Město se bez něj přitom neobejde. Na finančně náročnou přestavbu, případně demolici budov totiž nemá peníze. Areál tak zatím nezadržitelně chátrá a podléhá zkáze.

Ideální prostory pro záchranáře

Současný stav nastínila mluvčí chomutovského magistrátu Šárka Schönová. „Část prostor areálu bývalé školy využívá podle platné nájemní smlouvy kynologický klub, jehož členové zde trénují záchranářské psy. Budova není temperována. Je ale zabezpečena, ostraha objektu město přijde měsíčně na 70 tisíc korun," uvedla.

Záměry nevycházejí

Připomněla, že město se o smysluplné využití komplexu opakovaně snaží, dosud však neúspěšně. Nevyšel záměr přestavět školní pavilony na vědecko-technický park, uskutečnit se nepodařilo ani částečné odbourání budov s následným vybudováním sedmnácti patrových garáží a dalších asi 170 parkovacích míst. Zanikla i myšlenka přestavby na startovací byty pro mladé.

Možná se ale podle Schönové přeci jen blýská na lepší časy. „Na zatím poslední investiční záměr, přestavbu školního komplexu na domov pro seniory s parkovacími místy, reagoval asi před půl rokem jeden zájemce. Cenu zatím nenabídl, město si nyní nechává vypracovat znalecký posudek," upřesnila.

Devastace pokračuje

Právě chátrající komplex bývalé školy na Kamenném vrchu byl i jedním z cílů nedávné komentované prohlídky sídliště Kamenná. Průvodcem byl městský architekt a historik Jaroslav Pachner spolu s náměstkem chomutovského primátora Martinem Kloudou. Oba potvrdili, že investoři, kteří v minulosti projevili o nevyužívanou školu zájem, nakonec z nabízené spolupráce odstoupili. Obávali se prý o to, zda se jim investice do areálu vyplatí.

Účastníci prohlídky se dostali i dovnitř budov. Neutěšený stav školních pavilonů popsal Pavel Kreuzer: „Na chodbách je cítit zatuchlina. na mokrých podlahách leží opadaná omítka. Většina učeben je z důvodu bezpečnosti uzavřena, stěny ve zbytku přístupných místností pokrývá plíseň. Vlhkost je všudypřítomná na každém kroku," shrnul své dojmy.

Jediná zrušená škola, co chátrá

Zastupitelé rozhodli o uzavření školy na Kamenném vrchu k 31. srpnu 2004. Vedl je k tomu nízký počet žáků ve školách, jejichž kapacita byla v té době využita jen ze tří čtvrtin. V lavicích bylo neobsazených 1500 míst. Motivací byla i snaha snížit neinvestiční náklady na žáka hrazené městem. Děti ze zrušené školy se rozptýlily do okolních tří na Písečné, Zahradní a Březenecké.

Celkem od roku 2001 do roku 2009 město v rámci optimalizace zrušilo dvě základní školy, další dvě se sloučily a působí v jednom komplexu. Sestěhování se nevyhnuly ani dvě zvláštní školy. Na rozdíl od školy na Kamenném vrchu ostatní uvolněné a uzavřené objekty našly po čase využití.

GLOSA JOSEFA DUŠKA

Vojenský prostor Kamenný vrch

Nedivím se, že areál bývalé školy se tolik líbí záchranářům. Takový objekt bych hledal spíše ve zchátralých vojenských základnách opuštěných ruskými vojáky než uprostřed lidnaté části okresního města.

Stačí se projít okolo. Okna zabarikádovaná a rozbitá, dveře bez klik, všude rez, plevel a rozbité sklo. Vstup hlavní bránou sice střeží řetěz se zámkem, ale zezadu jsou vnitřní trakty přístupné hned z několika směrů. Vyšlapané cestičky a hromady nepořádku (povalený ve vysoké trávě tu leží třeba i nákupní košík z bauMaxu) dávají tušit, že tu neprozrazuji nic tajného. Dovnitř pavilonů se zřejmě dostat nedá (nezkoušel jsem všechny dveře), ale vlastně ani není o co stát.

Když jsem se tak brodil travou s foťákem kolem školy, napadlo mě, jak asi mohou být obyvatelé Kamenného vrchu pyšní na své město. Kvůli jeho historickému centru? Nebo novému areálu na Zadních Vinohradech? A proč by něco takového měli cítit, když jim pod okny hnije taková hrůza?