Černoch Domingos Uzo je v horách spokojený a všichni ho znají. Nikdo mu neřekne jinak než Dominik.

Do České republiky přijel z Angoly, a to rok před revolucí kvůli studiu a už tu zůstal. „Rodiče chtěli, abych pokračoval ve studiu v cizině. Ministerstvo školství mi sehnalo školu v České republice a tak jsem studoval na střední stavební škole v Kadani. Bohužel kvůli rodinným problémům jsem studium nedokončil a lituji toho,“ vypráví Dominik, jak přišel do Čech.

V roce 1992 poznal svoji budoucí ženu a přestěhoval se do Vejprt. Od té doby na ně nedá dopustit. „Jsem tady spokojený a mám tu hodně kamarádů se kterými se mohu pobavit i pracovat,“ líčí Dominik, který tady nikdy nepocítil rasovou diskriminaci.

Dominik v současnosti pracuje jako pomocník na stavbách, s manželkou má tři děti.

„V současnosti žijeme bohužel odděleně, ale jsme v kontaktu a dětem věnujeme veškerou péči,“ popisuje Dominik.

Ten má kromě rodiny ve Vejprtech i kupu příbuzných v Angole. Má devět sourozenců, z toho je ale v telefonickém kontaktu pouze s jedním bratrem. „Dlouho jsme neviděl svoje příbuzné a doufám, že se ještě domů podívám a všechny pozdravím,“ vypráví Domingos Uzo.

A jaké byly začátky Dominika v Čechách? Musel se naučit dobře česky a podle jeho slov, to trvalo jen tři měsíce, aby se dorozuměl. „Od začátku jsem neměl rád zimu, ale teď už jsme si zvykl,“ povídá smířeně a s úsměvem Dominik, který kromě českého jazyka mluví i portugalsky a francouzsky.

V Čechách se mu líbí hlavně ženy a české zvyky. Například oslava Velikonoc. Z jídla má nejradši moravského vrabce a pivo. „Pivo mám hodně rád,“ směje se.

Život ve Vejprtech se mu líbí a rozhodně by neměnil. „Chci pogratulovat představitelům města za to, jak město hezky vypadá. Udělalo se tady kus práce. Zároveň přeji místním podnikatelům, aby se jim dařilo a zaměstnávali lidi. Hodně jich totiž odtud odchází za prací a to je škoda,“ uzavírá Domingos Uzo.