšiřujeme. Je tam i pergola, ve které pořádáme vesměs všechny akce, pokud to počasí dovolí. Schází se tam omladina, turisté, cyklisté. V Nové Vsi mají v centru rybníček s hřištěm pro děti. Loni jsme jim tam vybudovali prodejní domek s okénkem, takže když se pořádají akce, podává se tam pití a pouští hudba. Premiéru měl při kácení máje. Do budoucna máme v plánu propojit naše obce alejí, kde budou odpočinkové zálivy s posezením a třeba interaktivním dřevěným pexesem pro děti. Každá rodina by v aleji mohla mít svůj strom. Je to v klidové zóně bez aut, kde máme letitou alej s jeřabinami, ty jsou ale v hodně špatném stavu. Trvalo nám dlouho, než jsme pozemky získali od státu, už máme zažádáno o dotace na sázení stromů.

V podhůří vysazují ovocné aleje, jakou budete mít na horách?
Také budeme mít ovocné stromy, například horské odrůdy švestek a třešní, proložíme je i dalšími druhy.

Jaké chystáte kulturní akce, abyste dohnali covidovou přestávku?
Máme opravdu kulturně nabito. Velká akce byla teď v červenci ve sportovním areálu při předávání nového hasičského vozu, naplánovanou máme neckyádu pro děti, výlet do plzeňské Techmanie, který jsme museli kvůli epidemii odložit a na konci prázdnin nějaké sportovní hry. V parku na náměstí, které právě renovujeme, chceme také pořádat hudební odpoledne, kde by dostali šanci studenti hudby. Léto je na horách krátké, tak ať si ho aspoň trochu užijeme.

Určitě máte i nějaké trápení. Loni jsem na konci roku psala o zdejších veřejných domech, které těží z německé klientely. Trápí vás nejvíc tato věc?
Myslím, že to není aktuální téma, i když jde o dlouhodobý problém. Řešíme to s pomocí místní vyhlášky, která platí od ledna letošního roku, a ve spolupráci s policií. Ta má díky vyhlášce další páku. Ale to není, co nás nejvíc tíží. Pro nás je svízel hlavně doprava, protože je naše obec jediná, po které přejíždějí auta do Německa a z něj. Jezdí tu hodně kamionů a skoro nikdo nedodržuje padesátku, takže přejít z jedné strany obce na druhou je nadlidský úkon. Vadí to zvlášť teď v létě, když lidé jezdí na kole k rybníkům a mají to přes silnici. Máme rozbory z ČVUT - dělají tu šetření, měří hluk, rychlost. Máme k tomu hromady papírů a vyvíjíme tlak, aby se to nějakým způsobem řešilo. Už loni jsme kvůli tomu měli řadu jednání s Policií ČR a Ředitelstvím silnic a dálnic a došli jsme k nějakému kompromisu. Letos nám v obci udělají vodorovné dopravní značení, aby se rychlost snížila. Do dvou let by to mělo být řešené i stavebně, což znamená, že podél silnice přibydou chodníky. Bude to, jako když vjíždíte do města, průjezd se opticky zúží a psychologicky to působí tak, že řidiči zpomalí. Původně tady byl plánovaný obchvat, kraj od toho ale ustoupil.