Od hranic do vnitrozemí


Vietnamci na to šli chytře, zjistili, že Němci mají zájem o jejich levné zboží a tak začali prodávat u hranic. Ale kdysi plné tržnice od Křimova směrem na Horu sv. Šebestiána, dnes zejí prázdnotou.


„Protože už není tak velký rozdíl mezi Německem a Českem, obchody u hranic upadají,“ uvádí předseda vietnamské komunity na Chomutovsku Duong Viet Dung.


Vietnamci, kteří léta stavěli své stánky právě u hranic, šli za obchodem jinam. „Všichni měli ušetřené peníze a tak se přestěhovali do vnitrozemí, šli třeba do Prahy nebo Plzně,“ popisuje Duong Viet Dung.


Předseda komunity dále doplňuje, že se Vietnamci dokázali krizi přizpůsobit. Místo prodejen s oblečením, začali podnikat jinak. Začali otevírat obchody s potravinami, nejvíce takzvané „večerky“.


Pronajmou si menší prostor, platí menší nájem a prodávají od rána do večera sami. „To jim vystačí tak na živobytí,“ popisuje předseda Viet Dung. „Ale Vietnamci jsou velmi spořiví a skromní, nemají ani čas na dovolenou. Když mají nějaké peníze, investují je do svých dětí,“ dodává.
Dále v dnešní době otevírají herny a bistra. Vietnamské ženy se naučily dělat manikúru a stříhat a tak si otevírají své kadeřnické salóny.


V krizi si pomáhají


Pro Vietnamce, kteří na Chomutovsku žijí již léta, krize takovým překvapením nebyla. Našetřili si peníze a teď žijí skromně. Podle předsedy chomutovské komunity, je největší problém s těmi, kteří do České republiky přijeli teprve nedávno. Zanechali tak ve Vietnamu svůj majetek a zaplatili tisíce za cestu, protože doufali, že si v Česku vydělají.


Dnes nemají práci a čekají co bude.„Na Chomutovsku je takových asi padesát. Snažíme se jim pomáhat, dáváme jim oblečení a další věci,“ dodává Viet Dung.


Vietnamců ubývá i ve Vejprtech. Když tam před několika lety otevřeli přechod pro auta, zdálo se, že obchody budou jen vzkvétat. Krize však způsobila to, že z původních šedesáti stánků na tržnici jich je pouze sedm. Město uvažuje, že tržnici zruší.


„Teď kupujou jen cigarety a jezdí pro benzín,“ stěžuje si Vietnamka Nguyen Thi Chuyen.


Její kolega má stejný názor. „Obchodování je čím dál tím horší, Němci už nekupujou žádné oblečení,“ říká Nguyen An Nhanh.


Místopředseda komunity Hung Tran Van z Vejprt potvrzuje, že se Vietnamci stěhují pryč. Ze tří set je jich tam už pouze padesát.„Je nám to líto, že odcházejí,“ uvedla starostka Vejprt Jitka Gavdunová. „Platili řádně nájmy na tržišti a tím město získávalo poměrně dost peněz do rozpočtu.“


„Já osobně Vietnamce vnímám jako pracovité a poctivé lidi. Platili i řádně své nájmy za byty, málokdy se stalo, že by někdo z nich nezaplatil,“ dodává Gavdunová.

Rozhovor s předsedou vietnamské komunity v Chomutově

Ptali jsme se Duong Viet Dunga


Držíme při soběDuong Viet Dung nám vyprávěl o začátcích obchodování Vietnamců na Chomutovsku, o tom jak prožívají krizi a jak si pomáhají jako komunita.

Na úvod bych chtěl ještě něco říct. Poslední článek co jsem četl v novinách o Vietnamcích se mi moc nelíbil. Víte sama, že je krize, Vietnamci domů nechtějí, musejí splácet různé půjčky a tak tu dělají i práce, které Češi dělat nechtějí.

V článku psali, jak naši Vietnamci šli dělat tady na pole a přijela je tam zkontrolovat policie. Tak tam zjistili, že někteří neměli v pořádku zdravotní pojištění, dostali na místě pokutu. Chci jen říct, že celý ten článek co vyšel o tom zásahu na poli, směřoval k tomu, aby z toho čtenáři měli špatný dojem. Naše komunita není ideální, ale místo toho aby napsali něco dobrého, že ti lidé jdou takhle dřít na pole, aby přežili. Hned ukážou na to špatný.

A my právě na to špatný ukázat nechceme. Povíte nám jak jste tady na Chomutovsku začínali podnikat?
Naše chomutovská komunita je velmi mladá. Začalo to tím, že sem přijeli první Vietnamci za Československa studovat a pracovat. Někteří se pak po revoluci vrátili zpátky domů, někteří do Německa a Holandska a ostatní zůstali žít tady v Čechách a začali podnikat. Využili tu možnost, že Němci jezdili do Čech nakupovat a tak vznikla myšlenka, že tam začnou stavět stánky. A tenhle obchod se velmi dařil, tak sem přijížděli další příbuzní. Ještě před deseti lety bylo na Chomutovsku kolem dvou tisíc Vietnamců, dneska je jich o pět set méně.

Jak se Vietnamcům daří teď v domě hospodářské recese?
Také to není moc dobré, ale oni se přizpůsobili a to hlavně tím, že celkově změnili styl podnikání. Místo obchodů s textilem začali provozovat herny, bistra, restaurace a hlavně obchody s potravinami. Ti co přestali vydělávat u hranic se přesunuli do vnitrozemí. Do Prahy, do Plzně a dalších měst. Většinou si tady hodně našetřili, tak tam například koupili dům, kde v jednom patře bydlí a v přízemí mají obchod. Jinak Vietnamci jsou velmi spořiví a skromní. Nejezdí ani na dovolenou, takže téměř všichni mají peníze našetřené právě na tuhle špatnou dobu.

Pomáháte si jako komunita?
Držíme při sobě, hlavně tedy v téhle době. Vydáváme si svůj časopis, kde si sdělujeme všechno co se kde stalo. Ten časopis vychází v Praze a když jezdíme do Prahy nakupovat, pak ho přivezeme sem. Jsou tu mezi námi Vietnamci, kteří jsou na tom v téhle době velmi špatně. V Chomutově jich je asi padesát. Přijeli nedávno za prací, ve Vietnamu zanechali všechen svůj majetek. Zaplatili peníze za cestu, s tím, že si tady vydělají a práce tu teď není. Tak jim dáváme oblečení a další věci nutné k životu.Bohužel se také stalo, že jeden náš kolega v Praze už neunesl tíhu téhle doby a toho, že neměl z čeho splácet dluhy, tak se oběsil. Tím se ale nic nevyřeší, ty dluhy stejně někdo musí zaplatit. Snažíme se tedy zabránit, aby se tohle opakovalo.


Do čeho nejvíce investujete?
My se snažíme všechny naše peníze dát našim dětem. Hlavně na vzdělání. Ve Vietnamu jsme se neměli moc dobře a tady v Čechách musíme také hodně pracovat. Dětem to pořád říkáme ať se dobře učí, aby nemusely takhle dřít. A většinou všechny vietnamské děti mají dobré výsledky ve školách. Jsme na ně pyšní.