„Všechno je šedivý, pořád něco musíš, a nic nesmíš,“ trousí přibližně sedmnáctiletý mladík v křiklavě červené mikině s kapucí, obklopený vrstevníky. „Nemáš kam jít, žádná fjůčr.“


Zhodnocení důvodů, proč kreslí sprejem na stěny, o své budoucnosti (future) doprovází úšklebky, další odpovědi na otázky, z jakých prostředků si opatřuje spreje, však odmítá a s hloučkem kluků a holek mizí mezi domy v chomutovském sídlišti Písečná. Tady jen nedávno dokončili zateplení a rekonstrukci fasád několika panelových domů. Firma ještě nestihla strhnout lešení a už se v čerstvě vymalovaných vchodech i na fasádě objevily první malůvky.


Zatrpklý pohled na svět však nemusí být jedinou příčinou, proč se část mládeže uchyluje k projevu sprejerství. Za ním může stát také touha napodobovat předchůdce, vzory ze sousedství či z ciziny, ale i snaha vybít adrenalin, to když chce být tvůrce jen tak tak při činu přistižen, ale i touha vybít svou nespokojenost bezuzdným vandalismem a bavit se tím, jak svízelné je pro majitelé objektů a dopravních prostředků malůvky odstranit.

Vandalská graffiti nakonec mohou vznikat i pod vlivem toxických látek a alkoholu. Nelze pominout i klamný pocit mládeže o nepostihnutelnosti a beztrestnosti.


„V pondělí 9. března jsme řešili poslední případ nočního skupinového sprejerství. Nejprve se jeden z mladíků pustil speciálním fixem do fasády radnice a ostatní mu při tom vesele fandili,“ popisuje čerstvý případ mluvčí chomutovských strážníků Vladimír Valenta. „Aniž by tušila, že ji pozoruje obsluha kamerového systému, partička se bezstarostně přesunula na Žižkovo náměstí, kde poškodila dveře jedné z budov a parkovací automat, a pak se uličkami přesouvala k Prioru a všude zanechávala vizitky. Naši strážníci už na ni čekali.“


Čtyři chomutovské mladíky (17-19 let) nepříjemně překvapilo, že se dopustili trestného činu a že jejich případ k šetření převzala státní policie. Od 1. 7. 2001 totiž nabylo účinnosti nové ustanovení trestního zákona, které umožňuje sprejerství daleko přísněji postihovat. Kromě peněžitého trestu může pachateli hrozit odnětí svobody v rozmezí šest měsíců až 8 let. Záleží na způsobu provedení, je-li například opakované nebo v organizované skupině, a na rozsahu a míře škody, zvlášť je třeba posuzováno poškození historické památky.


Jak Valenta potvrdil, škody sprejerů v Chomutově dosahují ročně několika desítek tisíc korun. Případů je několik a zpravidla je pomůže vyřešit kamerový systém.


Díky účinnosti uvedeného zákona se může zdát, že sprejerství, co se týče rozsahu, na Chomutovsku stagnuje. Źe mu věrni zůstávají jen milovníci adrenalinových záležitostí, nebo je dílem nerozumu a rozmařilosti. Jenže o sprejery začátečníky stále nouze není.


„Nejožehavější problém se sprejerstvím v Jirkově je všeobecně na sídlištích, obzvláště nad přivaděčem v sídlišti Vinařická II., pomalované jsou zdi CO krytů a stěny panelových domů a podchody pod okružní komunikací,“ uvedla Martina Cermanová z odboru majetku města a útvaru investic. „Škody, které musíme řešit v podstatě ihned, jsou zejména na počmáraných dopravních značkách. Jen vloni nás jejich výměna stála 35 tisíc korun. Svislé dopravní značky mají totiž speciální nátěr, z kterého malůvky smazat nelze.“


V Kadani dokonce vyhlásili odměnu za informace, které by vedly k usvědčení sprejerů.


Bezpředmětné je omývání zastávek krytých trapézovými plechy. I když právě v Jirkově se v loni na jaře odehrála příhoda, která skončila zvelebením zastávky MHD. Tehdy v ní strážníci přistihli partičku dětí v plné sprejerské činnosti. Po obvyklé domluvě a příslibu jednání s rodiči se skupinka mládeže rozprchla a strážníci odjeli za svými povinnostmi. Hned druhý den ráno však strážníci museli k zastávce vyjet znovu. Stejná mládež tam opět úřadovala. K překvapení strážců pořádku však měla v rukou hadry a ředidlem se snažila obrazce s nápisy smýt.


Na sklonku loňských letních prázdnin jirkovská radnice následovala kroky Kadaňských a Chomutovských, kteří na území svých měst mají legální sprejerské stěny. Jirkovští tehdy řešili dvě oficiální žádosti o povolení graffiti a po petici více než stovky sprejerů nakonec radnice svolila s užíváním dvou ploch. Povolena je pro graffiti rampa a sloup v objektu jedné z mateřských školek a stěna mezi domem dětí a mládeže a sousední restaurací.


Co přinese legalizace sprejerských ploch, lze stěží předpovídat. Je jisté, že radnice majetek svých měst z části uchrání. Z pohledu sprejerů je zase výhodné, že se vyhnou postihům vyplývajícím ze zmíněného zákona. O možné ztrátě kreativity, způsobené oficialitou jejich počínání, zatím, alespoň ti zručnější, nepřemýšlejí.

Toy s tagem…


Blockbusters, bubble style, illegaly, piece, tag, toy a writer. Nesrozumitelné? Takže popořadě: velká hranatá písmena, nafouklá písmena, graffiti na nepovolených stěnách, malba o ploše několika metrů, stylizovaný podpis, začátečník a nakonec sprejer. Právě jím se musíte stát, abyste si osvojili svébytný, z angličtiny převzatý slovník.


Už v plenkách obnovené demokracie po listopadu 1989 vzklíčil obdiv mládeže k nepovolenému graffiti za hranicemi tehdejšího Československa i za Atlantikem. Vlastní hnutí sprejerů má kořeny v bojůvkách a v soutěžení ve sprejerských malbách mezi newyorskou mládeží v Bronxu a v Brooklynu. V Čechách, proto i na Chomutovsku, je mládeži bližší projev evropský, punkový, který vyjadřuje protest proti oficiálním kulturám a autoritám, zpočátku ovšem proti rodičům a škole.


Mnoho renomovaných umělců mezi sprejery u nás nalézt nelze, proto naprostá většina z nich jsou začátečníci – toyové, kteří si svými malůvkami s nezbytným podpisem – tagem – snaží mezi vrstevníky získat renomé a tím i postavení.