V chomutovské Bille (Delvitě) slíbila vedoucí, že po našem testu provede nápravná opatření.


Aby to bylo podezřelé hned na první pohled, zvolil jsem pro test kreditní kartu, která je napsaná na ženu – moji známou. Jelikož jsem si kartu vypůjčil od mé důvěrné známé, která mi byla ochotna pro tento účel sdělit i svůj PIN, pak stačilo už jen naučit se její velmi složitý podpis. A mohlo se jít na věc.
Výsledky jsou alarmující a vy máte díky Deníku praktickou možnost zjistit, jak jednoduše se dají vaše kreditní karty zneužít v případě jejich krádeže.
První moje zastávka byla na Benzínce ESSO na Spořické ulici v Chomutově. Natankoval jsem do nádrže svého auta Natural 95 za 400 korun, poté jsem šel zaplatit k pokladní. Předložil jsem jí cizí kartu na ženské jméno. Pokladní, bez jakéhokoli projevu nedůvěry, kartu vložila do platebního terminálu, já potvrdil částku k zaplacení a velmi kostrbatě se snažil napodobit podpis majitelky kreditní karty.


Byl jsem nervózní a měl jsem trému. Jak bych reagoval, kdyby mě zadržela?! Co když zavolá policii? Jsem sice vybaven potvrzením od Deníku, že se účastním testu, ale přeci jen…


Jenže – pokladní mi dala účtenku a rozloučila se mnou. Jak jednoduché.


Když jsem ji upozornil na to, aby se podívala na onu kartu ještě jednou, a odhalil svoji totožnost, zhrozila se. Na otázku, jestli si je vědoma, co právě udělala, pouze vytřeštila oči a nebyla moc schopná pádné obhajoby. Argumentovala tím, že působím jako poctivý, slušný, zkrátka solidní člověk. Na otázku, zda-li se jí už něco podobného stalo, odpověděla, že nikoliv.


Zaplatit se mi podařilo i v druhém případě. Dalším místem pro tento test se stala Billa v centru města (dříve Delvita). Tam jsem nakoupil základní potraviny v hodnotě pár desítek korun. Když jsem vybíral prodavačku, na které svůj drzý pokus s kartou vyzkouším, jsem se zastavil u svého oblíbeného místa hned u chlazených nápojů.


Pokladní vypadala velmi sympaticky, a tak mi ji bylo dopředu trochu líto. Ale pokud bude dělat dobře svoji práci…
Po vyúčtování nákupu jsem předložil opět cizí kartu s ženským jménem i příjmením. Tentokrát jsem musel zadat PIN. To jsem učinil a platba byla přijata.


Také v tomto případě pokladní pochybila. Požádal jsem ji, aby zavolala vedoucí prodejny. Paní Červená, vedoucí chomutovské Billy, se za nedůslednost pokladní omluvila. Vyjádřila se v tom smyslu, že by se toto rozhodně nemělo opakovat, mrzí jí to a zároveň naznačila, že v důsledku našeho testu provede jistá opatření.


Odcházel jsem s velmi rozpačitými pocity. Náš test vyšel na sto procent! Což by znamenalo, že každý zloděj kreditních karet, který zná PIN (a není výjimkou, že si lidé nechávají svůj PIN kód u karty v peněžence) a naučí se podpis majitele, třeba i trochu neumně, by mohl z jeho účtu čerpat vesele tolik peněz, kolik by jich na účtu jen bylo. Pokladní by ho prostě nezastavili.


Naštěstí takhle paušalizovat nelze. Sám mám zkušenost i s opačným případem. V obchodě NewYorker u Kauflandu jsem si nedávno kupova oblečení. I když jsem platil svojí kartou, změnil jsem trochu podpis. Svědomitá pokladní mě na to upozornila a já musel svůj podpis opakovat ještě jednou…