"Mám normálně zvedat?" ptá se Ondřej Dlapa. Hokejový obránce chomutovských Pirátů svírá ez činku a pomalu začne pumpovat bicepsy.

"Ne zvedat, ale držet. Hmmm… Můžete se při tom usmívat?" polohlasně žádá fotograf. Není jím nikdo menší, než světově proslulý Robert Vano.

"Mně do smíchu moc není," drtí mezi zuby Ondřej, ale tuží se. Zpomalenými pohyby zdvihá činku, nasadí úsměv a upřeně hledí do objektivu. "Ty vole!" vyhrkne, když může zátěž konečně odložit. Váží čtyřicet kilo.

Robert Vano v pondělí přijel do chomutovské SD Arény, aby s extraligovými Piráty nafotil charitativní Kalendář proti bolesti. Výtěžek z jeho prodeje poputuje rovným dílem jirkovské Nadaci Cesta proti bolesti a na projekt Chomutov pomáhá, které podporují postižené děti a dospělé z chomutovského okresu.

Na focení má Robert Vano dva dny. Během pondělka zachytil útočníka Ivana Humla na střídačce, Nicolase Hlavu a Jakuba Sklenáře s činkou a na hrazdě a Davida Kämpfa v šatně.

Odpoledne se dostalo na další. Ondřej Dlapa si během focení neplánovaně sjel pět sérií bicepsových zdvihů a zapotil se také Petr Koblasa, kterého Vano zachytil při dřepech se 110kilovou zátěží.

Vlastní zuby

Lépe z focení vyvázl útočník Vojtěch Tomeček, který měl za úkol pózovat na rotopedu. I po něm žádal fotograf zářivý úsměv. "Chtěl jsem se vás zeptat, máte zuby?" otázal se trochu nečekaně Vano. "Jo, naštěstí mám ještě všechny svoje," spokojeně se usmál Vojtěch. Pukem do úst dosud naštěstí nedostal.

Ačkoli je Robert Vano proslulý jako obdivovatel krásy mužského těla, které fotí nejraději nahé či polonahé, chomutovské Piráty do svlékání nenutil. Někteří se v kalendáři objeví bez trika nebo s povytaženým tílkem, jiní velmi civilně v triku a kraťasech.

Charitativní kalendář veřejnost spatří 8. září. Jeho křest proběhne v chomutovské SD Aréně před úvodním vhazováním prvního domácího duelu s Olomoucí. "A hned ten samý den se bude prodávat ve fanshopu SD Arény. Jeho noví majitelé budou moci získat také podpis autora fotografií," přislíbil mluvčí Pirátů Libor Kult. Na křtu totiž bude přítomen i Robert Vano. Poté budou kalendáře k dispozici v informačních centrech Jirkova i Chomutova, odkud nápad vytvořit společný charitativní kalendář vzešel.

Na podporu dobré věci

Veškerý výtěžek poputuje na dobročinné účely. Polovinu dostane Nadační fond Cesta proti bolesti, který pomáhá handicapovaným dětem z Jirkova a spravuje ho tamní rodák Milan Dzuriak. Tento mladík býval až do onemocnění kyčlí a Bechtěrovovou chorobou výborným atletem a sportu se odmítl vzdát i po nepříznivých zprávách. Pohyb se rozhodl využít ve prospěch těch, kteří to nejvíc potřebují, a tak předloni objel republiku na kole a loni šel pěšky ze Sněžky do Jirkova.

Druhá polovina výtěžku z prodeje poputuje na transparentní účet projektu Chomutov pomáhá. Chomutovská radnice loni podpořila cyklistickou cestu, na níž se vydal Chomutovan Lubomír Kučera, aby pomohl čtyřem handicapovaným občanům města. Inspiroval se Milanem Dzuriakem.

"Nemusí být nazí," říká Vano o Pirátech, kteří mu stáli modelem

Fotograf Robert Vano v rozhovoru s Miroslavou Šebestovou, šéfredaktorkou Chomutovského deníkuProslavil se jako maskér fotografů předních módních časopisů Vogue a Donna a poté i jako fotograf. Známé jsou jeho černobílé mužské akty. V pondělí se Robert Vano věnoval focení hokejistů extraligového klubu Piráti Chomutov pro charitativní kalendář a pokračovat v něm bude i dnes. V rozhovoru 69letý rodák ze slovenských Nových Zámků vysvětlil, proč se tentokrát nesnažil o odvážné fotky.

Jací jsou Piráti modelové?
Piráti jsou nejlepší modelové, které jsem fotil, protože to jsou hezcí, vysportovaní, mladí kluci a ještě poslouchají. Udělají, co řeknu, nejsou jako modelové. Těm když někdy kvůli světlu řeknu „koukni se sem," model odpoví, že ne, anebo "tohle je moje lepší strana". Já pak musím hledat něco jiného. Tihle kluci jsou ale suproví. Dobře se s nimi pracuje a máme to rychle.

Ano, bylo to dost rychlé, focení každého hráče trvalo jen pár minut. Takhle je to běžné, když tedy zrovna nejde o problémové modely?
Se mnou ano, protože si myslím, že je to o komunikaci a přípravě. Než někam jdu, vytisknu si všechny možné pozice, zjistím kde to budeme fotit, jestli je tam denní světlo, nebo ne. Vygoogluju všechny kluky, i když vím, že je ve wikipedii jen půlka věcí pravdivá (protože moje wikipedie taky není pravdivá), ale aspoň něco o nich vím. Kolik jim je let, kde byli a kde hráli, třeba jeden jede do NHL, druhý byl ve Finsku a je z Beskyd nebo z Chomutova. Chci mít nějakou představu o těch lidech, co dělají, a o prostředí, kde budeme fotit. Myslím, že když je to super naplánované, navíc je super produkce od Pirátů, takže kluci tady byli na čas, tak to jde rychle.

Překvapilo mě, že jste hráče nesvlékal. Vzhledem k vaší tvorbě se dalo čekat, že budou nejméně bez trička nebo ve slipech, bylo to ale hodně civilní focení.
Myslím si, že kluci mají své fanoušky, které budou mít pořád, protože je to super tým. Důležité je ale oslovit lidi, kteří je neznají. A vy je nechcete šokovat. Myslím, že takhle v civilu je nikdo nevídá. Když řeknu "hokej", lidé si myslí, že to jsou samí rváči a "zabijáci" a nikdo nemá zuby. Já chtěl ukázat tu druhou stránku, kterou lidé neznají, že jsou to normální kluci, kteří se rádi usmívají. Myslím, že to takto stačí. Nemusí být nazí.

Ptal jste se hráčů, jestli mají zuby. To jste se ptal každého?
Ptal jsem se, protože znám některé hráče a ti zuby nemají. Nebo tihle nebyli ještě v Americe, protože tam vám jako první vyrazí zuby. Nevím, jak to s těma zubama je (směje se). Ale všichni Piráti zuby měli.

Jste fanoušek nějakého hokejového týmu? Chodíte na hokej?
Ne, já nikam nechodím. Dodržuji Churchillův recept. Říkal, že žil dlouho, protože všude, kde měli ostatní stát, on seděl a když měli sedět, on ležel. Proto žil tak dlouho (smích).

Až bude oficiální představení kalendáře, přijedete?
Rád přijedu. Myslím si, že konec je také důležitý, aby se to dostalo mezi lidi. Je to křest mého kalendáře a křest kalendáře Pirátů, tak tam musím být.

Často pracujete pro charitativní projekty?
Nemám takovou tu normální rodinu jako všichni: manželku, děti, psa, bazalku, porsche, chatu a piáno. Mám jenom foťák. Můj děda miloval zahradnictví a na jaře vždy sázel rostliny. Říkal, že když se mi v životě podaří, abych se živil svým hobby, tak bych měl jednu třetinu vrátit zpět do země, aby příští rok byla úroda. Takže já se snažím, co můžu. A když moje fotky pomůžou, rád to udělám.