Silnice je takto uzavírána každou zimu. Někdy na jeden den, tak jako před třemi dny, jindy klidně na několik týdnů.
Nelíbí se to hlavně vedení Vejprt.
„Vždy všem radím, že k nám dojedou přes Německo, tam jsou silnice protažené. U nás to nikdo neřeší,“ říká starostka Vejprt Jitka Gavdunová.
Podle ní se už situace měla změnit dávno. „Nic se nedělá, mohli vysadit stromy, nebo jiné vykácet, mohlo by se to vyřešit nějakým tunýlkem z umělé hmoty,“ myslí si Gavdunová. Je přesvědčena, že udržet cestu sjízdnou jde.
Správa a údržba silnic je jiného názoru. „Prakticky se nedá dělat nic. Z těch polí to tam fouká, za pluhem je to hned zase zaváté. Jak začne vichr, je to konečná. Stromy jsme vysadili už dávno, to nepomohlo,“ říká Karel Schröter ze správy silnic.
Nejvíce problémů je s úsekem u Rusové, u větrníků a radiostanice. Je to místo, kde sníh vydrží na Chomutovsku nejdéle.
Podle Schrötera nepomáhají ani dřevěné sněholamy. Zastaví první sníh, ale potom se to valí přes ně, vysvětluje. Souhlasí s tím, že by to vyřešil plastový tunel, na tak vysokou investici ale správa nemá peníze. „Toho se už asi nedožiju,“ říká v žertu Schröter.
Dodává, že spojení udržují tak, aby uzávěrky byly co nejkratší. Pamatuje si i na případ, kdy silničáři nechali závěje svému osudu a nakonec je odstřelovala armáda.
Stanice v závějích
Jan Kozelka z Chomutova dojíždí na radioamatérskou stanici v Rusové. „Někdy nás sníh uvěznil, ale jen na pár dní, na to jsme připraveni,“ říká. Během kalamity se k budově nedostane. „Jednou jsme tam nemohli i dva měsíce, ale to spadly sloupy elektrického vedení,“ vzpomíná.
Podle něho byla cesta jednodušší, když do Rusové ještě jezdil vlak. Nyní se radioamatéři spoléhají jen na silničáře.
