Nelichotivé označení potvrzují i statistiky Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, kdy počet závislých téměř atakuje hranici sedmi tisíc lidí. Přitom v sousedním Libereckém kraji to je pouze 2200 závislých a v Karlovarském dokonce jen 1800. Zpráva Ústeckého kraje pak uvádí, že až 5000 drogově závislých žije v krajském Ústí nad Labem, 500 v Mostu, 500 v Litvínově, 400 v Bílině a 200 v Lounech a Žatci.

Vede pervitin

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV) se pak zabýval stanovením množství nelegálních drog a jejich metabolitů v komunálních odpadních vodách. Celkem se zaměřil na 25 měst z celé České republiky, mezi které zařadil i Ústí nad Labem. Výsledky ukázaly, jaké drogy na Ústecku převládají.

Například spotřeba extáze byla v Ústí 7 miligramů (mg) na den na 1000 obyvatel, vyšší spotřeba byla v Plzni a Ostravě. Spotřeba kokainu byla 19 mg na den na 1000 obyvatel, více si bílého prášku „užívali“ už jen lidé v Praze a Plzni.

„Co se týká spotřeby metamfetaminu, šlo o nejvyšší údaj v ČR a také jeden z nejvyšších v Evropě při srovnání se studií, která na kontinentu probíhala v letech 2012 až 2015,“ vysvětluje Věra Očenášková z oddělení hydrochemie VÚV.

Denně se metamfetaminu, tedy pervitinu, spotřebuje v Ústí 761 mg na 1000 obyvatel. Oblíbenou drogou je i marihuana, denně se jí spotřebuje 13 mg na 1000 obyvatel, vyšší výsledky jsou jen v Praze a Ostravě.

200 tisíc vzorků

Na odpadní vody se zaměřují také odborníci ze Severočeské vodárenské společnosti (SVS), která zásobuje vodou přes 1,1 milionu obyvatel Ústeckého a Libereckého kraje.

„Ročně provádíme rozbor asi 200 tisíc vzorků odpadních vod. Když Česká republika vstupovala do EU, nastavila si parametry ve směrnici o čistění odpadních vod na nejvyšší úroveň. Na celém území tedy čistíme vodu tak, jako bychom ji vypouštěli do řek v chráněném krajinném území,“ připomíná ředitel SVS Bronislav Špičák.

V posledních deseti letech SVS do čištění masivně investovala, a to zhruba 4,6 miliardy korun. „Tím se nám trochu ulevilo od poplatků za vypouštění odpadních vod, což měla být pro vodárny i odměna a motivace ze strany státu. V současné době se však opět objevují snahy limity ještě zpřísnit. Něco uděláte, abyste přírodě pomohli, a stát na to zareaguje dalším zpřísněním a snahou vybírat větší poplatky,“ doplňuje Špičák.

Jak vysvětluje, odpadní voda se v žádném případě nevrací zpátky do oběhu, tedy do kohoutků domácností. „Zdroje vody se nacházejí na horních tocích vodotečí a čistírny vod na dolních. V Německu na dolním toku Labe ale například používají zdroje z řeky a upravují si je. Může to fungovat, ale v naší oblasti tento způsob nepoužíváme,“ upozorňuje Špičák.

Olovo? Z přípojky

Právě na kohoutkovou vodu se nedávno zaměřil internetový pořad A DOST. Výsledky ukázaly, že voda z kohoutku je mnohem lepší než balená. Výsledky za Ústí nad Labem hovoří o tom, že voda splňuje limit pro pitnou vodu, nesplňuje však limit pro kojeneckou vodu.

„Máme surovou vodu z různých zdrojů a snažíme se z ní vyrobit co nejkvalitnější pitnou vodu. Když se dostaneme až na úroveň kojenecké, bereme to jako přidanou hodnotu. Pamatuji si podobné testy z minulosti, kde vycházelo, že limity pro kojeneckou vodu splňujeme. Každopádně je u nás kvalita pitné vody na vysoké úrovni,“ říká Špičák, podle něhož je důležité, že se ve vodě nenacházejí žádná léčiva či mikroplasty.

„V pořádku byly i mikrobiologie a pesticidy. I všechny další sledované parametry jsou hluboko pod limity pro pitnou vodu,“ zmiňuje Špičák.

Výsledky však rovněž ukazují, že ve vodě v Ústí nad Labem je větší množství olova. „Záleží na tom, odkud byla voda na test natočena. Stojí za tím vnitřní rozvody a přípojky. Náš majetek, a tedy i zodpovědnost za kvalitu vody, končí právě přípojkou. Ty jsou na mnoha místech staré a mohou být i z olova, které se skutečně může uvolňovat, a objevovat se tak ve vzorcích vody,“ uzavírá Bronislav Špičák.