Co o svátku možná nevíte..

Jak se Dušičky slavily dříve?

Rozšířeným zvykem bylo plnění lampy máslem. Ta se přikládala k ohništi nebo na okno, kde si duše zemřelých mohly namazat své rány způsobené pobytem v očistci. Ulevit jim mělo i sypání mouky do ohně. Aby se dušičky nevyplašily, nemělo se ten den zametat. Pískalo-li ten den v kamnech, věřilo se, že dušičky pláčou. Jedna z pranostik také říká, že déšť v den Dušiček znamená, že zemřelí oplakávají své hříchy.

Zcela zapomenutým zvykem je již pečení dušičkového pečiva. Zásadním zvykem, podobně jako je tomu dnes, byla vzpomínka na zesnulé. Členové rodiny se sešli u stolu a své zemřelé si připomněli modlitbou. Zbytky z této večeře pak byly zemřelým duším ponechány.

Jak se svátky proměnily v čase?

To, jak dnes zdobíme hroby, je zvykem poměrně mladým. Dříve se lidé ke hrobům zesnulých chodili modlit, a tu a tam rozsvítili svíci. Situace se změnila po polovině 19. století, kdy lidé začali hroby zdobit věnci a květinami. Z historických pramenů lze zjistit, že tento zvyk nebyl zprvu všeobecně přijímán a že u některých lidí vyvolával posměch nebo podiv.

Ve Slavětíně je pochován básník Konstantin Biebl

Slavný český básník Konstantin Biebl pochází ze Slavětína na Lounsku. Jeho ostatky leží v rodinné hrobce u zdi tamního kostela. Kromě něj je to místo posledního odpočinku jeho manželky, synovce a dalších členů rodiny.

Narodil se ve Slavětíně 26. února 1898 do rodiny zubního lékaře. Středoškolská studia absolvoval v Lounech a v Praze, kde skládal maturitu už jako voják rakousko-uherské armády a poté narukoval na frontu první světové války.

Mezi jeho přátele patřil Jiří Wolker, v roce 1922 s ním trávil prázdniny v Jugoslávii. O čtyři roky později podnikl cestu do exotických zemí, na Jávu, Cejlon a Sumatru, která jeho uměleckou tvorbu silně ovlivnila. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v Československu.

Ilustrační fotografie.
Cesty na hřbitov jsou teď nebezpečná zbytečnost, varují hygienici před Dušičkami

Konstantin Biebl nezemřel přirozenou smrtí. Po druhé světové válce jej rozpory mezi jeho básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly k sebevraždě skokem z okna. Stalo se tak 12. listopadu 1951 v Praze.

Jeho žena Marie Bieblová byla také básnířkou a její ostatky jsou uložené ve stejném hrobě. Stejně tak jako jeho synovce Petra Vodseďálka, pilota, který tragicky zahynul v roce 1948.