Malý Vítek, kterého našly sestřičky v kadaňském babyboxu je stále ještě v kojeneckém ústavu v Mostě. A to přesto, že není žádné malé miminko. Dovršil rok a čtyři měsíce a po dlouhých soudních průtazích, které ústav kritizoval, je konečně právně volný pro osvojení. Vyskytl se však další vážný problém.

Smůla, štěstí, nebo osud?


„V okamžiku, kdy bylo rozhodnuto a bylo na spadnutí, že může do rodiny, se u něj projevily poruchy autistického systému (jedna z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje, pozn. red.). Tím nám ´vypadl´ z nabídky rodičům, které chtějí zdravé dítě,“ vysvětlila okolnosti ředitelka ústavu Milada Šilhová. Zatím odborníci odhalili první příznaky, diagnózu je možné stanovit až ve třech letech.

„Těžko říct, jestli mluvit o smůle, štěstí, nebo o osudu. Vítek se život komplikuje, ale na druhou stranu je štěstí, že se nedostal lidem, kteří jsou natěšení na zdravé děťátko a zcela nepřipravení na těžkosti s autismem spojené,“ dodala ředitelka. Ty mohou mít různé podoby, které se dnes dají těžko předpokládat, a to až po agresi.

Nic není ztraceno


I v tuto fázi je možné najít vhodné osvojitele, ale měli by mít zkušenost s touto poruchou a vědět, co může obnášet. I tak je to ale tak trochu sázka do loterie.

Právě v tomto bodě podle ředitelky není zrovna štěstím, že byl chlapeček nalezen v babyboxu a tudíž je „nepopsaným listem“. „Nevíme totiž nic o tom, zda měli stejnou chorobu také matka nebo otec, ani o průběhu a závažnosti onemocnění, což by nám leccos napovědělo,“ dodala Milada Šilhová.

Podle psychologa Pavla Weisse by u Vítka nemělo jít o hlubokou mentální retardaci.

„Je například opožděný v oblasti řeči a nechce se mu stavět na nožičky. V tomto případě je ale spíš trošku pohodlný,“ přiblížil. „Na druhou stranu je velice šikovný v oblasti jemné motoriky, zkoumá mechanismy a obdivuhodně reaguje na živou hudbu,“ podotýká . Podle jeho slov se teprve ukáže, co bude dál, protože vývoj poruchy bývá nepředvídatelný. Může se zpomalit nebo zrychlit.

V případě, že se pro Vítka nenajdou náhradní rodiče, zůstane v mosteckém kojeneckém ústavu v Mostě do věku tří let. Následně by péči o něj mohlo převzít zařízení charakteru kojeneckého ústavu, které je ale zařízeno pro děti do šesti let. Pokud bude jednoznačné, že zvládne absolvovat alespoň zvláštní školu, pak bude žít v dětském domově, v opačném případě by šel do zařízení pro děti se specifickými poruchami.

Co chlapeček (ne)umí

– Je šikovný v oblasti jemné motoriky. „Zpočátku to vypadalo až jako záblesk geniality, jakým způsobem bral věci do ručiček v pouhých šesti měsících. Malinké děti používají ruce jako lopaty, klešťový způsob uchopování se projevuje až později. Vítek ho měl mnohem dřív,“ připomněla ředitelka Šilhová. Poté se ale jeho vývoj zpomalil.
– Při canisterapii ho na psovi, s jehož pomocí terapie probíhá, zajímají víc detaily, jako šlachy, drápy a obojek, než kontakt se samotným živým tvorem. Zkoumá ho technickým způsobem
– Je opožděný v oblasti řeči, nemá příliš potřebu stavět se na nohy a cílevědomě se vyhýbá očnímu kontaktu.
– Citlivě reaguje na hudbu, oblíbil si kytaru – nástroj samotný i melodie.