Rozhovor s odstupující ministryní pro menšiny a lidská práva, chomutovskou zastupitelkou a členkou místního sdružení Strany zelených Džamilou Stehlíkovou


Premiér Topolánek udělal změny ve vládě, na ministerstvu vás nahradí M. Kocáb. Už víte, co budete dělat dál?
Ve středu jsem podala demisi, zbývající týden ve funkci mám nabitý. Musím dodělat některé věci, předat agendu, tak aby rozdělané věci plynule pokračovaly.


Vrátíte se ke své psychiatrické praxi?
Rozhodně se k oboru vrátím. Třiadvacátého ledna si sednu k internetu a budu hledat práci. Půjdu tam, kde bude psychiatr zapotřebí.


Do chomutovské ordinace, kde jste pracovala předtím, se nevrátíte?
V tuhle chvíli nevím, kam půjdu. V Chomutově praxe běží, pacienty jsem předala kolegyním, tam vše funguje. Psychiatričku budu dělat tam, kde chybí. Bohužel je to stále nedostatkové povolání, přála bych si, aby psychiatra potřebovalo co nejméně lidí.


V Chomutově jste bydlela i jako ministryně, zůstane to tak i nadále?
To záleží, jak by to bylo daleko. Budu se snažit, aby to nebylo daleko, třeba do Červeného Dvora (léčebna u Českého Krumlova–pozn. red.) nepůjdu.


Jste chomutovská zastupitelka. Budete v komunální politice pokračovat?
Ano, chci pokračovat v práci ve Výboru pro národnostní menšiny, menšin je tu několik. My jako Zelení jsme v opozici, mám jako opoziční politik plné ruce práce, jednání, připomínky, náměty. Na nedostatek práce si nemohu stěžovat. Věřím, že v komunálních volbách budeme úspěšní.


Budete také kandidovat?
O tom nerozhoduji já, ale stranická schůze a voliči. Ale budu se snažit na kandidátce být.


Budete aktivní v místní organizaci Strany Zelených? Bývala jste její předsedkyně a už nejste…

To byl záměr vedení. Chceme ukázat, že nestojíme na místě, že jsme dynamická strana, ne jenom Rabas a Stehlíková. Máme několik desítek členů, chceme, aby byli vidět, aby vedli organizaci. Zeleným to prospěje, jsou to nové tváře, schopné ženy (viz krátká zpráva v pravém sloupci – pozn. red.). Byla to samozřejmě i reflexe voleb.


Chomutovská radnice prohlásila, že nastolí tvrdou linii proti neplatičům. Exekutor jim bude odebírat peníze z dávek rovnou u okýnka, chce je i vystěhovávat na Dukelskou a ubytovny. Mezi příslušníky je i hodně příslušníků romské komunity. Co na to říkáte?
Musí se rozlišovat mezi silnými slovy a činy. Je pozitivní, že se vedení města chce problematikou zabývat, že chce dělat konkrétní kroky. Místní neziskovky, jako třeba Člověk v tísni, i Zelení v tom mohou pomoci, vymyslet, co dělat s těmi lidmi. Měla by probíhat i spolupráce s krajem. Další velkou příležitostí je IPRM, programy jsou tam kvalitní, při nich musí běžet sociální programy. Byl bych hřích po těch penězích nesáhnout. Od paní primátorky jsem dostala dopis, budeme o tom jednat. Vidím to dobře, protože to město chce řešit a má zájem i o pomoc od státu.


Před naším rozhovorem jste řešila situaci v Litvínově. Mohly by se podobné problémy objevit i v Chomutově?
Myslím, že ne. Tam to vznikalo dlouhodobě, sociálně slabí se sestěhovávali do jedné oblasti. V Chomutově se to děje v daleko menší míře. Je důležité, že v Litvínově to řeší, jejich aktivity jsou mimořádné. Určitě můžeme využít i jejich zkušeností, aby k tomu nedošlo i jinde.


Hodily se vám zkušenosti z Chomutova při práci ministryně?
Určitě se mi to hodilo, jako psychiatr jsem měla možnost promluvit si se zástupci všech komunit. Také bydlím v podobné lokalitě, (sídliště Kamenná – pozn.red.), vím, jak to funguje ve dne, v noci. Musíme zlepšit sousedské soužití, ohleduplnost vůči sousedům musí být oboustranná. Základ problémů leží ve způsobu života. Zkušenosti jsem využila v jiných městech, znám dobře Ústí i Litvínov, vždycky jsem věděla, o čem mluvím.