Štíhlé dlouhé gondoly, které se plaví po kanálech a benátském zálivu, v Itálii vyrábějí ručně a tajemství výroby si předávají z generace na generaci. Jejich práci si vyzkoušel také Vítězslav Vančura z Jirkova, i když po svém. Stavěl ji na zahradě, bez plánů a speciálních znalostí jen podle fotografií. Trvalo mu to rok.

„Loni v létě jsem koupil na inzerát divadelní nebo spíše filmovou maketu gondoly, zřejmě ji využili v nějaké pohádce,“ myslí si Jirkovan. „Každopádně byla udělaná jen tak, aby vypadala, ve skutečnosti šlo o dřevěnou kostru potaženou překližkou, nic víc. Byla také v dost dezolátním stavu,“ zkonstatoval.

Až když ji koupil, začal sbírat informace, co vše má taková gondola správně mít a začal s kompletní přestavbou. „Například měla obě strany stejně dlouhé, přitom levá má být o 24 centimetrů delší než pravá, aby gondoliér mohl stát na jedné straně a ovládat ji veslem. Také měřila jen devět metrů, i když má mít 10,85 metru. Tak jsem ji rozebral, udělal nová žebra, přestavěl ji do správných rozměrů, udělal sedadla do srdíčka a dodělal další věc jako je ferro a forcola,“ nastínil amatérský stavitel.

Gondolu koupil Vítězslav Jančura jako pouhou filmařskou rekvizitu, přetvořil ji ale na skutečné plavidlo.

Gondolu koupil Vítězslav Vančura jako pouhou filmařskou rekvizitu, přetvořil ji ale na skutečné plavidlo.  Foto: archiv Vítězslava Vančury

Ferro je kovový zobec na přídi, který slouží jako protiváha gondoliéra, stojícího na zádi. Do forcoly se vkládá dlouhé úzké veslo. Má několik zářezů pro plavbu vpřed, vzad a zatáčení.

V Itálii se její výrobě věnuje takzvaný remer, který ji vytváří přesně podle fyzických proporcí gondoliéra. Vychází z jeho váhy a rozpětí paží. „Neexistují k tomu žádné rozměry, plány, nic, tak jsem se k tomu dopracovával tak, že jsem si vygoogloval fotky a míry odvodil,“ prozradil Vančura.

Výsledek ale nebyl bez chyby, jak ukázala první zkouška na vodě. „Zkusil jsem ji na Benaru, ale zjistil jsem, že se jen točím dokola a nejde mi veslo dozadu. Musel jsem forcolu uříznout a upilovat,“ dodal s tím, že na druhý den gondolu spustil na hladinu rybníka u zámku Červený Hrádek, a už se dala dobře ovládat.

Gondola není zdaleka prvním plavidlem, které 55letý Vítězslav Vančura přetvořil. I když se jeho profese netýká lodního stavitelství, vyučil se jako opravář motorů a motorových lokomotiv, lodě má rád. „Baví mě ta práce na nich a že se svezu,“ vysvětlil Jirkovan.

První lodí, kterou získal, aby ji zdokonalil, byla plachetnice. Vyrobili ji po domácku jeho známí. „Zkoušel jsem ji pak laminovat, ale nakonec skončila v kontejneru, byla nedokonalá a v životě bych na ní neplaval. Dalo mi to ale nadšení,“ vysvětlil. Od té doby přetvořil šest různých plavidel, která koupil v nedokonalém nebo vyloženě špatném stavu. Investoval do nich svou práci a čas, plavil se na nich, rybařil a pak je prodal, jakmile ho oslovil další objev. Poradil si s plachetnicemi i motorovými čluny. Nejnovější výzvu představovala právě elegantní benátská gondola.