I andělé mohou potřebovat první pomoc. Zvlášť když jsou vydaní napospas větru, dešti a spalujícímu slunci. Co je v tom případě potřeba? Akademický sochař Jiří Němec se vybavil štětcem, litry barvy a hlavně vysokozdvižnou plošinou, která ho vynesla k sousoší, a věnoval dva a půl dne ošetřování bolebořských andělů.

Socha uprostřed pole na sebe strhává pohledy už osm let. Lidé ovšem nemají možnost vnímat detaily, protože je připevněná na jedenáctimetrovém sloupu. „I já ji viděl zblízka až teď po letech,“ zmínil sochař. „Chtěl jsem hlavně natírat, ale první hodinu jsem jen fotil,“ prozradil.

Velký den mají za sebou prvňáčci malotřídky z Vysoké Pece. Do první třídy nastoupilo šest kamarádů, ve třídě se ale budou učit společně s o rok staršími spolužáky.
FOTO: Prvňáčci malotřídky z Vysoké Pece mají za sebou velký den

Ze setkání měl trochu obavu. Netušil, v jaké bude socha kondici, ani jestli s odstupem času v jeho očích znovu obstojí. „Ta věc je pro mě ale stále příjemná, i když bych dnes některé části těla dělal jinak,“ připustil. „Když jsem ale natíral jednoho z andělů, bylo vidět, že má hmotu, tělo působí jako živé,“ těší ho i po letech výsledek jeho diplomové práce.

Ani poškození nebylo mnoho. „Socha mě docela překvapila, protože je ve výborném stavu, i když je rozpraskaná,“ zhodnotil. „Také jsem myslel, že budou povolené závitové tyče. Neutahoval jsem ani jednu. Určitě pomohlo i to, že když jsem sousoší dával do kupy, dřevo vyšlo těsně ze sušárny a mělo minimální vlhkost,“ dodal spokojeně.

Část díla čekala roky v ateliéru

Jednomu z andělů musel doplnit křídlo, které se ve vichru vyviklalo, a také mu připevnit žebro. Protože je dubové sousoší skládané z různých kusů dřeva, tato část odletěla pár měsíců po instalaci a musela v umělcově ateliéru počkat až do minulého týdne, než ji zase mohl připevnit zpět. „Byla to ale lehká operace,“ utrousil s úsměvem umělec a bolebořský rodák. Další čas zabralo natírání lignofixem a opatření tvrdým voskovým olejem, který dílo zpevní.

Sousoší, na kterém se rvou andělé v životní velikosti, představuje souboj Dobra a Zla. Nelze ale poznat, kdo je dobrý a kdo zlý, zůstává to nezřetelné.

Anděle původně sochař nabízel Chomutovu, představoval si, že by mohlo stát na náměstí 1. máje. Když však město odmítlo, našlo se pro něj místo trochu netypicky na horách. Diváckou obec má ale širokou. „Zastavuje u něj hodně turistů. U silnice jsou třeba dvě tři auta, před nimi lidé a sochu si fotí,“ vylíčila místostarostka Boleboře Ilona Malá. „Kolikrát přijdou i na úřad a ptají se, co ta socha říká. Za léto jich tu bylo dost, říkali, jak se jim líbí,“ dodala k místní chloubě.

Ilustrační foto.
Do voleb jde v Chomutově jedenáct stran a hnutí

Jsou pozorovatelé, kteří se dívají a fotí ze silnice, jiní si troufnou i do vzrostlého obilí. Jana Hlaváčka, který ho tam jako soukromý zemědělec pěstuje, ale ušlapané klasy nemrzí. „Jsou takoví nadšenci, že jdou až k soše a obejdou ji ze všech stran. Něco pošlapou, není to ale hrozné. Mně to nepřekáží,“ nevadí mu. „Jsem rád, že tu ta socha je, je to zpestření krajiny,“ líbí se mu.

Ošetření andělé by v Boleboři mohli odhadem vydržet ještě dvě desetiletí. Nátěry bylo možné pořídit díky dvacetitisícové dotaci od města Jirkov.