„Když jsem se dozvěděl o své nominaci na turnaj v Kanadě, byl to šok. Něco takového jsem nečekal. To, že jsem nakonec měl možnost tam jet a hrát, je něco úplně úžasného," líčí nadšeně František Pěkný, talentovaný gólman chomutovských mladých Pirátů.

Svoji sportovní budoucnost má celou před sebou, již nyní se mu ale splnil sen mnoha malých hokejistů. Se lvíčkem na prsou hájil branku v daleké Kanadě.

Nadějný brankář dostal pozvání do přípravného výběrového kempu v listopadu loňského roku. Ten úspěšně zvládl a jeho startu na slavném žákovském turnaji v kanadském Quebecu již tak nic nebránilo.

„Turnaj byl rozdělen na dvě části, A a B. Takže vlastně dvě soutěže. Sešlo se tady kolem dvou set týmů z celého světa. Většina byla samozřejmě z Kanady, přijeli ale také Švédi, Finové, Francouzi, Dáni a třeba také Slováci. Ti dokonce B turnaj vyhráli," popisuje František.

On a jeho spoluhráči strávili v Quebecu dvanáct dní. Celkem odehráli sedm utkání, tři turnajové a čtyři přátelské. „Nakonec jsme smolně skončili už ve čtvrtfinále. V rozhodujícím zápase jsme i přes docela velkou převahu, prohráli 1:0. Je to opravdu škoda," bilancuje poslední turnajový duel gólman.

I přes částečnou lítost si ale celý turnaj užil opravdu parádně. Jak sám říká, nebylo to jen a pouze o hokeji. „Krom hokeje, který samozřejmě dominoval, jsem měl možnost vidět i spoustu jiných věcí. Navštívili jsme úžasný ledový hotel, veliký aquapark, který se na zimu promění ve snowpark nebo třeba historický přístav ve starém Quebecu."

Chodila na nás tisícovka diváků

ZAPÓZOVAT si se soupeřovým brankářem není od věci. A zvláště pak, když je to dívka a takhle hezká a sympatická.Při vzpomínání mu ale oči nejvíce svítí, když se mluví o sportu. „Je to tam úplně jiné. Ani ne tak v zázemí, to bych dokonce i řekl, že máme v Chomutově lepší," chválí místní podmínky a pokračuje, „celkové se mi ale zdálo, že tam kluci, a s nimi i všichni ostatní, hokejem víc žijí. Jsou do něj úplně zapálení. Vždyť na naše zápasy chodila tak tisícovka lidí, a na ty kanadské to bylo ještě mnohem víc." Pak se zamyslí a úsměvem přidá ještě poznatek. „Měl jsem se v bráně hodně co otáčet. Hokejově to celé bylo o dost rychlejší, než u nás. "

Na angličtině budu muset zamakat

Jedenáctiletý gólman si krom hokejových zkušeností odváží také pár těch životních. Na vlastní kůži třeba poznal, jak velkou pravdu mají rodiče, když vštěpují svým dětem známé a okřídlené pořádně se uč, bude se ti to v budoucnu hodit. „No, ta angličtina," povzdechne si, „základ mám ze školy, něco málo jsem rozuměl, něco si i přeložil. Ale že by to byla velká sláva, to zase ne. Budu muset zamakat."

Poznal nové kamarády, viděl spoustu věcí, zažil něco, o čem jiní sní. Přesto, jedna věc se mu nesplnila. „Nebyla šance navštívit zápas NHL. To je velká škoda, určitě by to stálo za to. Ale není všem dnům konec a snad se do zámoří ještě někdy podívám," směje se mladý sympaťák.