Jindřich Trávník přišel do Chomutova jako mladý chirurg v roce 1953.

Nemohl tehdy jinak, dostal umístěnku. Nejdříve odejít nemohl a poté už nechtěl. S Chomutovem spojil svůj život, spousta lidí jej zná především jako primáře chirurgického oddělení místní nemocnice.

Do Chomutova se přijel přihlásit před Vánocemi roku 1953. „V nemocnici nikdo nebyl, protože na svátky všechny pacienty propustili. V úplně temné nemocnici jsem našel jenom německé řádové sestry, které mě ubytovaly,“ vzpomíná v knize Sudetské příběhy Jindřich Trávník.


Osudy odsunutých a přistěhovalých


Dále popisuje začátky pod tvrdým vedením primáře Čady, jak horníky skoro donutil nosit přilby, devastaci životního prostředí a připojuje další a další vzpomínky.

Zdaleka to není jediný příběh, která kniha přináší. Vedle chomutovského chirurga v ní čtenáři najdou osudy dalších deseti lidí. Polovina z nich patří mezi vyhnance, kteří museli Sudety opustit po druhé světové válce. Druhou polovinu pak reprezentují lidé, kteří do příhraničních oblastí přistěhovali z nejrůznějších koutů Československa, ale i z ciziny.


Dramatické příběhy ze Sudet


Kniha ukazuje životní příběhy lidí, do jejichž osudu dramaticky zasáhly události po válce. Čtenář se dozví, jak těžké byly začátky vysídlenců ve zničeném Německu, ale také jaký byl život nových osídlenců v pohraničí, který jim mnohdy nepřinášel jen vysněné štěstí.

Součástí knihy jsou dvě úvodní studie. Profesorka historie Marita Krauss píše o integraci sudetských Němců v poválečném Německu, Matěj Spurný popisuje nově vznikající společnost v českém pohraničí.

Publikaci zpracovali Miroslav Schneider, Sarah Scholl-Schneider a Matěj Spurný. Vydalo ji občanské sdružení Antikomplex ve spolupráci s Univerzitou v Augsburgu.

Koncept Sudetských příběhů navazuje na starší knihu Sudetské osudy, ve které rovněž lidé popisovaly své životní příběhy.
Dvojjazyčná kniha kromě textů obsahuje velké množství dobových fotografií. Má 384 stran, doporučená cena je 375 korun.

(V článku bylo užito citací a informací z knihy Sudetské příběhy)

Proč si přečíst:

Kniha každému nabízí příběhy běžných lidí, které jsou podány velmi čtivou formou – rozhovorem. Autoři využívají metodu takzvané orální historie, která lidské osudy přibližuje takřka bezprostředně, byť se všemi riziky, které lidská paměť přináší. V tom já osobně vidím největší přínos knihy, silnou autenticitu, která je umocňována dobovými fotografiemi. Protože jak si lépe představit historii než jako osud konkrétního člověka? Kniha je velmi čtivá, a to včetně úvodů, ve kterých autoři zabrousili do metodologie, nebo které podávají historický plastický obraz doby po odsunu.

Jan Rödling, redaktor (a vnuk osídlence :) )