Všechno ostatní je dílem pár minut. Dveře letí a do místnosti si razí cestu členové policejní jednotky. Tváře jim kryjí helmy. Jsou slyšet ohlušující rány a místností se valí dým. Pyrotechnika. Ještě že mám na uších sluchátka. Muž, který si původně vzal slovo, se válí na zemi a vztekle křičí. Jeden policista ho drží ve chvatu a ostatní mu kryjí záda, aby nebyl někdo z hostů zbytečně odvážný. Policisté pak agresora rychle vyvádějí. Skoro to vypadá, že vynášejí. Jednotka drží v jakémsi řetězci.
Takto vypadal trénink policejní pořádkové jednotky. Její členové vyjíždějí na cvičení jednou měsíčně na Nechranice do objektu ministerstva vnitra, který je ve správě chomutovské policie. V budově a jejím okolí simulují situace, na kterých se trénují pro skutečné zásahy. Naposledy pilovali zákrok v hospodě před nebo po akci. Například když se srocují extrémisté, nebo fanoušci sportovního zápasu.
„Vždy mezi nimi máme dopředu ´namontované´ policisty v civilu, kteří dávají informace velícímu štábu pořádkové jednotky,“ přiblížil policejní instruktor Pavel Šeránek. „Ten operativně vyhodnotí, jestli je situace zralá pro zákrok.“ Podle jeho slov je těžké z hospody někoho vyvést, při podobných akcích tam bývá až na dvě stě lidí.
Při „čištění místnosti“ se určí ten nejagresivnější jedinec. První policista si k němu razí cestu, ostatní ho jistí. Všichni tvoří řetěz, ve kterém drží jeden druhého za rameno, aby se v přeplněné místnosti od sebe neroztrhli. „Je to kvůli bezpečnosti, nikdo neslyší pokyny a zároveň si tak hlídá kolegu, aby se mu neutrhl. Kdyby někdo v té hospodě zůstal, mohl by skončil nahý a zbitý,“ dodává. V tom případě by informátor vysílačkou dovnitř povolal nová dvě družstva, aby policistovi pomohla a vyvedla ho.
Při naší návštěvě v objektu u Nechranic jsme viděli i další zásahy. Jednotka předvedla bleskovou taktiku jak od sebe rozdělí dvě znepřátelené skupiny lidí. Další ukázka patřila zajištění pachatele, který se se zbraní v ruce vloupal do objektu. V tomto případě nastoupili tři muži s automatickými zbraněmi a kuklami na hlavě a strategií, jak se co nejrychleji a nejbezpečněji dostat k „drbanovi“ uvnitř. Součástí bylo jeho zadržení, odvod do auta a zajištění objektu.
Jedno mají všechny zásahy společné. Jakmile jsou policisté u agresora, začnou padat ohlušující povely: Seď!, Zůstaň sedět!, Lehni si! Nehýbej se! „Hodně se na ně křičí, protože to má psychologický efekt,“ vysvětlil instruktor Šeránek. „Pod strachem ho dostáváme do fáze primitivních instinktů. Je ochromený. Proto padá tolik výzev.“
Při cvičení se odladí, co který policista dělá špatně, aby to příště provedl čistě a nepřemýšlel o tom, co dělá. Akce se mu musí vlít do krve.
V loňském roce byla chomutovská pořádková jednotka nasazená při desítkách zákroků: například v Janově, kde byly dělnické hlídky každý týden, při fotbalových utkáních v Teplicích a občas hokejových mezi Chomutovem a Ústím. V pohotovosti byli i 15. května při pochodu extrémistů spojeném s výročím úmrtí Reha.
Nejzávažnější zákrok? Janov
Minirozhovor s P. Zoulem: „Není to jen samá akce“
Vybíráme mezi policisty, protože zájemců je hodně. Přijímají se na základě doporučení, zkušeností a záleží také na psychické a fyzické kondici, protože nasazují životy.
Kdo tvoří jednotku?
Celkem 33 členů. Například i řidič a kameraman, který je při každém zákroku kvůli dokumentaci a případnému dokazování.
Jste členy krajské pořádkové jednotky, co z toho vyplývá?
Podle potřeb se přesouváme do jiných oblastí, jak rozhodne velení. Například před volbami se stahují pořádkové jednotky z celého kraje.
Vaše jednotka je stálá?
Ne, je svolávací. Jejími členy jsou policisté v běžném výkonu služby na obvodních odděleních.
Co je na tomto typu služby nejtěžší?
Na jedné straně je tu trénink a nasazení života. Na druhou stranu někdo očekává samou akci, ale tak to není. Je to také rutina a hodiny a hodiny čekání. Někdy nás nasadí do akce a nakonec se nic neděje. Jindy se na oko nic neděje a je z toho zákrok jako vyšitý. (šeb)