Drahomíra Nováková
Je jí 67 let
V Mašťově žije posledních 14 let
Dříve působila jako podniková právnička
Má tři děti a sedm vnoučat
Baví ji cestování a četba

V Mašťově se vystřídalo vedení, starostkou jste tedy krátce. Proč došlo k této změně?
V říjnu zastupitelé odvolali starostu, který tu byl posledních devět let a v podstatě zakonzervoval jakoukoli činnost ve městě. Nekomunikoval a vytvořily se tu dva nepřátelské tábory. Proto došlo ke změně ve vedení, aby se narovnaly vztahy. Odcházející starosta mi následně nepředal město a veškerou agendu, jen mi odevzdal klíče. Začátky byly těžké, nevěděla jsem, kde co je.

Stále jste ve fázi objevování?
Jsem tu teprve tři měsíce, takže stále objevuji já i nový pan místostarosta. Hlavně musíme dělat pořádek v základních věcech, které měly fungovat, ale nefungovaly. Příkladem jsou správní řízení. Snažím se nastavit pravidla a vytvořit směrnice. Zatím nám úřednická práce zabírá vše. Navíc tu jsou obrovské problémy s pozemky, jsou rozkouskované. Některé obecní pozemky leží uprostřed soukromých, nebo jsou zastavěné.

Deník na návštěvěZdroj: DeníkJe ještě nějaká oblast, která podle vás nebyla vedena dobře nebo trpěla stagnací?
Okolní vesnice využívaly všechny dotační tituly. My nic, takže začínáme budovat něco, co mají ostatní už dávno za sebou. Kontaktujeme teď firmy, které se zabývají dotačními tituly, poskytované Evropskou unií a ministerstvy, abychom věděli, co k žádostem doložit. Žádat teď budeme o dotaci na veřejný rozhlas, který je součástí záchranného systému, a na opravy místních památek, například sochy sv. Jana Nepomuckého. Připravujeme odpadové hospodářství. Jenže ono to nejde dělat všechno najednou.

V jakém stavu je obecní kasa?
V rezervě máme dost peněz, skoro deset milionů korun. Je to ale proto, že se poslední roky nic nedělalo, takže musíme řešit takové věci, jako že je v katastrofálním stavu auto obecního úřadu, že potřebuje spravit střecha, teče nám totiž do kulturního domu, který máme tady na úřadě. V havarijním stavu je střecha školy i školky. Praskla hráz rybníka v parku, přitom je zásobárnou vody pro hasiče.

To se rezerva rychle rozpustí…
Nechceme, aby se celá utratila. Chceme, aby naši následovníci mohli pokračovat v tom, co začneme. Udělali jsme si střednědobý plán do roku 2027.

Co je tedy prioritou pro letošek?
Rádi bychom stihli veřejný rozhlas, opravu hráze a hlavní prioritou je pro nás deponie, jak tomu říkalo bývalé vedení, je to ale v podstatě černá skládka. Je za obcí směrem na Dobřenec. Musíme ji zlikvidovat, což nebude jednoduché. Odpad tam nevozí naši občané, ale firmy, které zřejmě nechtějí platit za uložení. Navážejí tam i nebezpečný odpad a tím, že je na území obce, je řešení na nás. Pozvali jsme si odbornou firmu, aby odebrala vzorky a zjistila nakolik je to kontaminované. Na základě toho pak vypíšeme výběrové řízení na likvidaci skládky. Náklady mohou jít do milionu korun.

Mašťov je výjimečný tím, že má městskou památkovou zónu. Před 16 lety jste v krajské soutěži Vesnice roku získali zvláštní uznání za obnovu historického jádra. Jste s památkovou zónou spokojeni i dnes, nebo by také něco potřebovala?
Ta by toho potřebovala hodně. Kostel sv. Barbory má sice pěknou fasádu, uvnitř ale není nic. Kostel patří obci, není vysvěcený. Každý druhý rok také opravujeme fasádu hrobky Mladotů, vzlíná tam voda, nesmíme ale na opravy používat soudobé materiály. Potřebujeme opravit sochy a revitalizovat park, kde máme památné stromy. Už jsme pozvali krajinářskou architektku. Navrhla, že můžeme uspořádat veřejné projednání, kde by se občanů zeptala, co od prostředí parku očekávají a jak tam chtějí trávit čas. Na základě toho by zadala svým vysokoškolským studentům, aby v závěrečné práci navrhli, jak prostor řešit. Následně bychom se rádi dostali k dotacím. Park chceme dělat po zónách, je rozlehlý. Je tam dost starých stromů, už nám bylo řečeno, že bude potřeba kácet, místo nich se ale vysázejí nové.

Památková zóna zahrnuje podstatnou část obce. To znamená, že do oprav vlastníků promlouvají památkáři. Co na to lidé říkají?
Zlobí se. Musí si nechat vše schvalovat na odbor regionálního rozvoje, územního plánování a památkové péče v Kadani. Řeknu vám svůj příběh. Koupili jsme kdysi chalupu, je to bývalý mlýn a u toho je výminek. Když jsme je opravovali, nebyly v památkové zóně, pak jsme ale měnili střechu na mlýnici a vybrali si krytinu. Z památkového přišli a řekli tahle ne. Krytina stála 400 tisíc, jejich by vyšla skoro na milion. Peníze na rozdíl vám ale nikdo nedá. Oni mi řekli, že bych se měla podívat po okolí, kde je nějaká ruina, která ty tašky má, že bych si je sundala a použila. Řekli, že hřebenáče nemáme dávat do malty, protože dříve se na střechu jen pokládaly. Jenže u nás jsou velké větry, to jsme tedy neudělali. Neměli jsme řešit přístup do domu chodníkem, ale jen nášlapnými kameny a podobně. Proto lidé raději volí tu cestu, že si udělají své zásahy i za cenu, že zaplatí pokutu.

Co vnímáte, že je největší chloubou městečka?
Řekla bych, že to jsou lidé. Nejen současní, ale i ti, kteří vytvořili, co tu máme. Kdybych ale měla jmenovat, co je naším rodinným stříbrem, je to opravdu nádherná příroda, která nás obklopuje. To je ten největší dar.