Co vyžaduje práce s výjimečně intelektově nadanými dětmi, se Gabriela Jedličková začala učit po zkušenostech s vlastním synem. Plynně číst uměl už před třetím rokem, záhy nato se začal učit anglicky a dnes, byť je páťák, zvládá informační technologie na úrovni deváté třídy. Nadané děti jsou ale i v dalších třídách. Mají nejen zvláštní schopnosti, které je třeba posouvat dál, ale i nedostatky, k nimž je potřeba přihlédnout.

Proto se Gabriela Jedličková zasloužila o založení centra pro nadprůměrně nadané děti. Vzniklo před čtyřmi lety na ZŠ Krátká v Klášterci nad Ohří, kde sama učí. Tenkrát stálo na kroužku zábavné logiky, dnes zajišťuje i speciální vyučovací hodiny a spolupracuje s patronem nadaných dětí, nadačním fondem Qiido.

Jak vybíráte děti do centra?

Obvykle si nadání všimnou rodiče a přijdou už s papírem z pedagogicko-psychologické poradny či některého z center nadání, kde diagnostikovali úroveň jejich schopností. Děti si již druhým rokem vytipováváme také u zápisu do prvních tříd. Sledujeme, zda se vymykají a vidíme, jestli jen „papouškují“ nebo uvažují jiným způsobem. Pokud takové dítě najdeme, projde během zápisu screeningem. Když se nadání prokáže, vytvoří se posudek a s tímto dítětem se již pracuje jiným způsobem.

Pokud se octnou v klasické třídě, jak se tyto děti cítí?

Nadané děti nebaví čekat na ostatní. Jsou v první třídě a některé umí číst i psát, ačkoli většinou škrábou. Učitelka třeba řekne, teď se naučíme L, tohle dítě tam sedí a říká si, proč, když umím všechna písmena? A nastává problém. Dítě začne zlobit, dělá podružné pohyby, kreslí si, bouchá do něčeho a vymýšlí hlouposti. Nebo sedí, nevnímá a čeká až ten, pro něj nudný den, skončí. Přístup, že mu dá učitel práci navíc, nestačí. Když dostane pracovní list s pokynem: přečti si ho a vyplň, splní. Ale toto dítě potřebuje zpětnou vazbu, štve ho, když si ho nikdo nevšímá. O dané tematice by si chtělo s učitelem popovídat, ale při počtu dětí ve třídě a různorodém složení to není možné. Je to pro něj kruté a demotivující.

Máte návrh, jak to řešit?

Lepší je, když může být ve skupině s dětmi, které jsou na podobné úrovni. Řeší s nimi úkoly a mají okamžitou zpětnou vazbu jeden od druhého i od učitele. Tato komunita je toleruje i s jejich zvláštnostmi. V konkurenci podobně schopných také zažívají neúspěch a učí se ho zpracovat.

Mluvíte o toleranci nadaných i s jejich zvláštnostmi, co máte na mysli?

Do skupiny chodí nadaní a výjimečně nadaní. Ti, kteří jsou „jen“ nadaní, bývají sociálně zdatnější, kdežto ti extra nadaní jsou v sociální oblasti na nižší úrovni. Mají IQ nad 130 a vynikají například v matematice, dějepisu, zajímá je vesmír. Často se ale nedokážou vcítit do ostatních. Máte například šestileté dítě, které je inteligencí na úrovni desetiletého, ale jeho sociální inteligence je na úrovni čtyřletého. Někde jim bylo dáno, jinde ubráno. Nadané děti s IQ 115 120 mají klasickou inteligenci a dokážou krásně pracovat i být empatičtí a toto se od nich ti méně sociálně zdatní mohou naučit.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Chomutovsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.