Podle myslivců se jejich ochota k tlumení černé zvěře nesnižuje, podmínky pro její lov jsou ale těžké. Komplikují ho řepkové monokultury i vychytralost zvěře, která je obtížným soupeřem.

Dalibor Šťastný se na Chomutovsku věnuje myslivosti sedmnáct let. Od začátku mysliveckého roku, který začal 1. dubna a skončí 31. března 2020, nalovil téměř čtyři desítky divočáků. „ Na čekanou vyrážím minimálně čtyřikrát týdně. Někdy neulovím prase za celý týden, někdy se mi podaří čtyři kusy za noc,“ říká ke své úspěšnosti myslivec. Ve svém sdružení patří k nejlepším lovcům, pro méně úspěšné kolegy má ale pochopení. „Lovit s úspěchem černou je čím dál náročnější a dražší,“ připomíná Šťastný.

Vylézají v noci a za špatného počasí

Divoká prasata, která bylo možno ještě před několika desítkami let lovit za denního světla, potkají myslivci už téměř jen v noci. „Zvěř obecně si zapamatovala, že se do ní za světla střílí, takže vylézá za tmy. Černá navíc zbožňuje to, čemu my říkáme prasečí počasí – plískanice, déšť a hustou mlhu, ve které není vidět na krok a nedá se střílet,“ vypráví další z chomutovských myslivců Vlastimil Jeřábek. Za měsíčního svitu, kdy je jasno, zvěř nevychází. Řešením může být pro myslivce pořízení digitálního nočního vidění nebo termovize, jež odhalí kusy zvěře i ve tmě. Ceny jsou ale vysoké. „Dobrou termovizi pod 70 tisíc korun nepořídíte, noční vidění které k něčemu je, začíná tak na 20 tisících,“ vypočítává Jeřábek.

Lov černé zvěře představuje pro polní honitby největší zdroj příjmů. Podle myslivců je proto tvrzení, že polevují ve svém úsilí ji lovit, mylné. „Obecně panuje názor, že v lesích a na polích, které patří všem, střílíme do všeho, co se hýbe, a pak tím plníme doma mrazáky,“ líčí Vlastimil Jeřábek. „Lesy a pole, které tvoří honitby, ale mají konkrétního vlastníka, kterému platíme nájem. A pak jsme odpovědní za škody, které zvěř napáchá,“ vysvětluje Jeřábek.

Ceny za pronájem honiteb se mohou pohybovat i ve statisících korun za rok. „Celý lov si pak dotujeme sami, nikdo nám na střelivo nepřispívá a ani nezmiňuji zasekaný volný čas,“ doplňuje Jeřábek. Neustále také klesají ceny ve výkupech, kam myslivci zvěř vozí a za utržené peníze sdružení hradí nájem a svůj provoz. Na Chomutovsku, ale v podstatě v celé ČR, se výkupní cena za kilo divočáka pohybuje okolo dvaceti korun.

Cestu k intenzivnějšímu lovu divočáků navíc myslivci nevidí jen ve svých vlastních rukou. Jejich počtům nahrává i stav zemědělství a hektary monokultur. „Řepka, kukuřice, slunečnice. Ta roste hrozně vysoko, prasata pak nemáte šanci vidět. Slyšíte, jak tam štrachají, ale nepřečtete kus a zákon v takovém případě zakazuje střílet, když nevíte na co. A já bych to rozhodně ani neriskoval,“ vysvětluje Šťastný. „Už třikrát se mi stalo, že místo velkého kňoura to chrastění způsobila starší dáma, která v pět ráno vyrazila, s odpuštěním, krást kukuřici,“ vypráví. Řešením jsou podle něho třeba políčka vojtěšky, která roste nízko a může tvořit předěly mezi vysokými plodinami. „Jak to u nás ale zatím vypadá, to víme všichni,“ uzavírá myslivec Dalibor Šťastný.