Nutno dodat, že takhle odpovídali jen žáci ve třídách druhého stupně. Jejich mladší spolužáci naopak nezřídka napsali, že rodičům říkají všechno. Když už, tak uváděli spíš hypotetické případy – „kdybych někomu lhala,“, „kdybych podváděl“, apod.
To odpovědi žáků od šesté třídy do deváté už byly velice konkrétní. Rovná polovina oslovených uvedla, že by se jim nikdy nesvěřila s tím, že kouří. „Táta by mě zabil,“ vysvětluje své obavy okřídlenou větou sedmák Jaroslav z Kadaně, který prý kouří už dva roky a přestat zatím nechce.
S utajovaným kouřením mají zkušenosti i učitelé. Ale třeba ředitelka 1. základní školy v Klášterci Jana Dimunová poukazuje, že kouření nemusí být takové tajemství, jak si někteří školáci myslí. „Často když s rodiči řešíme nějaké případy odhaleného kouření, tak nám řeknou, že o tom vědí,“ uvedla.
Je možné, že nechtějí před učiteli jen ztratit tvář vzorného rodiče, ale pokud mluví pravdu, pak vzornými rodiči rozhodně nejsou. „Třeba to vědí, ale nevědí si s tím rady, tak to nechávají být. Přirozená diskuze mezi rodiči a dětmi se z rodin rychle vytrácí,“ dodává Dimunová.
Co se týče dalších odpovědí v dotaznících, jeden školák odpověděl trochu tajemně, že by se nikdy nesvěřil s tím, „kam dává peníze.“ Tajemno se však vysvětluje v dotazníku o pár řádek níže, kde jsou odpovědi na téma kapesné. Tam totiž povedený synáček přiznal, že peníze utrácí za alkohol.
Perlička: jedna dívka projevila v dotazníku svůj smysl pro humor a uvedla, že by se nikdy nesvěřila „s tím, že vyplňovala tento dotazník“. Další odpovědi přitom nenaznačovaly nic, co by jí mohlo v očích rodičů přitížit.
Součástí otázek na téma „rodiče“ byl také dotaz, zda dotyčný školák žije s oběma rodiči či nikoli. Z odpovědí nevyplývá na české poměry nic překvapivého. Zhruba polovina rodin je kompletní, druhá polovina dotazovaných uvedla, že žije pouze s matkou (že žije pouze s otcem neuvedl na Chomutovsku nikdo).
