Chtějí odkrýt a zviditelnit překážky, které se zde ve 30. letech budovaly k tomu, aby zabránily nenadálému vpádu motorizovaných jednotek nepřítele do hloubky našeho území.

„Lehká opevnění na Kočičáku už jsou okoukaná a tak jsme chtěli přijít zase s něčím novým," prozradil správce Muzea Na Kočičáku Jiří Piramovský. Po několika tipovacích výpravách šli už minulý víkend na jisto. „Vydali jsme se do okolí Naučné stezky Vejprty a objevili jsme několik pozůstatků těchto překážek," prozradil Piramovský.

Hledání ale nebylo snadné. „Bohužel takřka většina zařízení už byla zničena a zahlazena. Po detailním průzkumu jsme ovšem dokázali nalézt alespoň zbytky některých zařízení a naší povinností bylo tyto zařízení očistit a alespoň na ně upozornit," popsal výsledky pátrání správce muzea.

Ve 30. letech minulého století se naše republika připravovala k obraně a naše armáda si uvědomovala, že je nutné zabezpečit státní hranice proti nečekanému rychlému útoku nepřítele přes státní hranici. Jedním z opatřeních se proto stala právě výstavba zvláštních zařízení na komunikacích. Šlo většinou o přehrazení silnic a cest závorami, trvalé uzavření komunikací stálými překážkami a přípravnými pracemi pro možnost jejich zničení.

Návštěvníkům muzea chtějí jeho členové zvláštní zařízení přiblížit přímo v areálu na Kočičáku. „Uvažujeme o výrobě replik některých těchto zařízení. Ty bychom vybudovali přímo v areálu muzea, aby si je zde návštěvníci mohli prohlédnout," řekl správce muzea. 

S budováním těchto obranných zařízení se začalo v našem pohraničí v roce 1936. Zařízení se stavěla ve třech sledech a tvořily je různé prvky. Nejvýraznějším z nich byla železná padací závora. Dále se používaly zabetonované či zaberaněné kolejnice jako lehčí překážky proti autům a obrněným vozidlům. Kolejnice byly opatřeny bílým nátěrem s červeným pruhem na vrchu.

Velmi levnou a účinnou překážkou i proti tankům byly příkopy proti útočné vozbě, doplněné někde valy a deponiemi. Tyto terénní úpravy jsou z celého systému ZZ dodnes nejvíce patrné zejména v pohraničních horských oblastech a i z archivních materiálů je možné se dočíst, že zejména v časové tísni v roce 1938 se jednalo o nejvíce budovanou překážku.

Tato překážka byla budována také v lehkém opevnění a v zesíleném provedení i v liniích těžkého opevnění. Na vhodných místech byly také uměle prohlubovány koryta potoků anebo civilní úvozy.

„Když si vybavím, jak těžkou službu měla Finanční stráž na konci 30. let minulého století, tak těmto lidem musíme vzdát hold za to, jak naši hranici v oněch těžkých dobách hlídali," uvedl Piramovský. Jak Chomutovskému deníku prozradil, pátrání po těchto zařízeních ho zcela pohltilo. „Když si představím, že v té době tady třeba ve Vejprtech bylo devadesát procent obyvatel Němců, tak to chtělo velkou odvahu," uzavřel správce muzea.