S jehovisty má zkušenost mnoho místních obyvatel. Jejich ťukání na dveře již však není slyšet tak často jako dříve, v městském parku je lidé potkávají stále.

„Svědkové Jehovovi, jak se může každý přesvědčit, jsou nejvíce „vidět“. V posledních letech položili důraz na méně provokativní způsob propagace, na tiché nabízení Strážné věže na ulicích,“ říká religionista Jiří Hoblík z ústecké univerzity.


Na Chomutovsku mají Svědkové zřejmě nejvíce přívrženců ze všech skupin. „Jsou aktivní, pokud vím, mají zde dva sbory a úspěšně se jim daří integrovat Romy,“ popisuje situaci Zdeněk Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Podle něho je počet skupin víceméně stálý.


Původní chomutovskou náboženskou organizací je Církev bez hranic. Vznikla před dvanácti lety z jiné organizace, v současnosti funguje v celém kraji.

„Církev bez hranic není zvláštní církví jakožto křesťanskou společností, nýbrž misijní odnoží Apoštolské církve. Ta reprezentuje takzvané letniční hnutí, u nás se vytvořila roku 1989, Církev bez hranic je spíše formální inovací,“ charakterizuje společnost vysokoškolský profesor Hoblík. „V Chomutově máme nyní šedesát členů, další přibývají,“ tvrdí její pastor Martin Huňát.


Podle Hoblíka je další obsahově podobnou skupinou Církev Křesťanská společenství, která působí v Jirkově. Všechny jmenované skupiny jsou inspirovány křesťanstvím. Výjimkou je meditační skupina Buddhistů Diamantové cesty, která má své centrum na sídlišti Písečná.


Proč lidé vstupují do malých náboženských skupin? „Lidi tam vede duchovní hledání, které nechtějí věnovat tradičním církvím. Hledají něco nového, nový začátek, možnost začít život jinak strukturovat,“ vysvětluje Vojtíšek. Děje se tak často po negativním životním zážitku, rozvodu či smrti někoho z rodiny.


Svědkové Jehovovi jsou známí svým nesouhlasem s přijímáním krve od jiných lidí. Odmítání transfúze tak může vést k zdravotním komplikacím i ohrožení života. Obtížné je i z malých skupin vystoupit, protože v nich panují velmi těsné mezilidské vztahy. Nově příchozí někdy zpřetrhá vztahy ke své rodině a bývalým přátelům, věnuje se pouze komunitě. Odchod je potom o to těžší. „U jednotlivce může dojít k zúžení duchovního života, k redukci pohledu na svět, ke ztrátě sociálních kontaktů,“ říká Vojtíšek. Nestává se tak ve všech případech, záleží na jednotlivci. „Samozřejmě někdy jsou lepší zúžené sociální vazby než žádné, redukovaný duchovní svět je lepší než injekční stříkačka,“ dodává.
Jehovisté i Církev bez hranic získávají nové členy misijní činností, často pořádají bohoslužby či společná setkání. „Svědkové Jehovovi představují spíše svět sám pro sebe a do něho zvou, Církev bez hranic se zase snaží komunikovat a nabízet šíři aktivit. Přesto v obou případech mluvíme o misijní aktivitě, která závisí více na osobním nasazení,“ popisuje Hoblík. Jehovisté spoléhají na časopisy a osobní kontakt, ten využívá i Církev bez hranic. „Letniční hnutí se šíří i pomocí plakátů, internetu, veřejných vystoupení. Často se snaží působit mezi mládeží,“ uzavírá popis aktivit Hoblík.