V jirkovské ZŠ v Nerudově ulici jsou pouze dva muži, ředitelem a učitel na II. stupni. Na ni za zcela jiné situace před 48 lety nastupoval Vladimír Bečvář, který pedagogickou práci završil jako školní inspektor. Proto jsme se na příčiny a důsledky nedostatku mužů ve školství ptali právě jeho.


Jaká byla situace v době, když jste začal ve školství pracovat?


V roce 1960 jsem byl přeřazen na novou jirkovskou školu, postavenou v sídlišti Nové Ervěnice. Vedle mne tu nastupovalo dalších deset mužů a postupně jich přibývalo. Tehdy se na vsích rušily malotřídky, ze kterých učitelé přecházeli do městských škol. V jirkovské škole stejně jako v jiných školách v republice učily na první stupni zpravidla ženy, přirozeně tak navazovaly na předškolní a mateřskou výchovu. Druhý stupeň náležel spíše mužům, kteří žáky dokázali připravit pro učiliště a střední školy. Situace se změnila až na počátku 70. let.


K čemu tehdy došlo?


Po čistkách s nástupem normalizace bylo mnoho mužů z kantořiny propuštěno. Dělo se tak nejen na základkách, ale i na školách druhého cyklu. Z jirkovské devítiletky tehdy muselo odejít čtrnáct učitelů. Byl jsem mezi nimi, avšak u kantořiny jsem zůstal. Když jsem pak v roce 1980 nastupoval na 14. ZŠ v Chomutově, muži učitelé jsme spolu s ředitelem a kantorem na I. stupni byli pouze tři. A to ta škola měla téměř tisíc žáků! Až později k nám ještě dva muži přibyli.


Školství muži opouštěli jen z politických důvodů?


Slabé finanční ohodnocení učitelství mělo už tehdy velkou váhu při rozhodování mužů, zda ve školství zůstat. Postupně proto ženy, s platy spokojenější než muži, školy ovládly. Následoval postupný pokles úrovně kázně ve školách, který se bohužel nezastavil. Jako inspektor jsem se po roce 1991 často setkal s tím, že ve škole učil pouze jediný muž. Jenže ženy nemají příliš sil krotit dospívající mládež.


K nápravě situace však bylo dost času…


K předlistopadovým jevům přibyly další. Vysoké školy nedokážou učitele připravit na všechny svízele kantořiny a k praxi, naopak je vychovávají k všeobecným znalostem, které mohou studenti uplatnit jinde. Širší nabídka trhu práce jim nabízí lukrativnější využití vzdělání. Žena vidí v kantořině i finančně atraktivní povolání. Navíc muži oproti ženám neradi vstupují do konfliktu s bohatou vrstvou rodičů a obávají se, že nezvládnou své emoce při střetu s žáky.


Je nějaká šance na změnu?


Prestiž učitelů počala klesat po roce 1948, když vzdělané kantory začali nahrazovat nevzdělanci, mnohdy pouze vyučení, avšak spolehliví funkcionáři. Školství ztrácelo důvěru nejdříve u rodičů a po roce 1968 utrpělo úbytkem mužů. K malé důvěře se připojil slabý respekt žáků vůči učitelkám. Dokud nebude na školách panovat přirozená autorita a vypěstovaná úcta, ale naopak oboustranná vulgarita, se kterou jsem se jako inspektor setkával velmi často, nepodaří se školství přivést na požadovanou úroveň. Bez mužů před tabulí to půjde skutečně jen stěží. Také společnost si musí učitelů více vážit a finančně je lépe ohodnotit.

Chci učit sebe i druhé, říká budoucí učitel


Rozhovor se studentem pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, JANEM VAJNEREM z Jirkova.


Letos přistoupíte k závěrečným zkouškám studia na Pedagogické fakultě. Proč jste si vybral povolání učitele?


Vždycky mě bavilo a stále baví, učit se novým vědomostem v dějepise a v zeměpise, a ty potom předávat dál tím způsobem, že je někomu vysvětluji. Tím zárověň učím druhé.


Měl jste nějaký pedagogický vzor, který Vás ovlivnil k rozhodnutí stát se učitelem?


Samozřejmě, že ano. Byly to dvě nebo spíš tři učitelky, které mě učily. To ony mě inspirovaly v mém rozhodnutí stát se učitelem.


Převažují mezi studenty pedagogiky stále ještě dívky nad chlapci?


Obecně určitě ano. V našem studijním kruhu je nás patnáct a jsme jeden z mála kruhů, kde je to vyrovnané, protože jinde převažují holky. Vysvětluji si to zájmem o aprobaci dějepis, zeměpis.


Čím si vysvětlujete, že je ve školství nedostatek mužů?


Myslím si, že největším důvodem jsou důvody finanční. Pro muže, který chce uživit rodinu, jsou platy ve školství malé a nedostačující.


Víte už, na které škole po zakončení studia začnete učit?


Chtěl bych učit na střední škole. Myslím si, že na základních školách je pedagogická práce mnohem těžší, než–li na střední. Na základní je více problémových dětí a učitelé mají mnohem méně nástrojů, například co se týká kázně. Na kterou školu jako pedagog příští rok nastoupím, to ještě nevím. Záleží na tom, kde bude volné místo.