Po listopadu 1989 měli lidé chuť skoncovat se symboly éry totality a jako první „padaly“ papalášské sochy. V Chomutově se místní záhy rozloučili s bronzovým Leninem, který stál v parku před městským divadlem. Menší prorežimní památníky ale ve městě i okolních obcích přetrvávají dodnes.

Když sesazovali chomutovskou sochu Vladimíra Iljiče Lenina, přišlo se podívat několik desítek lidí. Bylo to 30. dubna 1990. „Na trávníku se srotili lidé, ale jen se dívali, nikdo neskandoval,“ zavzpomínal fotograf oblastního muzea Hugo Sedláček, který událost zdokumentoval. „Tehdy bylo vše jasné. Havel byl prezidentem a už se to nemohlo druhý den otočit,“ dodal.

O rozloučení s Leninem se Chomutované dozvěděli díky oznámení Občanského fóra v časopisu NOS a v místním týdeníku. „Slavnostního odstranění sochy se zúčastní i ministr práce a sociálních věcí Petr Miller a poslanci Federálního shromáždění JUDr. Petr Toman a Michal Malý. Poté vztyčí studenti před obchodním domem PRIOR májku,“ psalo se tenkrát v Nástupu.

Bronzová skulptura byla nejdříve uskladněná v kostela sv. Kateřiny, kde odpočívala osm let. Poté byla převezena do sídla Okresního výboru KSČM. Kde je dnes a jestli se zachovala, není jisté. „Sochy, které se vázaly k období před rokem 1989, si ve většině případů převzalo Muzeum dělnického hnutí, to ale před dvěma lety zaniklo,“ uvedla mluvčí KSČM Helena Grofová. „Pak je převzalo Národní muzeum. Pokud tedy sochy existují, byly vystavené, nebo jsou v depozitáři v Terezíně,“ doplnila.

Některé z prorežimních památníků byly rozdrcené a materiál se využil při stavbě silnic. Jiné byly prodané do soukromých sbírek nebo například recesistům. O chomutovském Leninovi se traduje, že ho koupili Holanďané pro svou sbírku Leninů. Ověřit se to ale nedá. „Papalášské“ sochy se centrálně neevidovaly.

„Výjimkou bylo, pokud bylo dílo vyhlášeno za kulturní památku,“ poznamenal tiskový mluvčí Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Jiří Hlaváček.

Místo Lenina je dnes před chomutovským divadlem rozpohybovaná tanečnice. Stejně tak původní Památník Rudé armády v parku nahradil začátkem 90. let Památník obětem fašismu.

Naopak jiné památníky vztyčené na počest komunistických ikon zůstávají tam, kde byly. Například v parku za chomutovským soudem je stále socha Palmiro Togliattiho, předsedy komunistické strany Itálie. Soše chybí jen nos a deska, která by říkala, o koho jde.

Na návsi v Otvicích je stále pomník na počest Julia Fučíka. Ten se stal po roce 1948 symbolem komunistické ideologie. Do kamene je pod jeho portrétem vytesáno: „Měl jsem vás rád – bděte!“ Také v Měděnci Fučík přetrval.

V Perštejně zase mají pomník Václava Řezáče, autora Nástupu, jednoho z prvních budovatelských románů padesátých let.