Rozhovor s novým předsedou chomutovského okresního soudu JUDr. Petrem Šustrem o délce vyřizování případů i soudcích zavalených prací.


Jaké byly vaše první kroky ve funkci předsedy soudu? Připravujete nějaké změny?
Mé první kroky ovlivnila probíhající kontrola ministerstva spravedlnosti, kdy ministr prohlásil, že uvažuje o kárném řízení proti několika soudcům z chomutovského soudu. Výsledky ukázaly na určité bolesti. Zaměřím se na kontrolu starých spisů, hlavně na nejstarší spisy ve stáří 5-7 let.


Jak to budete provádět?
Kladu důraz na soudní dohled, kontrolu práce soudců, zjištění, zda jsou mezi nimi rozdíly v množství odvedené práce, snažit se je motivovat k větším výkonům. K motivaci patří i kritika a v krajním případě i výtka nebo potrestání.


Jaké jsou největší problémy chomutovského okresního soudu?
Jednoznačně stále počet nevyřízených věcí takzvaných nedodělků. V roce 1994 byl počet neskončených civilních věcí necelých 5000, v roce 1999 již téměř 14000 a nyní se pohybuje kolem 9000. To znamená, že snižujeme, ale k rychlému snížení by bylo potřeba sem na rok poslat určitý počet soudců. Soudce není stroj, je to člověk, nemůže pořád jen pracovat. To už je pak extrémní pohled na poslání soudce.


A nyní máte soudců dost?
Podle přepisů ano. Nyní odcházejí dvě soudkyně na mateřskou dovolenou a údajně další to plánují. Po dobu mateřské dovolené nemám k dispozici nikoho, kdo by je nahradil. Znamená to, že jejich nevyřízené věci přesunu na kolegy a dojde k určitému přetížení a může dojít i ke zpomalení.


Chomutovský soud je prý jedním z nejvytíženějších v Česku vůbec. Čím to je?

Neřekl bych, že je nejvytíženější, ale je soudem s největším počtem věcí. To je stále ta samá písnička. Bylo málo soudců, neměl kdo soudit a tak se vytvořila hromada spisů, kterou teď musí někdo odstranit. Každý soudce, který sem jde pracovat, si musí být vědom , že bude pracovat s několika sty spisy. V tom je zdejší práce obtížná. Nepracujete s desítkami spisů, ale máte jich třeba šest set a k tomu vyřizujete věci exekuční.


Podle statistik místní soudci pracují daleko rychleji a efektivněji, vyřeší více případů. Přesto jsou zde lhůty na vyřešení případů nejdelší…
Nyní je dostatek soudců na to , aby vyřídili věci, které jim přijdou v tom kterém měsíci, ale na vyřízení nedodělků například do jednoho roku to nestačí. Když se zaměříte jen na staré věci, budou vám stárnoui ty nové a za dva roky i ty nové neprojednané věci budou na úrovni věcí starých. Řešením je i to, že některé věci se budou projednávat bez ohledu na pořadí pro jejich společenskou potřebnost, například např.rozvody, některé typy výživného, určitě pracovněprávní spory a podobně.


Chtějí noví soudci do Chomutova? Říká se, že na sever se jim nechce.
Někdo se do Chomutova hlásí, takže to zase není taková pravda, že by sem nechtěli. Ale já nestanovím počet soudců a ministerstvo zřejmě nemůže být úspěšné s nápadem najednou sem dát třeba dalších deset soudců a vyčistit soud. Výhodnější je doplňovat stav těmi, kteří zde bydlí, mají tu rodiny a mohou svůj život rozdělit na část pracovní a osobní, narozdíl od těch, co dojíždějí například z Prahy. Řešení vidím i v nárůstu vyšších soudních úředníků, případně asistentů, kteří výrazně ulehčují soudci práci. Ministerstvo vyčlenilo další čtyři místa a nyní musíme ty vyšší soudní úředníky získat.


Pracujete zde již třináct let. Považujete znalost prostředí za výhodu? Nebude Vás svazovat skutečnost, že většinu soudců a soudkyň znáte osobně?
Považuji znalost podmínek za velkou výhodu, protože mi to zabraňuje uvažovat nerealisticky a dávat nereálné sliby. Prošel jsem různými agendami, vím, co která obnáší a poznám, kdy se soudce vymlouvá. Mohu odlišit věci lehčí a těžší a posuzovat i výkon soudce. Je pravdou, že pokud máte šéfovat svým kolegům, je to vždy těžké. Má to však výhodu, že na jedné straně vím, co od nich čekat, jaké jsou jejich rezervy. Pochopitelně je nepříjemné kritizovat či trestat někoho, s kým si léta tykáte. Ale s tím jsem počítal ještě předtím, než jsem byl jmenován. Jako předseda soudu stojíte tak trochu na druhé straně, jste blíže k výkonné moci, která má nějakou představu o fungování soudu. Soudci zase očekávají, že se jich předseda zastane, pochopí jejich těžkosti. Ukočírovat tyto dvě pozice, sedět na dvou židlích,to je obtížné pro každého.


Mohou Chomutované počítat s tím, že je soud rozvede rychleji? Ne tedy za tři nebo pět let, ale dříve?
Pokud jde o takzvané bezdětné rozvody, již nyní soudci tyto případy vyřizují přednostně a lidé jsou rozváděni v řádu měsíců. Již v minulém roce, kdy jsem byl pověřen vedením soudu, jsem soudcům uložil, aby tyto případy řešily přednostně s ohledem na charakter takového sporu a těžkosti,které lidem přináší. Rozvody rodičů,kteří mají děti, jsou problematické v tom, že o dětech se vede zvláštní řízení u opatrovnického soudu, kde jsou soudci rovněž zavaleni množstvím případů. Rovněž však mají doporučeno, aby to řešili v podmínkách soudu co nejrychleji. V praxi to znamená, že první jednání je cca po dvou letech od podání návrhu. Nečeká se tedy pět let. Jakmile soudce rozhodne o dětech a rozsudek nabude právní moci, je dán na vědomí civilnímu soudci, který již ví, že má nařídit jednání. V praxi se tak i děje. Kdyby došlo k personálnímu posílení opatrovnického úseku, dá se tato délka i zkrátit.