„Neřešila jsem to jen jako člověk z občanského sdružení, které v domě sídlí, ale především jako Jirkovanka,“ říká v rozhovoru Dagmar Daňková, ekonomka a personalistka Archy 777.

Jak jste se vlastně dozvěděli, že je dům na prodej?
Mrzelo nás, že po celou dobu našeho působení v domě jsou prostory v prvním patře prázdné, nevyužité. Koncem roku jsme si zase řekli, že bychom s tím mohli něco udělat, a tak jsem se vydala na jednání s lidmi z Gorenje. Chtěli jsme vědět, za kolik by nám první patro pronajali a také jestli by nám neupravili smlouvu, protože jsme měli hrozně krátkou výpovědní dobu a s tím se nemůžete pouštět do velkých projektů. Právě tehdy jsme se dozvěděli, že pronájem možný není, protože společnost chce do konce roku celý dům prodat. S tím, že pokud by to nešlo normálně, prodali by ho klidně pod cenou a komukoli. Třeba i Vietnamcům jako tržnici.

Což není zrovna lákavá představa…
V tu chvíli na mě šly mrákoty. Už teď máme zprava vietnamské nákupní centrum, zleva vietnamský obchod… Tehdy mě napadlo, že jestli chceme mít centrum Jirkova aspoň trochu atraktivní, tak bychom měli zajít na radnici a zkusit vyzvat město, aby se do toho zapojilo. Protože zastupitelé mají moc s tím něco udělat.

Takže jste to neřešila jen kvůli sídlu Archy 777?
Samozřejmě jsme si uvědomovali, že když bude budovu vlastnit město, máme větší šanci tam zůstat a působit tu dál. Ale to nebyla jediná pohnutka. Kdyby došlo na nejhorší, třeba bychom si našli jiné prostory. Já to ale tehdy cítila tak, že to musím řešit i jako Jirkovanka, jestli se nám tu má dobře žít. A byla jsem hrozně ráda, že nás paní starostka vyslechla, předložila návrh zastupitelům a ti ho posvětili.

Dům na náměstí Dr. E. Beneše je na prodej.

Dům na náměstí Dr. E. Beneše  Foto: Deník/Miroslava Šebestová

Jestli se nemýlím, tak máte o využití prázdného prvního patra stále zájem, je to tak?
Je, ale nechceme k tomu zatím říkat nic bližšího. Stále platí, že bychom tam rádi provozovali dětskou hernu a vyrozuměli jsme, že ten nápad zapadá do snahy oživit centrum města pro rodiny s dětmi. Ale teprve si musíme sednout a projednat to podrobněji. Každopádně pro nás je důležité i to, že tam můžeme zůstat jako mateřské centrum.

Tak se zastavme u něj a u dalších aktivit Archy 777. V poslední době mi připadá, že pořádáte víc akcí nebo že jste více vidět. Je to tak?
A víte, že bych ani neřekla? Byly roky, kdy jsme pořádali každý měsíc minimálně jednu venkovní akci. V ulicích, v Olejomlýnském parku, na zahradě Kludského vily, drakiády nebo pár let zpátky třeba Sbírku pro kuře, do které se zapojily i školy a školky a vybralo se okolo sedmdesáti tisíc korun. Letos jsme měli první venkovní akci v květnu a další plánujeme na podzim. Soustředíme se teď více na běžný provoz, protože i ten je poměrně náročný. Ono hodně záleží, kdo nám s tím pomáhá. Jsme tři, pak naši rodinní příslušníci plus sem tam nějaký dobrovolník. Ale zrovna dobrovolnictví se v Čechách moc nenosí. Přitom v zahraničí je to naprosto běžné. Mně se líbí lidem říkat, že každý jsme kamínek jedné mozaiky a co uděláme pro druhé, děláme vlastně i pro sebe (úsměv).

Zmínila jste, že se soustředíte na běžný provoz. Tím tedy myslíte mateřské centrum?
Ano. Je podpořené z ministerstva práce a sociálních věcí a dotace je asi sto tisíc na celý rok. Což když si spočítáte, tak to nevychází ani na minimální mzdu pro jednu koordinátorku. Ale tak to prostě je. Vždycky je třeba mít jiný velký zdroj.

Co poplatky od klientů a klientek?
Z těch to neutáhnete. Obzvlášť ne v Jirkově, který je dost specifický. Lidé tu moc peněz nemají. Vybíráme poplatky v řádu desetikorun. A to ještě v sobě máme tolik altruismu, že bychom nejradši všechno dávali zadarmo. Jen pro ten dobrý pocit, že něco děláte pro lidi. Že přijdou, že je to u nás těší a že s námi strávili pěkné odpoledne. Když odcházejí s tím, že to bylo fajn, tak je to nejhezčí.

V roce 2017 jste začali v Jirkově provozovat také mikrojesle. Budou pokračovat dál?
Ano, budou. Teď nám sice po dvou a půl letech končí původní projekt, ale hned na něj navazuje nový, tříletý.

Takže je o ně velký zájem?
Během prvního období je střídavě využívalo celkem osmnáct rodin. A teď už máme jedenáct nových žádostí, které jsou v pořadníku a musí bohužel čekat, zda se nějaké místo uvolní. V podmínkách totiž máme, že můžeme mít vždy jen čtyři děti v jednom okamžiku. Právě kvůli tomu velkému zájmu jsme chtěli otevřít ještě druhé mikrojesle, ale to už nám ministerstvo bohužel nepodpořilo.

Jestli se nemýlím, máte také angličtinu pro malé děti, že?
Ano - jedna maminka, která chodila k nám do centra, si tu otevřela kurzy angličtiny pro malé děti. Pro ty úplně nejmenší, chodí ještě s rodiči. Běží to u nás asi rok a od září chce lektorka vyučovat podle nové metody. Byla na školení a přijela ohromně nadšená, protože původní plán učení si zpracovávala sama a takhle nová metoda je hodně blízká tomu, jak učí teď.

Zaregistroval jsem na vašich webových stránkách také nový projekt na učení dětí cizinců. O co jde?
Je to nový projekt na doučování předškoláků a školáků, které jsou z rodin cizinců. Podali jsme ho proto, že jsme před časem doučovali dvě holčičky – Vietnamky, a tak jsme si řekli, že tu zkušenost můžeme zúročit a nabídnout tuhle službu v širším měřítku. Ministerstvo školství nám malou částkou projekt podpořilo, takže jsme v dubnu s touto nabídkou vyšli ven.

Co vás k takové nabídce vedlo?
Máme zkušenost právě se zmíněními vietnamskými holčičkami, že školka nebo škola je u těchto dětí jediné české prostředí, ve kterém se pohybují. Už nemívají českou chůvu, jak to bylo kdysi. Přijdou domů, kde s nimi rodina mluví vietnamsky, je zapnutá televize s vietnamským kanálem a počítač často nemají, takže mimo školu či školku se s češtinou setkají málokdy. A tyhle holčičky v tom byly dost ztracené, úplně to volalo po pomoci. Roztomilý příklad byl, když se děti ve škole učily českou hymnu, jedna z těch vietnamských holčiček nerozuměla verši „v sadě skví se jara květ“. Nevěděla ani, co je sad. Takže jsme je vzali ven a ukázali jí, co je sad a jak vypadá, když se skví květ (úsměv).

A máte už teď nějaké děti?
Teď máme dva vietnamské chlapce, ze třetí a sedmé třídy základní školy. Ti už jsou na tom s češtinou dobře, pomáháme jim spíš s výukou a domácími úkoly. Pak také nabízíme pomoc s hlídáním o prázdninách, když budou třeba zavřené školky a plánujeme i dva příměstské tábory. První v termínu od 8. do 12. července, druhý od 12. do 16. srpna.

Vietnamská komunita je v Jirkově poměrně početná. Další žádosti na doučování už nemáte?
Bohužel. Ono je to s těmi projekty často ošemetné. Máte pocit, že tohle je potřeba a bude o to zájem. Ale výsledek pak takový není. Velký zájem byl v minulosti o počítačové kurzy a trochu i účetnictví. Ale my měli představu, že lidi budou zajímat i přednášky o psychologii nebo o právních tématech, pořádali jsme kurz estetiky… A přišli tři lidé nebo nikdo. Taková je moje zkušenost z Jirkova. Možná kdybychom byli v Praze nebo Plzni, tak se nám takové aktivity spíš podaří naplnit.

Ale pořád vás to baví, ne?
Samozřejmě a moc (smích). Možná když děláte potřicáté nějakou akci, už to není stejné ´wow´ jako poprvé, ale pořád máme nové a nové zkušenosti. Třeba teď v květnu při kloboukové párty byl úžasný diskžokej a my si uvědomili, jak je to pro takovou akci perfektní, protože je slyšet po celém okolí a přitáhne lidi, kteří by se o akci třeba nijak nedozvěděli.

Archa 777
Jirkovský spolek, který již od roku 2006 v Jirkově provozuje mateřské centrum. První tři roky sídlilo v Kludského vile, od roku 2009 pak veškeré služby nabízí v domě č.p. 1772 na rohu náměstí Dr. E. Beneše.
V čele spolku stojí tři ženy, Petra Brožíková, Jana Křelinová a Dagmar Daňková.
www.archajirkov.cz

Josef Dušek